Kdo má nohy – běhá
Takové malé zamyšlení: „Nevadí, kdo jsme či jaké máme povolání, kde bydlíme a kolik vyděláváme, na konci dne či tréninku jsme stále tím samým člověkem … běžcem“.
Žiji uprostřed „nového světa“ v městečku Northport – Long Island, za velkou louží, daleko od domova v Čechách. Žiji v Americe, kde žijí lidé nejrůznějšího původu, bydlí v různých částech měst či čtvrtí, chodí do škol a občas mi to připadá, že ta geografická rozdělenost je tu mnohem větší než kdekoliv jinde na světě.
Stojím před školou v Northportu, čekám na osmiletou holčičku Taniu, o kterou se pomáhám starat již sedm let. Děti vyběhnou ze školy, radostně křičí a těší se z krásného sluncem zalitého i když zmrzlého lednového dne. Rodiče jsou netrpěliví, posbírají své ratolesti a odcházejí na hřiště.
Když všichni odešli, pozoruji jednoho klučíka, nejspíš je to prvňák afroameričan, jak se loudavě ubírá ke svému otci. S nikým nemluví, nikdo se ho neptá, zda se v tom svém světě necítí opuštěný a osamocený. Northport je jedním z bohatších měst či vlastně přístavů na Long Islandu a 99 % populace je bílého původu. Černoši, míšenci či asiati tu skoro vůbec nežijí.
Pokud se však ocitnete jen padesát mil západně, v New York City, budete najednou v úplně jiném světě, kterému se přezdívá „melting pot“ – roztavený hrnec, neboť život tohoto velkoměsta reprezentují imigranti z každého kousku Země a integrace – jazyková, tradic a kultury – je prostě něco neskutečného.
Ale zpět domů. Northport je, jak už jsem naznačila výše, povětšinou „bílý“, má však silnou sportovní, hlavně běžeckou, komunitu. V té nikomu nevadí, čím jste nebo kolik máte peněz. Od brzkého rána – když většina lidí ještě spí, do pozdního večera zde můžete vidět nekonečný proud běžců a běžkyň, jak běhají a trénují a mají jeden či dva cíle, kterými jsou zdraví – zdravý životní styl a nebo nový PR (personal record).
I když je Northport převážně bílý, v tom běžeckém hadu můžete zahlédnout běžce nejrůznějšího původu. Tady běží černoch, naproti němu asiat, támhle zase hispánec, poznáte je podle vzhledu, barvy kůže, ale i oblečení … ale i když každý jiný, v něčem jsou stejní – běží, září, usmívají se, prostě jsou happy.
Je to zvláštní, že při aktivitě jako je běhání lidé raději než rozdíly a zápory hledají spíše, co je spojuje, hledají raději pozitiva než negativa života, hledají něco, na čem se dá stavět, něco, co člověka směřuje dopředu … Nevím proč, ale mezi běžci se vždycky nějak cítím jako doma, přestože žiji tisíce mil od mé rodné vesničky.
Krásné běhání všem, jak vám doma, tak nám tady za velkou louží :)
Vložit komentář
pěkné počtení..obzvláště věta"mezi běžci se vždycky nějak cítím jako doma"...přeji i nadále radost z běhu a lásku k běhu!
