logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Od malička jsem spíš tíhla k jídlu než k pohybu a pak dám maraton!

Od malička jsem spíš tíhla k jídlu než k pohybu a pak dám maraton!

Nikdy jsem nebyla sportovní typ a od malička má láska tíhla spíš k jídlu než k pohybu:-). Naši si ze mě dodnes dělají srandu, že bych s nimi bez rohlíku v ruce nebo příslibu tatranky za dobytý vrchol na žádné výlety jako dítě nechodila.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Jak uběhnout maraton za 100 dní

Ve volném čase jsem se začala trochu hýbat až na vejšce, protože můj tehdejší přítel studoval tělák. Čas od času jsem zašla do fitka, na aerobik nebo spinning. Střídaly se u mě měsíce, kdy jsem cvičila ráda a pravidelně a měsíce, kdy jsem necvičila vůbec. Moje běhání začalo velmi nenápadně. Ve fitku jsem v rámci kardio tréninku měla 30 minut jezdit na kole nebo běhat na páse. Ze začátku jsem dokázala běžet jen 5 minut, zbytek času jsem odchodila, ale za pár týdnů už jsem běžela. Sice pomalu, ale 30 minut v kuse. Přestala jsem funět při chůzi do schodů a při dobíhání tramvaje. Celkově jsem se cítila mnohem líp.

Kámoška mě jednou zlanařila na 10 km závod večerní Prahou. Byla tam skvělá atmosféra. A já měla velkou radost, že jsem to zvládla těsně pod hodinu. U prvního závodu nezůstalo a za čas jsem se hecla na půlmaraton. Zjistila jsem, že mě běhání mnohem víc baví, když mám nějaký konkrétní cíl, který mě motivuje. V cíli jsem byla šťastná, i když mě bolelo celé tělo a nohy vypovídaly službu. Tenkrát jsem si řekla, že maraton bych nezvládla. Pak přišlo zranění a já měla s běháním na delší čas utrum. Když se otevřela registrace na maraton, měla jsem za sebou pár krátkých výběhů, kdy koleno sice drželo, ale začínala jsem úplně od nuly. Maratonský červík v mé hlavě i přesto zahlodal. Okamžitě ho zabila smršť mých pochybností. Uběhnout vzdálenost 42,195 km jsem si vůbec nedokázala představit. A pokud bych začala trénovat, co když nebudu mít vůli/čas/zdraví/chuť, abych trénink dokončila? Co když bude v zimě na trénink moc zima a brzy tma? Co když budou na startu takového závodu samí profíci a najednou mezi nimi já jako amatér? Měla jsem strach. Tohle všechno bránilo tomu, abych se při spuštění registrace přihlásila sama. Když jsem si později přečetla, že kapacita závodu byla naplněná, byla jsem smutná. Pomalu jsem se smířila s tím, že maraton si v příštím roce opravdu nezaběhnu a pokračovala ve svých krátkých okruzích kolem baráku.

Jak uběhnout maraton za 100 dní

Na Vánoce jsem jako poslední nerozbalený dárek držela v rukou obálku. Asi uhodnete, co v ní bylo:-). Měla jsem obrovskou radost! Ježíškovi se podařilo sehnat registraci přes Lékaře bez hranic, takže poběžím pro dobrou věc! Mezi svátky jsem ale zpanikařila. Jak chci uběhnout maraton, když teď běhám 5 -10 km? Zkusmo jsem si šla zaběhat delší trať a zvládla jsem 18 km, což mě potěšilo. V půlce února jsem najela na tréninkový plán podle knížky Jak uběhnout maraton za 100 dní. Od našich jsem dostala knihu Škorpilova škola běhu. Do práce jsem začala chodit na půl sedmou, abych stihla být za světla doma a hned vyrazit běhat.

Za 14 dní jsem si zvykla na pravidelnost, z běhání se stala rutina a celkem i závislost na dávce endorfinů. Pokud jsem nemohla daný den běžet, pokusila jsem se trénink přesunout na jiný den, abych je nevynechávala. Asi dvakrát se mi stalo, že prostě nebyl můj den. Nohy bolely a běhat mi nešlo, to jsem trasu zkrátila a vrátila se domů, nechala si den – dva klidu a pak už to zas bylo v pohodě. Byly dny, kdy jsem se nemohla dočkat až vyběhnu a dny (zvlášť, když bylo venku hnusně), kdy bych nejradši zalezla do postele. Vždycky jsem se ale přemohla a nakonec jsem za to byla ráda. Zašla jsem si taky na kompletní sportovní prohlídku pro klid své duše. Nejdelší trať, kterou jsem si v rámci tréninku zaběhla, bylo 35 km asi dva týdny před maratonem a musím říct, že mě to dost uklidnilo. Podle rad jsem ten den běžela tak, jak poběžím maraton, včetně oblečení, ponožek, namazání třecích ploch, energetických doplňků atd.

Týden před maratonem jsem se snažila dost pít. Dostavila se také nervozita. Ve čtvrtek jsem vyrazila do expa pro startovní číslo, kde to ze mě kupodivu spadlo (asi těmi nákupy:-)). Z pátku na sobotu jsem nemohla spát. Zdálo se mi, že mám běžet maraton v půlmetrovém sněhu na vrchol děsnýho kopce a cestou proběhnout ledovou řekou! Den před závodem jsme byli pozvaní na svatbu. Mrzelo mě, že musím jet brzy domů. Ale občas musíme něco obětovat při cestě za svým snem:-). K večeři jsem si dala těstoviny se sýrovou omáčkou. Nachystala jsem všechny věci na zítra, přečetla si povzbuzení a rady od sestry a budoucího švagra – zkušeného maratonce:-). Nastavila budík na 6:30 a šla v půl jedenácté spát. Ráno jsem si nachystala snídani tak, jak jsem zvyklá, dvě rozpečené bagetky se sýrem a kafe. Namazat třecí plochy Indulonou a můžu vyrazit.

Na Václavák jsem dorazila před 8:30. Koukám, kolik je zde běžců nejen z Čech, ale z celého světa. Hlavně buď v klidu! Chystám si číslo, mobil, sluchátka, jeden energetický gel a jedno magnesium jako prevence křečí. Všude zní energická hudba, všichni působí jako profíci, protahují se a zahřívají. Moderátor odchytává náhodné běžce a ptá se jich, co budou dělat, až narazí na pověstnou maratonskou zeď za 35. kilometrem, kdy člověk už nemůže. Pobaví mě odpověď jednoho, který říká, že klasicky bude počítat stromy, nebo si najde nějakou pěknou prdelku a poběží za ní. Chlapi si to umí zařídit:-). Čekám ještě frontu na toiku, volá mi mamka a přeje hodně štěstí. Pak už rychle hledám svůj koridor v Celetné.

Od malička jsem spíš tíhla k jídlu než k pohybu a pak dám maraton!

Z repráků za zábranami se ozve ta nejhezčí skladba Vltava, ze které mi okamžitě naskočí husí kůže, derou se mi slzy do očí a tuším, že nejsem sama. Je to silný moment. Dav se pohne, právě se odstartovalo, všichni tleskáme. Je krásně, sluníčko svítí, ale žádné vedro. Zapínám sporttester a už se pomalu suneme ke Staromáku, kde se maratonský had rozbíhá. Kolem trati je spousta fanoušků, je to parádní pocit. Hlavně nepřepálit začátek. Snažím se najet na svůj rytmus, kdy tělo šlape jako stroj a člověk ani nevnímá, že běží. Trasa je opravdu pěkná, vede historickým centrem, přes Karlův most, Staromák, Příkopy, kolem Národního divadla… Dbám na rady a na každé občerstvovačce přecházím do chůze. V klidu piju a houbičku ždímu na hlavu a zátylek. Ani se nenaděju a cedule hlásí, že máme za sebou půlku. Kapely podél trati hrajou jednu energickou pecku za druhou, běžci jim mávají a děkují. Člověk by neřekl, jak jeden fanoušek na trati a jedna vypalovačka dokáže nakopnout.

Za Andělem nám zavoní chmel z pivovaru, zaháním představy na orosenou desítku:-). Na Smíchově uděláme otočku a běžíme na nábřeží. Začínám cítit stehna. Těším se na 34. km, u finančáku máme sraz s mým přítelem Kájou. To už dám, jestli nepřijde ta pověstná zeď. Na Vltavské se chytám vodiče na 4 hodiny. Sama se divím, že mi to tak běží. Nechci nic zakřiknout, teď se bude lámat chleba. Začínají mě bolet nohy víc a víc, ale snažím se na to moc nemyslet. Dlouhá rovinka na Invalidovně se zdá být nekonečná, ale po chodníku jede Kája na koloběžce a popohání mě. Na 41. km přichází malá krize, už se vidím v cíli. Už jen malý kousek, jde na mě vlna dojetí.

Od malička jsem spíš tíhla k jídlu než k pohybu a pak dám maraton!

V zatáčce do cílové rovinky v Pařížské nás vodič nechává běžet do cíle, tleskáme a moc děkujeme, bez něj by to bylo mnohem těžší. Je tu spousta fanoušků. Člověk jakoby běžel nějakým tunelem, kde se všechno to fandění rozléhá a umocňuje. Spousta z nich si s námi chce plácnout. Cedule hlásí posledních 500 m. Říká se, že když člověk nemůže, tak může ještě třikrát tolik. Tady to platí dvojnásob. Sbírám poslední zbytky sil. Do cíle nevidím nikoho jít, každý běží. Probíhám cílovou čárou a cítím totální euforii, kterou pochopí asi jen maratonský běžec v cíli. Zvládla jsem to!!! Věší mi na krk medaili, gratulují a balí mě do celofánu. Jsem unavená, ale moc šťastná… Hrozně moc chci udělat ještě jednu věc, ale hned mě napadne: „Nesedej! Nesedej! Nesedej! Nebo se z toho už nezvedneš!“

Tímto moc děkuju Miloši Škorpilovi za všechny články, knihy a rady. Vím, že bez nich bych svůj první maraton těžko zvládla. Velký dík za hladký průběh, lidskost a podporu na trati všem vodičům. Neposlední dík patří všem fanouškům, kapelám a dobrovolníkům na trati. Pokud váháte, nebo se stejně jako já maratonu bojíte, jděte do toho! Všechno je jen o tréninku a vůli. Ten pocit v cíli opravdu stojí za to!

Tereza Marvanová foto
  • přečteno: 6734/6337×, 6 komentářů
Od malička jsem spíš tíhla k jídlu než k pohybu a pak dám maraton! Od malička jsem spíš tíhla k jídlu než k pohybu a pak dám maraton!

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (38 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr Horák | 9. 5. 2017 13.45 hod. | 62.159.244.xxx
Já se teď vydal trochu jinou cestou, vrhl jsme se na překážkové závody typu Spartan Race a Army run, ale na ten maraton taky jednou dojde!

Blanka | 9. 5. 2015 17.59 hod. | 46.13.20.xx
Miloši, díky :-) flintu do obilí rozhodně neházím, ale neříkej to u nás doma, mysleli by si, že jsem se zbláznila. I když, už i moje máma pochopila, že mě z běhání neraní mrtvice, jak měla ze začátku obavy :-)))

Blanka | 9. 5. 2015 17.22 hod. | 46.13.20.xx
Zažila jsem před týdnem tu neopakovatelnou atmosféru, poprvé běžel syn, taky asi v tomto čase. Bylo to úžasné a nezapomenutelné, všem běžcům jsem tak trošku záviděla.Já jsem se nechala ve svých 50 letech loni vyhecovat k běhání a i když jsem tvrdila, že už to nepůjde, nemám na to, vydržela jsem. Běhám nahodile,nesystematicky, ale moc mě to baví a dva dny před synovým maratonem jsem si zaběhla svůj první větší závod na 12,5km. To byl pro mě takový malý osobní maraton. Na ten si asi nikdy netroufnu, ale už mi vrtá hlavou půlmaraton, že ten bych mohla dát.

fotoMiloš Škorpil: Blanko, před týdnem 12,5, za rok půlku a za dva celej maraton. TO PUDE.

Michal Krejdl | 9. 5. 2015 9.57 hod. | 37.48.42.xxx
Moc Ti gratuluji a přeji ti to. Já mám za sebou letos Pražský 1/2maraton a dávám si rok tréningu na maraton 2016 a už se na něj těším. Chci ho dát a je to můj cíl tak jako byl ten tvůj. Znám z 1/2M ten pocit euforie a jak píšeš z maratonu bude ještě větší sy myslím. Teď jsem se dal dohromady ze zranění kolene a už jsem nedočkavý na květen 2016. Ať ti to běhá na dalších maratonech a z každého si odnes jen samou euforii a hezkou vzpomínku.

Petr Kaňovský | 9. 5. 2015 7.08 hod. | 62.245.112.xxx
3:56:42 je jako prvomaraton vynikající výsledek, moc gratuluji :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Dan Lieberman, jeden z nejpřesvědčivějších obhájců běhání naboso, říká: „Otázka nezní, jestli běhat naboso či ne, ale jak běhat!“ : co se veku tyce ja zacal postupne prechazet na minimalisticke boty (NB minimus) tesne před…»
  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků