logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

TOP běžecký zážitek 2015

TOP běžecký zážitek 2015

Víte, co je to Brněnský masakr? Ultra běh v okolí Brna a v Moravském krasu na vzdálenost 63 kilometrů s převýšením kolem 2 tisíc metrů. V sobotu 19.9.2015 se běžel třetí ročník. Jsem na startu, mám smíšené pocity a hlavně obavy, že je to nad mé síly. Už jsem sice jeden ultra běh na 63 kilometrů loni na jaře běžela. Měla jsem ale tehdy po boku Alenu Žákovskou, zkušenou ultra běžkyni, a taky jsem byla dobře připravená. Jenže letos je všechno jinak...

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Osobní masakr
  2. Běhat s větrem ve vlasech
  3. Vezu se na vlně euforie

Osobní masakr

Když jsem poznala silné životní příběhy ostatních žen, které byly vybrány do projektu PIM Women‘s Challenge 2013, připadala jsem si trochu nepatřičně. Překonaly závažná onemocnění ohrožující život, potýkají se s vrozenými vadami, zažily týrání i drogovou závislost blízkých. Můj příběh byl v té době slaboučký. Chtěla jsem si k padesátinám dát dárek – uběhnout maraton. Netušila jsem, jak se můj životní příběh změní.

Červen 2014. Verbální i fyzická agrese. Dveře se zabouchly. Vztah, který trval víc než 20 let, končí. Stojím s oběma dětmi na ulici. Jsme bezdomovci. Nebrečím. Vím, že musím mobilizovat síly, postarat se o děti i o sebe. Nastalo období velké nejistoty, obav, starostí, vypětí a stresů. Nevěděla jsem, co mám dělat dřív. Jestli zajišťovat bydlení, bojovat s bývalým partnerem o děti, shánět nábytek, začít rekonstruovat byt, koncentrovat se na nový výzkumný projekt nebo dokončit knihu o tom předchozím. Na běhání nebyl čas. Často jsem měla pocit, že je to nad mé síly, že už toho víc nevydržím. A pak přišly další starosti. Neshody s dcerou, která mě odmítala respektovat. Když toho hodně vydržíte, je to při běhání výhoda. Jenže v osobním životě toho mohou lidé začít zneužívat. Troufají si čím dál víc a spoléhají na to, že to přece jako vždy vydržíte. Bylo to nejobtížnější rozhodnutí v životě, když jsem se rozhodla, že dceru Pavlínu odvezu zpět k tatínkovi. Myslela jsem, že mi pukne srdce žalem. Budila jsem se v noci obavami, co mě ještě čeká, co ještě přijde. Já už prostě víc neunesu...

Když to jenom trochu šlo, šla jsem běhat. Aspoň na chviličku, aspoň pár kilometrů. Postavit se na start druhého ročníku Masakru jsem si ale netroufla. Co kdyby se mi něco stalo? Jsem na všechno sama. Nesmím zbytečně riskovat a hlavně jsem musela šetřit síly na zdolání svého osobního masakru.

Běhat s větrem ve vlasech

TOP běžecký zážitek 2015

Na každý závod, který jsem zatím absolvovala, jsem se poctivě připravovala. Před horskou výzvou v Jeseníkách jsem běhala šestkrát týdně a naběhala za týden minimálně 80 kilometrů. Když se mi letos v létě podařilo třikrát v týdnu vyběhnout aspoň na hodinku, tak to byl velký úspěch. Často se mi to nepovedlo vůbec. Začala jsem uvažovat o tom, že už závodit nebudu, že se vydám jiným směrem. Ověřila jsem si, že mimořádné běžecké zážitky mi přinášejí vlastní projety, které si sama vymyslím, naplánuji a realizuji. Zahájila jsem to sólovým přeběhem Bílých Karpat. Na webových mapách jsem si odměřila z Velké nad Veličkou 30 kilometrů, to jsem chtěla uběhnout první den. Našla jsem si ubytování. Změřila dalších 25 kilometrů a zjistila, kde je v blízkosti železnice, abych se mohla druhý den vrátit do Brna. Za dva dny jsem s běžeckým baťůžkem a nejnutnějšími věcmi přeběhla celé Bílé Karpaty, vystoupala na Velkou Javořinu i Velký Lopeník. Setkala se s žítkovskou bohyní v Žítkové, ztratila se na Slovensku a zase se našla ve Vlárském průsmyku. Kdyby mi někdo loni řekl, že něco takového dokážu, tak bych se rozbečela. Teď už vím, že to nejen zvládnu, ale dokonce si samotu užívám. Zase si něco vymyslím. Hostýnské nebo Ždárské vrchy? Možná ještě něco jiného. Proč závodit? Běžet s větrem ve vlasech podzimní horskou krajinou takovým tempem, které mi vyhovuje. Zastavit se tam, kde se chci kochat nebo tehdy, když chci prohodit pár slov s kolemjdoucími…

Vezu se na vlně euforie

Jenže Masakr byl nenaplněnou výzvou z loňského roku. Čekal na mě, pokoušel mě, provokoval, lákal. Dáš to nebo nedáš? Troufneš si nebo do toho nejdeš? Tak se ukaž, ty, která ses loni chlubila, že jsi ULTRA. Bojíš se? Po tom, co jsem si zažila, se už nebojím ničeho, ani čerta. Tak stojím v sobotu 19.9.2015 v 7:00 na startu. Po mém boku Martina, se kterou máme tolik společného, a někde vpředu je i Alena, je tady taky Zdeněk, Vašek, Tomáš. Strach nemám, vím, že to v kombinaci běhu a chůze nějak za 10 hodin zvládnu, ale obavy mám. Teď nebude platit, že když je těžko na cvičišti, pak je lehce na bojišti, jak říkával můj dědeček. Hodinky si nezapínám, občas jen kouknu na to, kolik je hodin. Nemám žádnou strategii ani taktiku, chci si to užít, chci, aby mě běh bavil a přinášel mi jen potěšení jako v Bílých Karpatech. Jenže je něco takového vůbec možné na trati, která má 63 kilometrů? Kdy nastane okamžik, že se běh pro potěšení stane utrpením? Kdy mě běh přestane bavit a budu se těšit jen a jen na cíl? Bude to už před čtyřicátým kilometrem nebo až po padesátém? Hlavně, abych se nenechala strhnout závodní atmosférou, nesmím přepálit tempo. Běžela jsem vedle Martiny. Nevydržela jsem to a zeptala se po 10 kilometrech, kolik to v rovinatém úseku běžíme. 11,5 na kilometr? To mě vyděsilo. Přepálila jsem to. Nemám šanci to udržet. Navíc mě od začátku bolely nohy. Odpadnu. Bylo to zvláštní, ale na 20. kilometru mě už nic nebolelo, běh jsem si vychutnávala i na třicátém, bavilo mě to i na 50. kilometru a zrychlovala jsem i na šedesátém. Dodnes to nechápu. Běžci na dlouhé tratě zažívají v průběhu závodu špičku, kdy se jim běží lehce a s pocitem euforie. Já jsem tak běžela celý závod. Po padesátém už někteří závodníci neběželi ani z kopce, já jsem začala běhat i do kopečků. Síly jsem na to měla. A zažila jsem ještě jeden zvláštní okamžik. Asi pět kilometrů před cílem jsem uviděla skupinu holek, které mi připomínaly skautky z oddílu, ve kterém je Pája. Volám na ně, jestli neznají Ronju, to je její skautské jméno. Vždyť ona je tam taky! Voláme na sebe a máváme si. Měly jsme šanci se potkat tak půl minuty, pak už jsem odbočovala ze společné cesty. Znamení? Že by se naše cesty zase spojily? S úsměvem na tváři jsem doběhla do cíle za 8:18 a překvapila tím především sama sebe.

TOP běžecký zážitek 2015

Než jsem začala psát dnešní blog, tak jsem si přečetla všechny své starší články, které dokumentují moje běhání za posledních pět let. Je to vlastně takový časosběrný dokument o tom, jak a kam se v běhání posouvám. Nejenže prodlužuju vzdálenost, ale totálně jsem změnila přístup k běhání. Od intervalového tréninku, měření tepových frekvencí, nepřiměřených ambicí a závodění ve městech v koberci těl se mi splnilo to, o čem jsem psala 21.3.2013 v blogu Škorpím se se Škorpilem:

Nejraději bych jenom běžela a běžela, až bych doběhla do nirvány, kde už nejsou žádné termíny na odevzdání něčeho někomu a nemusí se stále něco strkat do hrnců. Jen si tak s lehkostí běžíš mimo prostor a čas. A já jen dodávám, že s větrem ve vlasech nádhernou prosluněnou podzimní krajinou, jak se mi to podařilo letos na Masakru.

Martina Hřebíčková foto
  • přečteno: 5053/4853×, 3 komentáře
TOP běžecký zážitek 2015 TOP běžecký zážitek 2015

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (22 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Martina kurková | 31. 12. 2015 23.00 hod. | 88.102.15.xx
Marťo, bylo to úžasné!
Moc jsem si to s Tebou užila!

Pata M. | 1. 10. 2015 21.41 hod. | 91.219.245.xx
Marti, obdivuju tvoji vnitrni silu. Je to moc pekne napsane!

Katka N. | 26. 9. 2015 9.07 hod. | 90.181.9.xx
Martinko, jsi prostě úžasná

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Co celý život hledám : »
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků