logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Co mi dala Olomouc? Další metou je maraton

Co mi dala Olomouc? Další metou je maraton

Je sobota 18:00 hodin večer, sedím na hospodské zahrádce, před sebou latte z mého oblíbeného Illy, manžel Jirka si dává točenou Plzeň. Taková idylka sobotního večera… Já: „Asi pojedeme domů, co?" Jirka: „Proč?" Já: „Začíná mne bolet noha, asi to nedám…" Jirka mlčí, jen mu po tváři přeběhne potutelný úsměv….

Jsme v Olomouci, je 20.června 2016 a já se mám v 19:00 hodin postavit na start svého druhého půlmaratonu. První jsem absolvovala před třemi měsíci v Praze, takže bych měla být v pohodě, ale nějak nejsem – utěšuji se tím, že do limitu to zvládnu, že si to jdu užít, že mi nejde vůbec o čas.

Nejprve se potkávám s Jitkou F. – vodičkou na 2:30 a spoluběžkyní z Vltava Run, radostně se vítáme, moc se mi líbí jejich netopýří motto a nějak začínám věřit, že to prostě na pohodu a s podporou Jitky dám. Hodina rychle uběhne a tak se přemisťujeme do prostor startu.

Ve startovním koridoru nacházím Bájenky – Blanku, Moniku, Péťu a seznamuju se s Renčou, nezbytné foto před startem, výstřel, Smetanova Vltava, emoce se odráží v slzících očích a pomalu vybíháme. Holky to hned od začátku daly rychleji, já se držím Jitky F., která vysvětluje běžcům, že prvních 11 km budou nabíhat ztrátu 4 minuty od výstřelu. Chvilku si povídáme, pak zrychluji a běžíme s Renčou čerticí. Držíme tempo 6:45 min/km, běžíme na okraji koridoru, tleskáme si s dětmi, děkujeme divákům za povzbuzování.

Na 5. km dobíháme holky, které si odskočily a běžíme spolu, tempo držíme kolem 6:30, probíháme Smetanovy sady, vnímám tolik energie, pokaždé, když si s někým plácnu, zjišťuji, že zrychluji tempo, tak se zase pokorně vracím k 6:30. Na 9. km holky zpomalují a já udržuji standardní tempo.

Na 10. km další setkání – kluk, chlap? Prostě sympaťák, který je původem z Olomouce, ale žije v Hradci, běží svou druhou půlku a vypráví, že mívá krizi na 14. km, utěšujeme se, že žádná krize tentokrát nebude, že to je fajn. Je to milé, ale sil je pořád dost, takže držím svých 6:30 a odpojuji se.

Na občerstvovačkách přecházím do kroku, poctivě piju vodu, jednou dávám magnesium, jednou trošku gelu, vždy si beru houbičku a ještě se chvíli cestou otírám za krkem. Během celé cesty mne 4x povzbuzoval manžel, díky trati v centru nebylo složité přebíhat a on toho maximálně využil. Za chvíli se dostáváme z Olomouce mezi zahrádky a na pole – tady pobízím holčinu, která říká, že má křeče v nohách, doporučuju na další občerstvovačce magnesium a pít, dozvídám se, že dělá judo a nemá moc naběháno, ale je mladá a určitě to zvládne. Holčina přechází do kroku, tak se loučíme, a já běžím dál. Z polí si pamatuju pány před zahrádkou, kteří se ptali, kolik nás ještě bude, že už jsou unavení:-). Někteří běžci si trhají třešně, stále častěji někteří přecházejí do chůze, vydýchávají se...

Najednou jsme zpátky ve městě a já rychlým propočtem zjišťuji, že bych se mohla přiblížit svému cíli – 2:20, že bude záviset na mém prokletém osmnáctém kilometru, že s sebou nemám Soňu, která mi pomohla přes tu zeď v Praze. Sedmnáctý kilometr za mnou, je tu 18. km a hned za ním občerstvovačka, beru vodu, houbičku a běžím. Najednou je tady cedule s nápisem 19. km, zeď nikde, vnímám svoje tělo a to mi říká běž, čekám na ceduli 20. km, ta přichází nezvykle brzo, a pak přidávám, protože to jde. Je tu cedule posledních 600 m a dlažba, ale já běžím naplno, vnímám povzbuzování diváků, zatáčka a cíl, červená časomíra, slyším moderátora, zvedám ruce a jsem v cíli. Vracím čip, dostávám medaili, termofólii a zjišťuji, že mám vybitý telefon a nevím, jak se spojím s manželem.

Chodím cílovým koridorem a najednou slyším manžela, objímám ho a zjišťuju, že jsem přesně o 10 minut lepší než v Praze a to na vteřinu:-). Pak rychle protáhnout, převléknout, vystát frontu na vyrytí času na medaili a vyrazit na After Party. Tady si zazpíváme hymnu a dojetím mi i ukápne pár slz, tak nějak mi to všechno dochází. Pak už jen zpátky do hotelu, vysprchovat a spát, Ráno snídaně a 350 km po D1 zpátky domů.

Co mi Olomouc dala? Potvrdila mi to, že když se někdy netlačí na pilu, tak to vyjde. Že když běháte pomalu, tak ve finále zrychlíte. Že je pro mne důležitá podpora mojí rodiny. Že mi energii dávají diváci kolem trati. Že to za tu bolest druhý den stálo. Že další metou je maraton. A že pokud to půjde, tak se do Olomouce za rok zase vrátím..

P.S. Miloši, Tobě děkuji za to, že jsem tě v rámci svého běžeckého života potkala. Víc slov není potřeba, Ty víš…

Zdenka Prokopcová foto
  • přečteno: 6535/6312×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »
  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : Míšo, lehká chůze by mohla pomoc, se sporty je to bída, ale mohlo by pomoci veslování na veslařském…»
  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : Zdravím, mám natržená svalová vlákna na bérci, nemůžu tedy pokračovat v tréninku na půlmaraton a…»
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : Dobre jste zpracovani systemem,mak ma napr.10krat vice vapniku nez kravske mleko,dale vsechny druhy…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků