logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Den plný překvapení

Den plný překvapení

Mým prvním závodem v životě vůbec se stal sobotní Pražský půlmaraton. 1,5 roku běhání od nesmělých (a těžkých) začátků přes pocity uspokojení z pohybu až po velký Den D. Zde je několik telegrafických poznámek a postřehů, kéž by motivovaly další a další!:-) PS: Cíl byl doběhnout, užít si cílovou ´rovinku´ a fanoušky na Mánesově mostě a když to bude pod 2 hodiny, tak to bude skvělý...

10:15 – Odjezd na start, je brutální zima a já si nevzal běžecké rukavice, jak tohle dopadne...
11:40 – Kde je voda? Potřebuju zapít energetický gel a kapsle proti křečím. Voda nikde. Tak to bude průšvih. Sakra, kde je voda?!
11:45 – Napitý a spokojený stojím v koridoru:-), mrznu:-(
START – Vychází sluníčko, začíná pálit, po pár minutách se všichni odhalují:-)
1.-10. km – Všude jsou diváci, fandí, skvělá atmosféra, běží se fajn, tleskáme Homoláčovi a nejrychlejším ženám, které nás míjejí podél Vltavy
10.-15. km – Nejlepší část trasy, jooooooo! Od Úřadu vlády do mírného stoupání vybíhám ze silnice na chodník a předbíhám podle výsledků 400 lidí, běží se fakt dobře:-)
15. km – Počínající únava. Kde je ten Libeňský most? Neběželi jsme už náhodou přes něj? Tak jo nebo ne? Kde je ten most? Vždyť není tak krátkej, že bych si ho nevšiml... A, tady je.
16. km – Nevidím kilometrovník. Tak kolik mám za sebou? Kolik ještě? O ou... Musím běžet dál.
17. km – Uf, 16ku jsem přehlídl, už jsem na 17. km!! Území nikoho, pole běžců trochu řídne, nekončící rovina. Proč tu jsem? Eh? Míjí mě běžec ze štafety. Další. A další. To se ti to běží, co, když máš v nohách dva kiláky a my sedmnáct, co? Jo, jen si běž!!!
18. km – Pít. Osvěžit se. Běžet. Nepřestávat. Tunel. Stoupání z tunelu. Jako kopec?! Teď?! Už nechci. Neee...
19. km – Fandí mi ségra a 5letej synovec, ahóóóóój!!!
20. km – Kde je ten cíl?! Cože? Přes celej most, po nábřeží a další most zpátky?! A tohle má být JEDEN kilometr? Tak to není jeden, tohle NENÍ JEDEN KILOMETR! To jste blbě změřili!!!
20,5. km – Předbíhá mě podezřele hodně lidí. Prosím, já chci do cíle. Kde je ten koberec? Lidi na mostě vlevo i vpravo mávají, fandí, tleskají, mně je všechno jedno, ani nemám sílu se usmát, zamávat, ani na ně nekoukám. Hypnotizuju most, který ne a ne skončit. Prosím, kde je konec? Co to bylo za nápad se na něco takového přihlásit? Pako. Jsem pako. Pojď, levá, pravá, už jen kousek.
Jsem v cíli. JOOOOO. Čas – nevím. Je mi to jedno. Dejte mi medaili, pití. Jo vy nechcete startovní číslo, jen čip... Mám toho plný kecky. Ještě, že ne spodky:-).

Den plný překvapení

A shrnutí běhu s odstupem? První závod v životě jsem dal za 1:56:01, až do 16. km se běželo luxusně. Od 5. km do cíle jsem celkově předběhl 750 lidí (je to vůbec možný?), mám nádhernou medaili, zažil jsem neopakovatelné okamžiky, v dobrém i špatném, opálil se a poznal neskutečnou atmosféru jedinečného závodu u Vltavy. A navíc – POPRVÉ se nezapomíná:-). Uvidíme se v září na Ústeckém půlmaratonu!

PS: V pondělí chodím v práci jako chromý kačer, že se mi kolegové smějou:-). Ale stálo to za to! Běžte (do toho) taky!!

Radek Rybář foto
  • přečteno: 3777/3576×, 3 komentáře
Den plný překvapení

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Lucka | 3. 4. 2015 3.01 hod. | 153.121.57.xxx
Hahaha, tak to je vtipny:-) Pravda je, ze ta druha pulka je psychicky mnohem narocnejsi, protoze clovek ma pocit, ze se toho Libenskyho mostu nedocka a zpatky ta silene dlouha rovina zakoncena nenapadnym esickem pres Vltavu:-) Mozna by to organizatori mohli pro priste prohodit a dat tuhle horsi cast jako prvni...

radka | 2. 4. 2015 15.51 hod. | 37.188.143.xxx
Ty same pocity na 20km!!! Je to vubec mozny ? ;-)

Lucka | 2. 4. 2015 13.58 hod. | 213.192.30.xx
20. km – Kde je ten cíl?! Cože? Přes celej most, po nábřeží a další most zpátky?! A tohle má být JEDEN kilometr? – přesně (!!!) to samé mi na stejném místě běželo také hlavou :-) Přitom stačilo jen otevřít cestu kolem právnické fakulty a doběhnout k Rudolfinu přímo, že? :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků