logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Emoce za emoci, bolest za bolest

Emoce za emoci, bolest za bolest

Nechápu, nechápu, nechápu. Anebo vlastně ne, už to moc dobře vše chápu. Z ultragazely (opět podotýkám, k tělu gazely mi přebývá ještě pár kg), která si nedokázala život bez běhu představit, která doslova prahla po víc a víc kilometrech a čím déle mohla strávit den hodinami běhu, tím byla šťastnější a veselejší, jsem se vrátila zpět k tolik neoblíbeným intervalovým tréninkům – krátkým, rychlým, které pekelně bolí.

Ale tak hezky bolí, že jsem si v nich začala libovat. I tohle byl jeden z důvodů, proč jsem s atletikou skončila a teď je to jeden z důvodů, proč jsem se k ní vrátila.

Samozřejmě pořád přemýšlím nad tím, jak je to možné, že se člověk může z ničeho nic takhle přeorientovat. A ono to možné skutečně je. Čím víc potkávám běžců vytrvalců, tím víc zjišťuji, kolik mají společného. Lidi začínají běhat, aby před něčím utekli, aby si během běhu zodpověděli tolik nezodpovězené otázky, aby získali tu super náladu PO a zapomněli na všechny chmury a strasti, co je tíží. Psychická bolest je děsná. Každý si ji prožil a každý to ví.

Emoce za emoci, bolest za bolest

Samozřejmě se jí nedá jen tak zbavit, ale dá se vyměnit. Vyměnit bolest za bolest. Emoci za emoci. A naštěstí po fyzické se dostavují super stavy – radost, euforie, neskutečně dobrá nálada a kdo ví co ještě, zatímco po té psychické máte tak akorát deprese, stažený žaludek a všechny ty pocity, co jsou na prd. A tak každý, kdo si v životě něco řeší, rád nepříjemné vymění za příjemné, až se na tom stane závislým. A kdo byl někdy na něčem závislý, moc dobře ví, že to je věc na celý život. Samozřejmě jsem i tím případem, co začal běhat dále, protože se mi hlavou honilo tolik myšlenek. Psychika je mrcha! Abych se z toho nezcvokla, byla to nejlepší volba úniku – utéct.

Když už ale nebylo kam utíkat, zodpověděla jsem si otázky, co jsem nechápala, přijala život, jaký je a z křehký holky jsem se změnila v tvrdou, kterou asi už nikdy nic neporazí. A myšlenky mě přestaly dobíhat. A bylo to tu. Výběhy jen se sebou samou, které jsem upřednostňovala, mě přestaly bavit. Neměla jsem co řešit. Psychická bolest byla pryč. Něco mi ale chybělo. Chyběla mi bolest. Závislost na bolesti. Psychická je nesnesitelná, ta fyzická je vítaná. A tak jsem s trochou masochismu začala kroužit zas na dráze. Měřím si úseky, závodím s časem a když nedocílím té nepříjemné příjemné bolesti, kdy mi svaly tuhnou s pocitem, že mi do nich někdo vráží miliony jehliček, nejsem spokojená.

Tereza Bartošová foto
  • přečteno: 5789/5631×
Emoce za emoci, bolest za bolest

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Od gaučinku k běhu : Díky za motivaci. Jsi fakt borec. Inspirace pro všechny jako jsem já. »
  • Od gaučinku k běhu : Běh není v našem věku o čase a pachtění se po rekordech. Běh má zlepšit kondici, zdraví a posunout…»
  • Postižení Achillovy šlachy : Může mít polyneuropatie něco společného s achillovou šlachou?? Bylo mi řečeno, že ji mám…»
  • Deset mýtů o běžeckých botách : Spis nez studie a vyvraceni mytu bych doporucoval srovnat statistiky bezeckych zraneni u…»
  • Další vědecká studie potvrzující škodlivost běhu na lidské zdraví donutila i Miloše Škorpila skončit s běháním : Už moje babička mi říkala: "Nělotej, bo dostaněš zapolini". (V překladu z…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků