logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Co je to tam venku?!

Co je to tam venku?!

Trail running, vyhraněná forma už tak dost individualistické disciplíny, jakou běh bezesporu je. Nejedná se o přespolní běh, jak si ho většina z nás vybaví ze svých školních let. Překlad by zněl asi jako „běh po horských stezkách“. Obtěžkáni velkoobjemovou ledvinkou nebo malým batohem s pitím, jídlem, orientačními pomůckami, popř. i nějakým tím náhradním oblečením se pustíte do osamocené pouti v kopcovitém, horském prostředí. Pravidla určujete vy. Za to nesete tíhu rizika bloudění, žíznění i hladovění. Každá svoboda prostě něco stojí.

Možná jste se s tím zvláštním výjevem, třeba v rakouských Alpách, už také setkali. Vy, obtěžkáni řádně naloženým batohem, supíte a funíte po horské pěšině do kopce za vidinou nějakého toho významného vrcholu nebo alespoň horské chaty, kde si na posilněnou dáte „brátvurst“ a „bír“. Oni, lehkonozí sportovci oblečení v šortkách a kraťasech, nazutí v běžeckých teniskách. Mnohem rychlejší než vy. Nezadýchaní. Takhle jsem se kdysi potkal s prvními trail runnery a runnerkami.

Dřina a filozofie

obrázek

Několika mohutnými vdechy naženete studený horský vzduch do svých plic. Nohy začnou kmitat po strmé kamenité stezce pohybem, který se při troše dobré vůle dá nazvat během. Studený vzduch dobývá tělo zevnitř kousek po kousku. Zabodává své ostré ledové jehlice do všech zákoutí. Hlava se čistí, sinusoidy myšlenek snižují amplitudy. Matrix všedního dne zůstává hluboko a daleko, na vzdálených rovinách. Všude se rozlévá horský klid a vy jste jeho součástí.

Běžíte si, jak daleko a vysoko chcete, v tempu, které vám nejvíce vyhovuje. Naběhané kilometry nehrají žádnou roli. Nikdo vás nehoní. Nikdo vás nechválí ani nekárá za případné chyby. Nikdo nesleduje dodržování pravidel. Jste svým vlastním zákonodárcem. Není tu nikdo, koho můžete oslnit, nikdo, před kým byste si museli hrát na lepšího, než jste. A je jen jeden člověk, kterého můžete podvést – sami sebe. Dopřáváte si luxusu upřímnosti. S pohledem vyvráceným do prudkého stoupání, na jehož konci tušíte horské sedlo, si můžete klidně říct: „Tohle nezvládnu, budu muset kus jít.“ Možná se i zastavíte, abyste popadli dech. A je to v pořádku. Když při klesání zakopnete o vlastní nohu a zakusíte pár přemetů v hrubé suti, jež naštěstí končí jen párem obrovských modřin na bocích a minimální ztrátou krve z odřených dlaní, můžete si klidně říct: „Udělal jsem chybu, byla to blbost.“ A je to v pořádku. Můžete zlobným hlasem pronést pár peprných nadávek a zlostně kopnout do nejbližší skály. Nebo se můžete rozbrečet a schoulit pod převis. A je to v pořádku. Není třeba si na nic hrát. Není totiž před kým.

Každý sám za sebe

obrázek

Trail running svým duchem navazuje na stále větší individualismus v naší uvolněné, svobodné, demokratické a globální postindustriální době. Každému jeho vlastní cestu! Trail runner nepotřebuje vyasfaltované pěšiny, běží prostě tam, kde se mu líbí. Jeho vlastní cesta mu stojí i za požahání kopřivami velikosti dospělého muže, přeskočí kdejaký padlý kmen, vrhne se do traverzování bahnitého kopce a neodradí ho ani horská cesta vystlaná kravinci do úrovně kotníků. Čím více nástrah, tím je trail runner šťastnější. Protože překážky jsou tu od toho, abychom je překonávali.

Každý další krok mezi volné kameny a obnažené kořeny stromů vyžaduje plnou koncentraci. Ke zranění může dojít snadno. A lékař s potřebným vybavením většinou nebývá hned v závěsu. Tímto způsobem si trailisté vnášejí do životů po špetkách spontaneitu a dobrodružství. Taková je cena svobody.

Nesnesitelná lehkost samostatného bytí?

obrázek

Svět je plný paradoxů. A trail running není výjimkou. Lidé, kteří se mu ve volných chvílích věnují tělem i duší a pro které je svoboda na předních místech pomyslného žebříčku hodnot, občas zatouží po oficiální soutěži, po svázání regulemi, po pravidlech, jež určuje někdo jiný, ale hlavně po setkávání s podobně postiženými jedinci a po neopakovatelné atmosféře takových podniků. Tisíce stejně postižených lidí se sejdou v horách. Jsou ze všech zákoutí světa. Potkáte tu nadšeného hobby-běžce z Jihoafrické republiky nebo Japonska stejně snadno jako opěvovaného profesionála z Nového Zélandu. S některými z nich si nejspíš v cíli žoviálně poplácáte po ramenou a vypijete nejedno nealkoholické pivo. Kolektivní duch s vámi udělá svoje. Vyburcuje vás k lepším výkonům. A když se k tomu připočtou stovky a tisíce nadšených a povzbuzujících diváků podél trati, jeden si musí dávat pozor, aby začátek závodu nepřepálil a správně rozvrhl rychle ubývající síly.

„Proč to ty lidi dělaj?“

obrázek

Kdo to jednou zkusil, takové otázky mu na mysli věru netanou. Zná jen spoustu odpovědí. Pan Váňa ze slovenského lázeňského městečka Dudince na podobné dotazy reagoval nezapomenutelným způsobem, v němž se zrcadlila zkušenost a moudrost stáří: „Za války naše letadlo sestřelili Němci. Byl jsem z posádky jediný, kterého našli živého a u kterého byli schopni rozeznat tvar lidského těla. Doktoři pak tu kaši dávali dva roky dohromady. I když mám od té doby jednu nohu kratší a u druhé špatný úhel postavení hlavice kyčelního kloubu, do svých šedesáti let jsem běhal dvanáct kilometrů denně. Na konci cesty si lehnu do trávy a koukám se do nebe. Nemyslím si o světě nic špatného, ale po běhu mi prostě připadá ještě mnohem krásnější.“

Když se zahledíte do tváře rekordmana na dlouhé tratě Haileho Gebrselassie nebo jakéhokoli ultramaratónce, uvidíte pravděpodobně jemný, hluboce usazený úsměv, za nímž můžete tušit spokojenost a smíření se vším a se všemi. To, že běh, potažmo pohyb obecně, spouští v lidském těle tvorbu endorfinů (endogenních morfinů, tedy opiátů, jež si lidské tělo samo vytváří), je známá věc. Běh je mezi sportovními odvětvími asi ten nejjednodušší způsob, jak k nim přijít. Nepotřebujete drahé sportovní náčiní ani nákladné oblečky. Nepotřebujete obvolávat jednotlivá sportoviště, abyste zjistili, kde mají v danou chvíli volno. Nejste vázáni na místo ani čas. Stačí mít dobré boty a můžete si jít zaběhat kdykoli a kdekoli. Tedy pokud přesvědčíte svoje línější já.

obrázek

Možná to někdy zkusíte taky. Možná si při tréninku přestanete všímat těch pokřikujících lidí kolem a zakusíte recept pana Váni. Možná ne. Možná máte hodně daleko důležitějších starostí...

René Kujan foto
  • přečteno: 10024/9867×, 7 komentářů
Co je to tam venku?! Co je to tam venku?! Co je to tam venku?! Co je to tam venku?! Co je to tam venku?! Co je to tam venku?! Co je to tam venku?! Co je to tam venku?!

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Dana | 18. 5. 2010 18.40 hod. | 88.101.235.xxx
Rendo, dostals mě. Je jaro, takže medvědi a já se probouzíme ze zimního spánku a – teda, nevím, jak medvědi, ale já jo – zase už zkoušíme běhat. Když to skoro každé ráno hlásím Milošovi, říkám, že „jdu funět". Od zítřka ovšem prudce inovuji a půjdu endorfunět!!!:-) Ať ti to běhá nejen v terénu, mch – ty fotky jsou fakt krásný!

R. K. | 18. 5. 2010 16.21 hod. | 213.220.255.xx
May the force be with you! :) Taky mě dneska čeká terén. Jen se nejdříve musím probít tou džunglí velkoměsta :/ Tak ať nám to běhá a endor-funí! :-D

Sayako | 18. 5. 2010 15.20 hod. | 217.117.217.xxx
Dobrý den, nádherný článek, zrovna se chytám na svůj první běh v terénu, který je zároveň i můj úplně první běh. Váš článek mi dal sílu, odhodlání a radost, že si půjdu zaběhat a že ten les a louky mi budou na chvíli patřit. I ta poznámka na konci s pokřikujícími lidmi kolem mi pomohla. Obvykle stejně řvou jen ti, co ani neví, co to je vložit do něčeho srdíčko a hodně energie, a proto nerozumí.
Moc děkuju, snad mi to vyjde, pěkně venku fouká:-D

štefan | 23. 4. 2010 8.59 hod. | 89.102.195.xx
Moc hezké. Být k sobě upřimný je skutečně pro mne často luxus, možná proto miluji dlouhé běhy.
Co děláš? Neslyšel jsem o Tobě od loňského PIMu.

mol21 | 5. 3. 2010 20.40 hod. | 217.77.165.xx
Moc hezké počtení, děkuji.

Milan

12Honzade | 5. 3. 2010 20.28 hod. | 80.243.103.x
Moc hezky… Ja jsem nejak sam o sobe „objevil“ bezeckou turistiku:), kdy o sobotnich delsich bezich obcas vyrazim do neprobadanych mist a tak nejak poznavam ruzne vzdalene okoli… Neni to urcite takove narocne jako behy do kopcu, ale ta myslenka je podobna… Aspon ty moje pocity jsou velmi podobne. Dik za inspiraci. 12:)

Milan Kůtek | 5. 3. 2010 16.16 hod. | 94.112.173.xx
Výborně napsané, děkuji za (čtenářský) zážitek.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas95
Asics133
Brooks19
Inov-856
Icebug5
Hoka One24
Mizuno59
Newton5
NB22
Nike61
Salming366
Salomon42
Scott3
Vibram Fivefingers9
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce49
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Jak se obléci na běh do teplého počasí : Díky za tipy! Já mám oblíbená funkční tílka s podprsenkami a přes ně tílko s obrázkem běhu (aby…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Ta pozadí .... upřesňuji na 3. čtvrtinu. A možná bych se nechal přesvědčit i na 2. Žádný extrém…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Romane, s Karlem je to jistota, ten se kochá rád! Výborná volba! S Joggerem bych si dovolil mírně…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Fanouš je jak kecal z Prodané ... Ale jeho argumenty jsou přímo geniální. Já, ale nebudu dřív doma,…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Pokud je otravná, nezáživná, nudná trať, vyplatí se spěchat do cíle. Ale : pokud je trať hezká,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků