logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Na půlmaratonu jsem objevil svět, který mě dojal

Na půlmaratonu jsem objevil svět, který mě dojal

Vše začalo vlastně už v září 2014. Tehdy jsem se odhodlal přihlásit se na Sportisimo 1/2 Maraton Praha 2015. V té době jsem běhal 20 km za cca 1:45 a když jsem viděl, že jsem schopný dát půlmaraton pod dvě hodiny, neváhal jsem a plný nervozity jsem se ihned registroval. Nechtěl jsem riskovat, že na mě nezbyde místo.

Od chvíle, kdy jsem se registroval, jsem zažíval takový zvláštní pocit. Mísila se ve mě nervozita a nadšení z velkého závodu. Celou zimu jsem snad poctivě trénoval a viděl jsem, že časy se zlepšují. S radostí jsem sledoval, jak se mi

daří a jak se blížil můj první velký závod, tak jsem byl i více a více nervózní. Pak to přišlo. Půl rok utekl jako voda, já se 28.3.2015 ráno probudil a nervy pracovaly na plné obrátky. Od rána jsem byl dokonce 3x na velké a pak jsem se brzy ocitl v startovním koridoru G. Tehdy ze mě vlastně poprvé spadla všechna nervozita.

Utáhl jsem si tkaničky, aby nenastala moje noční můra, že se mi při závodě rozvážou, tak jak se mi stalo během tréningu několikrát. Políbil jsem fotku svých rodičů, kteří již nežijí. Pomodlil jsem se a za pár minut padl výstřel.

Začala hrát Vltava, dav se pomalu dal do pohybu a já s úsměvem s ním.

Prvních několik km byla spíše rozcvička a zahřívání, a pak začalo mé obvyklé tempo, které ovšem občas brzdil chvílemi houstnoucí dav. Celá první polovina byla úžasná, také kvůli fanouškům, které jsem sice očekával, ale že na mě budou mít takový vliv jsem nevěděl, dokud jsem tyto, pro mě krásné, chvíle nezažil.

Trochu jsem se sám sobě musel smát, když jsem poprvé na druhé straně Vltavy využil občerstvovací stanici a větší část nápoje jsem si nalil místo do úst na obličej, ale stejně tato sprška trochu bodla. Ještě bych se vrátil k fanouškům. Hodně mě dojalo, jak malé děti natahovaly ruce, aby si mohly s běžci plácnout. To a jejich fandění mě doslova dostalo. Za chvilku jsem opět u Rudolfína, běžím druhou polovinu závodu a zde začíná pracovat i psychika. Úřad vlády ještě míjím s úsměvem, ale najednou je přede mnou dlouhé nábřeží. Ještě před závodem jsem si říkal, že důležitý bod pro mě je Libeňský most. Ten jsem ale neviděl a zde přišla taková moje malá depka. Když už jsem po chvilce onen Libeňský most zahlédl a cítil jsem radost, tak zahýbáme do nějaké ulice a důležitý bod pro mě je navždy ztracen. Aspoň tak jsem to cítil. Naštěstí se brzy ocitám na něm a dále po nábřeží se vracím zpět směr cíl.

Ovšem tak jednoduché to nebylo. Začínám pociťovat hlad a prázdný žaludek. Nic příjemného a nějaký banán mi nepomohl. Před Těšnovským tunelem vyndávám z kapsičky nějakou müsli tyčinku a spoléhám na ni. Ani nevím, jestli to byla ona nebo banán před ní, ale nějak se dávám dohromady. A opět ti fanoušci. Nejen banán a tyčinka, ale i oni jsou hnacím motorem, na který je spolehnutí. Vidím ceduli 600 metrů do cíle a nasazuji tempo, jaké jsem za celý závod nedal. Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale byla jen krátkodobá. Po cca 200 metrech

se opět vracím ke svému tempu, ale překvapivě toho nelituji. Právě hraje nejkrásnější hudba, kterou znám – Kde domov můj, a to už přeci stojí za to vychutnat si takový závěr závodu trochu pomaleji.

Jsem v cíli. Cítím se dobře nejen psychicky, ale i fyzicky jsem se neoddělal. Mám radost. Můj první půlmaraton jsem udělal s úsměvem na tváři a jsem ještě spokojenější, když zjišťuji, že můj real time je 1:32:28. To mě dojímá.

Ještě večer při diskusi s přáteli si dávám za cíl další metu, a tou je maraton. Moc dobře vím, jak na tom jsem, letos se na něj ještě necítím. Cítím pokoru a obrovský respekt, už jen když slyším to slovo. Je to pro mě jakýsi Mount Everest, a proto jsem se rozhodl, že si dám rok tréningu a v květnu 2016 se postavím na start maratonu v Praze. Doufám. Držte mi palce.

Michal Krejdl foto
  • přečteno: 4226/3956×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (30 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Radek Rybář | 2. 4. 2015 14.57 hod. | 89.102.154.xx
Nádherná premiéra, bombastickej čas, hezky a od srdce napsanej článek! Hodně úspěchů při dalších půlmaratonech a ten Everest určitě dáš!

Michal | 1. 4. 2015 17.13 hod. | 213.192.12.xx
Přesně takhle jsem se cítil vloni já a také jsem hned začal uvažovat o maratonu. Také jsem se na něj ještě vloni necítil, ale věděl jsem, že příští rok (tedy letos) ho dám. Myslím, že na tom budeš podobně. Hodně štěstí a gratulace k velice pěknému času!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků