logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Tři dny před startem Run Tour v Plzni jsem se dozvěděla že hledají vodiče. Dám to? A proč bych to nedala?

Tři dny před startem Run Tour v Plzni jsem se dozvěděla že hledají vodiče. Dám to? A proč bych to nedala?

Startovné máme do Plzně zaplacené už asi půl roku. Je to přeci Plzeň, tam musíme. Je to 11 let, co jsme se tam s manželem poznali a nějakou dobu i žili. Bude to hezký, proběhnout se, zavzpomínat, zajít na kávu do oblíbené kavárničky...

Jsou tři dny do závodu a já si přečetla, že hledají vodiče. To by bylo krásný, napadlo mě a okamžitě odepisuji. Klaplo to a čas 60 minut mi přijde ideální. Jsem realista, nemůžu běžet na krev. Zjistila jsem, že se poprvé na závod neskutečně těším. A manžel? Dneska nechce závodit, přeci si nenechá ujít manželku v tak nádherné roli… v roli VODIČE.

Jéé hele, to je ona, jdeme k ní. Tak tobě snad uteču,...tebe se budu snažit držet,…najednou mi dochází, že ta plachetnice nad hlavou je jak červená na býka, dneska se v davu neztratím jako jindy.

Ufufuf… tepovka letí do výše. Co se děje? Co je to za nervozitu? Přeci neběžím závod, nemusím se bát. Jooo, už vím, tohle je zodpovědnost! Koukám kolem sebe a snažím se, aby to nebylo poznat. Jsem tady pro ně, dám do toho všechno a jsou tady takoví, kteří se na mě budou spoléhat. Nasadím úsměv a poskakuju z nohy na nohu. Hlavně klid. Výstřel! A je to tady.

Run Tour Pzeň 2015

Pomalu se rozbíháme a nervozita je pryč. Přepnula jsem na jiný program. Neběžím já, běží všechno kolem mě. Tak jdeme na to, pěkně v klídku a pomalu, nepřepálit začátek… tohle nejsou jen myšlenky. Slyším sama sebe. A od té chvíle se mi pusa nezavře, reprodukuje všechny posbírané běžecké zkušenosti, všechny pozitivní myšlenky. Stále sleduji hodinky, dnes víc jak jindy. Držím to správné tempo? Nezrychluj, nezrychluj!

Tak běžíme bando... jste dobrý... nééé, jste nejlepší, křičím na každém kilometru. Je celkem teplo, ale na pesimismus není místo, horko nás nerozhodí, zkrátka je třeba myslet pozitivně. Hodně je to o hlavě a věřím, že kolikrát rozhodne psychika. Takže na rozpálených rovinkách nám přeci krásně svítí sluníčko, a ve stínu využíváme chladného vzduchu k prodýchání. Je celkem úsměvné, když v mírných sebězích zakřičím vyklepat ruce, tak kam dohlédnu nebo spíš kam dozní můj hlas, všichni poctivě klepají. Jsme jak jedno tělo. Možná spíš připomínáme stonožku, která se stejně srovnaným krokem posunuje dál. Krok jsme zkrátili, ruce nám kopírují pohyb nohou. Na chvíli se zamyslím, že tady jde asi fakt sranda stranou, že vážně vedu celou bandu, která mě poslouchá na slovo. Ale já si to nesmírně užívám. A ti úžasní běžci kolem mě taky, jinak by nemohli mít úsměv na rtech. Občerstvovačku lehce procupitáme, dva loky, zbytek za krk.

První pětka za námi, probíháme davem lidí a skandujeme, chci ovace, chci pro nás povzbuzení. A v tuto chvíli si uvědomuji, že i já tu mám své osobní velké povzbuzení – rodiče podél trati a manžela po boku… po boku už tolik let. Je to jak v tom běhání. Jsou krize, jsou chvíle, kdy to lehce drhne, ale mnohem víc je těch šťastných a euforických. Za ty roky už je to vlastně takový spokojený lehký běh, kdy si člověk klidně dýchá a společně užívá krásy okolního světa. Jsme tu jeden pro druhého a bez sebe si to neumíme ani představit. A takové souznění teď prožívám i na trati s těmi nadšenci kolem sebe. Bez nich by to bylo o ničem a beze mě? To bychom se asi museli zeptat někoho z nich. A rodiče? Když Pán Bůh naděloval, tak jsem stála první v řadě a dostala se k těm nejlepším na světě. Mamku od tleskání bolí ruce ještě teď a taťka fotil jak o život. Na některé fotce nemám hlavu, někde nohy... asi si nevzal brýle, nebo měl zastřený zrak slzami hrdosti.

Druhá pětka je fajn. Víme, co nás kde čeká, okruh je stejný. Hlásím obrubníky, překážky, dokonce i louži, ta by asi v tom vedru vadila nejméně. Mně se občas ohlásí nižší větev, která mi připomene plachtu na zádech. A vrátí o krok dozadu, to abych náhodou nezrychlovala. Povzbuzování je v druhém kole ještě důležitější, síly ubývají… burcuju lidi kolem trati, aby nám dodali energii, ten starší pán v pořadatelském triku je skvělej!

Run Tour Plzeň 2015

Vidíte to, co já?! Devítka!!! Máme krásný čas, jsme tu přesně. Na posledním kilometru je už popoháním dopředu, já musím zůstat stále ve stejném tempu. Užijte si finiš, ta cílová rovinka je jen vaše, protože jste si to vydřeli! Tu cílovou rovinku si vlastně nepamatuju, byla jsem jak v rauši, neskutečně šťastná, neskutečně hrdá a pyšná na svojí bandu a na všechny, kteří ten den nezůstali sedět doma na zadku. Protože blázni jsou ti, kteří dnes zůstali doma, jak píšou na logu závodu. Teď si přijdu spíš já jako ten největší blázen, kterému vypláchli mozek a jen se přiblble usmívá.

Gratuluji všem kolem sebe, všichni si to zaslouží. Slova díků fungují jako balzám na duši a jejich osobáky jsou v tu chvíli pro mě víc, než kdy moje vlastní... Když ještě večer čtu pozitivní reakce na moji vodičskou premiéru, nemůžu skoro ani usnout. DÍKY. Tahle medaile, kterou mi zavěsili na krk, má svoje čestné místo vedle těch ostatních závodních... za každou z nich je práce, radost, odhodlání a štěstí. Ale taky velký respekt a pokora.

Tohle nemůže být naposledy, tohle chci ještě zažít, teď mě ty závody opravdu baví!

Simona Pancíř Švarcová foto
  • přečteno: 3703/3555×, 1 komentář
Tři dny před startem Run Tour v Plzni jsem se dozvěděla že hledají vodiče. Dám to? A proč bych to nedala? Tři dny před startem Run Tour v Plzni jsem se dozvěděla že hledají vodiče. Dám to? A proč bych to nedala?

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Romana | 25. 9. 2015 9.18 hod. | 94.113.140.xxx
Byla jsi báječná a dokopala jsi nás k tomu pro nás neskutečnému času. Děkujeme a těšíme se zase někdy :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků