logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

O tom, jak jsem proběhla kouzelnou bránou...

O tom, jak jsem proběhla kouzelnou bránou...

Neděste se. Sice jsem lehce cvok do fantasy literatury, ale tohle nebude pohádka plná polonahých mythologických hrdinů (vlastně když o tom přemýšlím, i takoví se tu najdou). Budu vám vyprávět o dvou světech, které důvěrně znáte. Někteří oba dva, jiní jsou po celý život zavření jen v tom jednom a nemají tušení, co se skrývá za plotem.

Existují vedle sebe, vzájemně se prolínají a přesto se dotýkají jen velice zlehka. Jejich obyvatelé občas zajdou i společně na pivo nebo vedle sebe sedí v kanceláři. Přesto jejich pohled na život je natolik rozdílný, jako by žili na jiné planetě – sportovci a nesportovci. Dva nesmiřitelné tábory, kde pochopíte obě strany jen, když určitou dobu žijete v obou.

Narodila jsem se do nesportovního světa. Pro moje rodiče byl maximální pohyb okopávání zahrady nebo krátká procházka naší čtvrtí omrknout, jaké květiny rostou jinde. Vzor pro pohyb tedy nulový. Přestože sportovci mají často opačný pocit, život bez pohybu není méněcenný. Je prostě jiný.

Nechápala jsem, co má někdo na tom, se pořádně zpotit. Proč se letní odpoledne trmácet v parnu na kole, být rudý až ke kotníkům, funět a riskovat úpal, když můžete ležet v trávě, číst knihu a popíjet čerstvý džus. Milovala jsem posezení s kamarády, dlouhé filosofické diskuze o nesmrtelnosti chrousta, filmové noci (začnete v osm večer a skončíte se svítáním) a popíjení lehkého vína. Bylo úžasné koupit v pátek novou knihu a proležet s ní celý víkend. Když do toho ještě pršelo, nemusela jsem ani vylézt z postele (teď jak pako lítám po kopcích, ale to předbíhám). Pamatuji, jak mě vytáčely kecy sportujících kamarádů o endorfinech a super pocitech, když se „oddělají“. Nechápali, že základním poznávacím znakem obyvatel nesportujícího světa je atrofované svalstvo a kondička pod bodem mrazu.

Je zvláštní, jak mohou vedle sebe existovat tak rozdílné světy. Je to, jako líbat se přes igelit. Vidíte se, můžete se téměř dotknout, ale splynutí žádné. S běháním jsem začínala v nesportovním světě a samozřejmě byla za exota. Jak kilometry ubíhaly, najednou jsem se ocitla na druhé straně (dokážete si představit tu hrůzu, když zjistíte, že jste si nestihli sbalit a najednou jste jinde :-)) Proběhla jsem nějakou kouzelnou bránou do druhého světa a na své bývalé spoluobčany najednou zírala přes plexisklovou zeď. Přišli mi neuvěřitelně líní. Proč jen vysedávají? To je takový problém popojít pár metrů, musí opravdu použít auto, i když chtějí koupit jen rohlíky?

Že jsem najednou jinde jsem si uvědomila teprve nedávno. Začínala jsem plavat svou druhou hodinu v bazénu (a tady máme ty krásně rostlé hrdiny, voda jich byla plná). Už to není jen běhání. Koupila jsem si kolo, zaplatila permanentku do posilovny a titěrné plavečky vyměnila za sportovní verzi. Přestože plavu jako důchodce (hlava nad hladinou a pomalé tempo, ráda okukuji ostatní), přestože posiluji jako houžvička (lehké činky, boj při každé třetí sérii) a přestože stále běhám jako šnek, už jsem sportovec (můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat). Bez sportu si už život nedokážu představit.

Dneska si říkám, jak jsem bez pohybu mohla být. Když jsem lezla na kopec, obvykle jsem potřebovala přestávky na vydýchání. Stejný kopec teď vyběhnu (no dobře, není zas tak vysoký). Kamarády ze svého minulého života prudím vyprávěním o super pocitu, když si dám do těla. Kroutí hlavami, když se z mejdanu odporoučím úplně střízlivá před půlnocí, protože ráno chci běhat.

Jestli znakem nesportujících jsou atrofované svaly, je znakem sportovců atrofovaný mozek? Už vidím, jak berete do rukou běžecké boty, abyste mě umlátili. Přemýšlejte, den má pořád stejně hodin a pokud věnujete část sportu, někde musíte zase ubrat (pokud nejste sportující důchodce). Od doby, kdy sportuji, mnohem hůře stíhám školu. Když večer utahaná po běhu sedám nad knihy, obvykle jen do nich chvíli čučím a pak je odložím na další den. Nikdy bych nevěřila, že dokáži jeden řádek v knize číst dokola půl hodiny (atrofovaný mozek).

Police jsou plné knih, které čekají na přečtení (dřív bych je slupla jako dezert po obědě). Často jsem zaskočena, když mi kamarádi vyprávějí o tom, co pěkného dávali v televizi (jsem ráda, když vůbec zvládnu televizní noviny). V počítači mám už dva měsíce tři nové filmy a viděla jsem jen půlku jednoho. Času je při sportu zkrátka málo.

Dva světy, možná i trochu znepřátelené. Žila jsem v obou z nich, ale kde jsem byla spokojenější?

Dlouho jsem tuhle otázku nechala viset ve vzduchu. Chodila jsem okolo otevřeného dokumentu a přemýšlela, jak ji zodpovědět. Na obou místech byly dobré i špatné věci. Rozhodla jsem se, že nechám dumání a půjdu do práce. Vytáhla jsem ze skříně svou novou superkrátkou sukni ve velikosti, o které by se mi dřív ani nesnilo. Hodila na sebe pohled do zrcadla a pak mi to došlo: Nad čím sakra přemýšlím, vždyť je to jasné!

"Titánka" Peggy foto
  • přečteno: 8592/8533×, 6 komentářů

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Woodman | 6. 10. 2012 12.11 hod. | 89.203.192.xxx
Skláním se a smekám před Tebou... dva světy, exot, igelit... nejsem mimoň, díky.

veronika | 4. 6. 2010 9.02 hod. | 85.13.72.xxx
líbání přes igelit? tak to sedí, smekám před tou výstižností :-) i já se narodila do nesportovního světa, takže plně chápu.. a napsalas to fakt kráásně :-)

DagmarKa | 8. 3. 2010 18.01 hod. | 92.62.224.xx
Ahojky,
jistě nemusím vysvětlovat z jakého důvodu jsem se k Tvému úžasnému článku dostala až dnes 8.3. tedy skoro měsíc po vydání :-)
Jojo je to jako s těma tvýma filmama :-)

No zachvilku běžím na trénink a tak ti jen chci napsat, že jsi mi připomněla svou větou:
(můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat)
jeden z mých začátků (no vlastně do teď si těžko připouštím, že jsem asi sportovec) a to, když jsem po pár měsících, co jsem začala trénovat na svůj první maraton, přijela do práce na kole a kolega mne pozdravil: „Ahoj sportovkyně“ a myslel to velmi hezky, normálně se mne to dotklo – zarazilo mne to a odpověděla jsem mu: „Ahoj, já přeci nejsem žádná sportovkyně, jen jezdím každý den na kole do práce, tedy když zrovna neběžím....“ Usmál se a věděl svý :-)

Velmi hezky napsaný :-)
Díky za inspiraci – tak já běžím ;-)

Milan | 18. 2. 2010 21.16 hod. | 193.85.145.xxx
Skvělý článek! Hledání onoho ekvilibria mezi dvěma světy mi připomenulo kalokagathii, ale jak to už bývá žádného zaručeného receptu se asi nedobereme :(

Jirka | 17. 2. 2010 12.22 hod. | 85.70.89.xx
Opravdu hezký článek, výstižný. Jen ten pocit s tou superkrátkou sukní a pohledem do zrcadla je nám chlapům odepřen.

Majka | 17. 2. 2010 9.08 hod. | 80.188.94.xx
Moc pěkně napsáno! Sama váhám, na které straně toho plexiskla jsem, ale nemůžu si vzpomenout co jsem naposledly četla a který film jsem viděla dál než do prvních reklam, tak je to asi jasný. Moc fandím, ať tě to vyplavování endorfínů pořád baví!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas79
Asics102
Brooks16
Inov-846
Icebug4
Hoka One19
Mizuno49
Newton2
NB20
Nike47
Salming301
Salomon32
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot4
Jiné, zde neuvedené značce41
Běhám bos, bot netřeba12
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků