logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Na začínání je krásné to, že všechno, co zkusíte, je nový osobák

Na začínání je krásné to, že všechno, co zkusíte, je nový osobák

Trvalo mi dlouho, než jsem se smířila s tím, že už neběhám, co jsem běhala. Dlouho jsem odmítala uvěřit, že prostě situace (nejen ta životní) se změnila a moje časy jsou nenávratně pryč…. Znovu začínání mne unavovalo, a marné pokusy dostat se na vysněné původní tempo mne nutily znovu a znovu to vzdávat. Asi to zná každý, kdo měl někdy (většinou neplánovanou) větší pauzu…

Je to cca 8 týdnů, co jsem vzala do ruky knihu Běh pro ženy a v ní si přečetla sice asi jednoduchou, nicméně pro mne hlavně kouzelnou formulku (která, přiznám se, mne dříve nenapadla) – a to, že běhat můžete, jak chcete – 10 m, 10 min, půl hodiny, hodinu… Ale hlavně pravidelně. Řekla jsem si, ty jo, 10 min denně dám. No a nedala – alespoň ne na poprvé. Ale zato každý den… Nebo spíš téměř každý den. Postupně jsem se dostala k tomu, že jsem „uběhla" 5 km za 45 min. No přiznám se, že jsem z toho byla dost hotová a chtěla s tím vším praštit. Pak jsem si řekla, že „do včera" jsem nevěděla, že to „běžím" 45 min a měla jsem prostě čistou radost z toho, že to „běžím“, tedy že opravdu jdu ven s cílem běžet, a že se o běh opravdu snažím…

Pár známých lidí mne podpořilo. Dan Orálek, úžasný to běžec a trenér, mne potěšil větou: „Děláš to dobře“, a tak jsem pokračovala ve svém každodenním snažení se o běh. Bylo celkem jednoduché vyběhnout u nás v přírodě (tedy u rodičů na Šumavě), ale bylo třeba udržet běhání v pravidelnosti i u nás doma, tedy ve městě, v kterém jsem toho nikdy moc nenaběhala… Moc mi to fakt nešlo. Když už se mi podařilo vyběhnout, tak jsem po 2 km plynule přešla do chůze. Začala jsem tedy alespoň chodit pravidelně plavat. S tím mi pomohl úžasný místní nadšenec, Milan Černý, který se tu stará o místní triatlonové naděje, a protože taky běhá, motivoval mne, abych šla na závody.

Protože jsem měla problém uběhnout 2 km v kuse, inspirovala jsem se během Modřanskou roklí, kde se běží 2 km do mírného kopce a pak zpět – takže to byly 4 km. Díky podpoře Petry a Kamila Kotlíkových, kteří se o nás v Praze postarali, jsem se opravdu postavila na start a cíl byl jasný, i když mi ho většina místních běžců nevěřila. Cíl byl doběhnout. Tedy přesně řečeno, běžet celou cestu… A věřte, nevěřte, připadalo mi to hoooodně daleko. Vystrašil mne fakt, že je značen každý 0,5 km – myslela jsem si totiž, že už jsem na 1. km a ono ne. Taky bylo zvláštní, jak mne neustále někdo předbíhal (startovalo se totiž intervalově po 20 s, a přesto mne předběhlo 12 lidí). V cíli jsem měla ohromnou radost, neboť cíl byl splněn a já měla nový osobák – 4 km v kuse:-).

Pak jsem přidala Kardioběh v Plzni – bylo to vlastně 6 km, neboť jsme trochu zakufrovali, ale radost a krásný pocit ze splněného cíle byl fakt na místě. Neptejte se mne na čas, protože ten sice byl lepší než očekávání, ale nebyl vůbec důležitý – totiž ten by mne rozplakal, ale fakt, že jsem na začátku a postupuju pomaloučku vpřed, mne drží nad vodou, nebo spíš nad běžeckou tratí:-).

Takže další výzva – začala jsem se snažit s Honzou z Plzně, řekla jsem si, že zkusím další aktivity na podporu běhání… Společně jsme se vydali na místní hodinovku. Dan říkal, ať zkusím držet tempo 5:50 – takže jsem s tím tempem začala. Honza byl přesvědčen, že bych mohla běžet rychleji… bylo to jedno. Věděla jsem, že bez ohledu na to, jak to dopadne. si zaběhnu osobák (počítáno od nového začátku před pár týdny). V každém kole na mne volala moje zapisovatelka kol Lucie, za kolik jsem to kolo měla, snažila jsem se je mít všechny pod 2:20, což bylo náročnější, než jsem čekala, alespoň do 5. km. Na 5. km na mne zavolal Honza, že teď to začne bolet, ale opak byl pravdou, teď se to uvolnilo a začalo to jít, co jít, běžet – dokonce jsem běhala kola kolem 2:10 až 2:05 – šlo to samo. Proběhla jsem 10. km a dala si takový menší výklus, do konce hodiny ještě zbývalo pár kol a tak jsem se posnažila, ale 11 km za hodinu jsem fakt nedala – de facto je to nejhorší (tedy nejpomalejší) hodinovka v mém životě. No a co – mám radost, páč mám nový osobák a věřím, že to půjde teď už jen líp a líp. Před pár týdny bych nevěřila, že uběhnu v kuse 10 km, já je dokonce dala několik minut pod hodinu. No řekněte, není to krásné, znova začínat? Sbírat nové osobáky a snažit se o nové a nové úspěchy? Přeju všem, co váhají, ať začnou, stojí za to vydržet – je to pěkný pocit, daleko lepší, než prostě „házet flintu do žita“. Ať vám – nám to běhá.

DagmarKa Kodýtková foto
  • přečteno: 3584/3420×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků