logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Mami, budeme dneska zase trénovat?

Mami, budeme dneska zase trénovat?

Tak to je věta, kterou slýchám čím dál častěji. S dětmi jsem měla vždy krásný vztah, ale mám pocit, že čím víc se je snažím zapojit do běhání, tím víc se naše pouto upevňuje a taktéž mezi dětmi navzájem. A ono se to prolíná i do jiných stránek našeho společného fungování. Běh v sobě totiž skrývá jisté hodnoty a životní postoje, které se dají převést i do běžného denního rytmu.

Zjistila jsem, že já věci také zvládám s mnohem větší grácií a radostí. Jako kdyby ty endorfiny ze mě stříkaly i ve dnech běžeckého volna.:-) Tréninkový plán je čím dál náročnější, tedy alespoň na první pohled, ale ve skutečnosti je to úžasné. Jako já mám běžet v kuse 50 minut? Před měsícem bych vytřeštila oči a možná bych Milošovi řekla: Neblázni, Miloši, to teda ani smykem!:-D

A dneska? Nemůžu se dočkat každé tréninkové nálože, dělá mi dobře pocit, že jsem si mákla, že jsem propotila tričko. Občas se mi stává, že váhám – mám jít, nemám jít? Tělo je někdy jakoby ztěžklé, nevím, jak to správně popsat, hm, možná by stačilo: Jsem prostě někdy líná jako…:-D (Podotýkám, že mě Miloš nepotěšil jen jednou drobností: vždycky jsem se těšila na neděli a nedočkavě otvírala mail s novým plánem, a pak jej poslal rovnou na několik týdnů dopředu. Mám zkažené neděle!:-D)

Ale pak jdu, vybíhám pomalinku a hlídám tepovku, i když dnes už vím, jak rychle běžet, aniž bych tepovku musela hlídat. Ty začátky jsou pro mě opravdu složité. Trvá mi tak kilometr, než se dostanu do nějaké pohody, nohy zpočátku bolí – no spíš se jim nechce, hnátám, dech má svůj rytmus a běh si užívám úplně maximálně. Konečně mě taky dostihla ta úchylka a tedy nový koníček: večery nad mapou, kde si vesele vyťukávám body měření a plánuji trasu, kterou se příště vydám.

Brzy se ale vydám na cca 12kilometrovou trasu štafety maratonu. Nesmírně se těším. Těším se na atmosféru, na kamarádky z naší skupiny, na běh jako takový a na náš společný doběh, společnou radost. Ale musím se přiznat – mám taky strach. Mám strach, že zklamu, asi to k tomu patří, když neběžíte jen sami za sebe, ale jste součástí týmu a bojujete i za něj. Vím, že zatím nejsem nijak rychlý běžec (no co co – sprint je fakt něco jiného:-D).

Nebojím se, že neuběhnu tuto vzdálenost, ač to vlastně bude moje premiéra, bojím se toho, že mi to prostě bude trvat. Vím, že ostatní holky ocení to, že nevzdám a prostě „TO“ dám, ale… Toužím překvapit nejen ostatní, ale i sama sebe. A doufám právě v tu atmosféru. V tu, kterou jsem zažila zatím jako divák – poprvé na takové akci jako je Sportisimo ½ maraton. Dojala mě, nadopovala dávkou adrenalinu, když jsem si uvědomila, že už nebudu jen divákem. Budu součástí běžeckého svátku, který pojí lidi, kteří se neznají. A to nejen běžce, ale i ty, kteří postávají po celé délce trasy a fandí.

běžecký styl jemuž nelze nic vyčíst

Před 2 lety běžela má mladší dcerka úplně první závod – na Chodovské tretře, byla ještě maličká, nebyly jí ještě ani 3 roky, ale prožívala to tak, že se rozplakala a s pláčem statečně běžela do cíle 100 m trasy. Pak se jí ptám, proč plakala. Jestli proto, že jí předbíhali ostatní nebo co, a ona odpověděla, že z radosti. No, pěkně kecala.:-D Ale teď dostala obrovskou chuť do závodění a jde jí to naprosto skvěle. Já při svém premiérovém závodě na dlouhou trať budu nejspíš taky plakat. Ale vím, že to bude dojetí, radost, štěstí. Přímou podporu mít nebudu, bohužel nikdo z rodiny nebo přátel u toho být nemůže a nebude, ale věřím, že mě alespoň na dálku podpoří.:-D Asi to fakt budu potřebovat.

Suma sumárum: Kristýnka slaví první běžecké úspěchy (1. a 2. místo v běhu na 100 m) a Martinka je její obrovská fanynka, lidé kolem mě se začínají zajímat o to, co dělám a nějaké dušičky už také vyběhly. A byť to jsou jen jejich maličké krůčky, tak z nich mám velikou radost.:-) Vždyť přeci to, co chci, je šířit radost z běhu dál.

nefalšovaná radost běžeckého blázna

A ještě s něčím se vám musím svěřit. Jsem znovu zamilovaná, je skvělý, drží mě nad vodou, pomáhá mi překonávat překážky poslední doby, on je ten, který mě dokáže rozesmát. Je to ten pravý a jmenuje se BĚH.:-D

Kateřina Miclíková foto
  • přečteno: 2981/2834×
Mami, budeme dneska zase trénovat? Mami, budeme dneska zase trénovat?

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Johnson & Johnson Women´s Challenge 2015

všechny články Johnson & Johnson Women´s Challenge 2015

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků