logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nejen fjordy živ je člověk – volume 2

Nejen fjordy živ je člověk – volume 2

Před třemi lety jsem tady na BŠMŠ strašila s návratem do Osla na maratonskou distanci. S kamarádkou Norkou jsem v kontaktu stále, nicméně ve Skandinávii jsem od té doby nebyla, ale za tu dobu v mém životě 42 kilometrů už párkrát padlo, a dokonce jsem začala koketovat i s trošku delšími trasami. Když jsem loni v létě při surfování na netu a hledání zajímavých článků narazila na video s prvním ročníkem letní verze legendárního Vasaloppetu, nebylo co dál řešit.

This object requires Flash Player.

Registrace se otevřely v září. Startovné bylo nejen na naše poměry dost vysoké, v předstihu v přepočtu 4000 Kč za osobu, plus 500 Kč nepovinné pojištění pro případ, kdybychom náhodou za rok nemohli s přítelem jet. Cestu jsme naplánovali letadlem do Osla, poté nás čekal přibližně 4hodinový přejezd autem do Švédska na místo startu, do Salenu.

Přijeli jsme den předem a kousek od Salenu se i ubytovali v – v létě téměř opuštěném – komplexu apartmánů za mimosezonní cenu 600 SEK na dvě noci. Apartmá byl pro 6 lidí, kuchyně s obývákem, koupelna, dvě ložnice, balkon s výhledem na sjezdovky… paráda. Start byl v sobotu, 22. srpna v 5:00. Psali, že v Salenu, nicméně po příjezdu ve 4 ráno nebylo nikde po nikom ve spícím městečku ani stopy. Po zhruba 10 minutovém bloudění a pronásledování jediného auta, které tam v tu dobu projelo, jsme našli start asi 2 km od města. Lidí už tam bylo požehnaně, však bylo přihlášeno kolem 1300 závodníků. Ve vyhřívaném stanu jsme vyzvedli startovní tašku, v které kromě čísla, samolepek s číslem na tašku a gumy na číslo od Asicsu nebylo nic dalšího. Převlékli jsme se, vystáli frontu na toiky a za zvuků hudby, kterou jsem znala už ze zmiňovaného videa, jsme odstartovali.

Ze Salenu nás do mírného kopce vyprovodila svíčkami osvětlená cesta a po pár minutách se před námi otevřela i krásná krajina pokrytá mlhou prostoupenou prvními paprsky vycházejícího sluníčka. Prvních dvacet kilometrů utíkalo příjemně, člověk se i kochal krásami okolní krajiny, slunko se postaralo o nádhernou podívanou, oranžový kotouč se zrcadlil i ve vodních plochách, kterých bylo po cestě požehnaně. Trasa vedla lesem, chvílemi byla dostatečně široká, v jiných místech se měnila v nádhernou trailovou cestičku plnou kořenů, která přecházela v dřevěné mostky přes rašeliniště a bažinky. Pití bylo dostatečně, každé tři, čtyři kilometry, občerstvovačky s jídlem byly cca po dvaceti. Palačinky, housky se salámem, okurky, želé. Bohužel blueberry soup, jež pro mě byla jedním z lákadel, se pro nás ukázala nepoživatelnou, přítel ji stihnul teplou, já už studenou, ale ani v jedné verzi nám nesedla:-).

Časové limity byly celkem velkorysé, na 24. kilometr byl deadline v 9 ráno, v tu dobu jsem byla někde před půlkou. 42. kilometr značila velká cedule We are ultrarunners!, ale na psychice při představě ještě víc jak jednou tolik před námi to moc nepřidávalo. Na 45. kilometru byl start závodu na poloviční vzdálenost. Startoval v devět a pár běžců jsem ještě i já potkala.

Nejen fjordy živ je člověk – volume 2

Druhá půlka už byla ve znamení únavy a horka, ani nevím, jaká byla kolem příroda, minuli jsme jezero, vyběhli pár kopečků, běželi lesem, po louce, podél silnice. Na 70. kilometru pro mě nastalo velké neznámo, za tuto hranici jsem se ještě nikdy předtím nedostala. Bohužel se to projevilo i na časech, dost jsem zpomalila a sen o achiever medal pro ty, kteří doběhli do určitého celkového času (chlapi do  9,5 a ženy do 11 hodin), se postupně rozpouštěl. Každý kilometr byl značený, šlo to od konce, a tak vyhlížení dalšího menšího čísla se pro mě stalo hnacím motorem do posledních kilometrů. Nicméně i tak to byly zatím nejvíc nekonečné kilometry v mém životě. Po 11 hodinách a 42 minutách jsem doběhla do Mory, sundala si boty, dostala medaili (finišerskou, sice menší, ale krásnou), nechala se autobusem dovézt do kilometr vzdálených sprch, vyzvedla diplom, pyšně oblékla zasloužené tričko a odbelhala se sníst pozávodní jídlo. Výběr byl široký a mohli jste sníst, kolik jste chtěli. Bohužel můj stažený žaludek mi toho moc nedovolil. Mora je krásné městečko u jezera, na detailnější prohlídku a na večer avízovanou párty s hudbou ale nějak nezbyly síly, a tak jsme se rozhodli odjet zpátky na ubytování.

Vítěz vyhrál v neuvěřitelném čase 5:45. Na startu jsme byli celkem 4 Češi, 3 kluci (tímto je zdravím) rychlí jako vítr a jeden šnek. Nicméně na to, že to byla moje i přítelova premiéra na takovémto závodě, jsme spokojení. Nohy nás přestaly bolet v úterý, nějaké opotřebování ale stále přetrvává. V sobotu jsme se shodli, že už nikdy víc nic podobného, ve středu už jsme hledali další metu, získali jsme dva bodíky na jednu takovou ztřeštěnost někam do Francie… tak uvidíme:-).

Jak běžet Jizerskou 50 a jak na ní trénovat v týdnu před ním se dozvíte v článku V sobotu se běží Jizerská 50. Tréninkový plán na týden před ní a tři rady na cestu

Gabriela Pohanková foto
  • přečteno: 2484/2398×
Nejen fjordy živ je člověk – volume 2

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (6 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků