logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Pojďte a poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak si můžete nevědomky zadělat na pro vás nečekaně slušný běžecký výsledek, aniž byste to předem jaksi tušili…

Pojďte a poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak si můžete nevědomky zadělat na pro vás nečekaně slušný běžecký výsledek, aniž byste to předem jaksi tušili…

Od chvíle, kdy jsem v pátek úspěšně vystoupil z ten den již několikátého zpožděného vlaku z Ostrova u Karlových Varů do Liberce, šlo vše konečně jako na drátkách. Přespal jsem u svých libereckých přátel a před šestou ráno už jsem stál na autobusové zastávce, protože start Jizerské 50 RUN se odehraje 7 km kilometrů odtud. Naštěstí alespoň do půli cesty jede autobus. Ten mě vyhodil na konečné u České chalupy, tam jsem se rozhlídl a namířil si to směrem na Bedřichov. Ušel jsem cca dvacet kroků a jelo auto.

ČEZ Jizerská 50

Na poslední chvíli, když už mě takřka míjelo, mě napadlo, že bych se mohl pokusit o stopa. Stihl jsem sice už jen tak lehce mávnout... ale podařilo se a auto zastavilo. Při nástupu si všímám, že auto je plné, ale přesto povídám: „Dobrý den, jedete na start?“ „Jo, jedeme! Dokonce tam budeme vydávat startovní čísla:-).“ Muž a žena vpředu, starší paní vzadu (zřejmě maminka jednoho z dvojice vpředu), vedle ní velká dětská autosedačka (patřící patrně vnoučeti babičky sedící vzadu). „Jak se sem vejdem‘?“, říkám si. Ale paní vzadu na nic nečekala a namáčkla se do dětské sedačky tak natěsno, že prakticky seděla v ní. Tak fajn… a jedééém! Kurňa, to jsou obětavý lidi tady, hmm… tady se mi bude líbit. Zajímavý je, že o Jizerské RUN padesátce nepadlo ani slovo, tak jsem jen doufal, že mě mí noví kamarádi vezou na start toho správného závodu:-). Cestu nám ještě zpříjemnil pohled na srnu se třemi srnčaty, přecházejíc silnici před námi, a vzápětí jsme byli na místě. Byla zima, některé stany v prostoru startu se teprve stavěly. Jsem tu první běžec, času mraky, paráda… První úkol, čili dostat se včas na start, je splněn.

O hodinu a půl později…

ČEZ Jizerská 50

Patnáct minut před startem se jdu tradičně rozklusat a zahřát. Najednou tam mezi ostatními vidím pobíhat chlápka, se kterým jsem se sice nikdy osobně nesetkal, ale už jsem ho na pár běžeckých akcích viděl. Dali jsme se do řeči, a zjistili jsme, že toho máme společného víc, než si myslíme. Domluvili jsme se, že pokud to bude možné, budeme se závodem protloukat spolu, protože i ambice jsme měli hodně podobné. Co mě ale uklidnilo nejvíc, bylo to, že mi nabídl cestu zpátky svým autem do Liberce. „A proč jen do Liberce, já bydlím v Děčíně!“. Tak jsem měl rázem o další starost méně. Můj rychlík přes Děčín jede, a dokonce tam i staví, tak se mi možná poštěstí chytit nějaký dřívější vlak. Klidný a s čistou hlavou tedy stojím na startu a jsem fakt rád, že ty moje páteční patálie se zpožděnými vlaky z Ostrova do Liberce byly první a snad i poslední na tomhle běžeckém výletě.

Za chvíli je start, a jelikož jsem měřenou padesátku nikdy neběžel (ultramaratonů jsem už běžel sice dost, ale nikdy to zatím nebyl závod), tak cíl je jasný:

  1. dokončit
  2. doběhnout v čase pod 5:00 h (jako jediný v poli závodníků reprezentuju Běžeckou školu Miloše Škorpila, tak hlavně neudělat ostudu:-)
  3. užít si to

ČEZ Jizerská 50

Je 7:58 h – zbývají dvě minuty do startu. V hlavě mám zafixováno, že pokud se s cílovým časem chci dostat pod 5 h, tak nejpozději ve 13:00 h místního času musím být v cíli. Najednou ale hlasatel hlásí, že start se z 8:00 h posouvá na 8:10 h. Beru tu informaci jako nezměnitelný fakt, ale jak se později ukáže, ihned po odloženém startu ji zapomínám a ukládám hodně hluboko ve své stále více děravějící paměti.

CĚZ Jizerská 50

Je 8:10 h – odstartováno. 50 km přede mnou. V hlavě si opakuju základní věci: nepřepálit počáteční tempo, makat jako stroj, pravidelně pít, občas si zobnout sušenou datli, a… a… a… doběhnout nejpozději ve 13 h místního času (vnímavý čtenář v tuhle chvíli asi už tuší budoucí zápletku:-)). Ve svém sporttesteru mám nastaveného virtuálního běžce na cílový čas 4:40 h. Budu se ho snažit držet, a když to nepůjde, pokusím se alespoň neztratit víc než 20 minut oproti plánu tak, abych doběhl pod hranicí 5:00 h. Běžíme s Jirkou (to je ten sympatický chlapík z rána) tak, jak jsme se domluvili. Vše je v pohodě. Na první občerstvovačce mi banán podává malá asi čtyřletá holčička. Dám jí přednost před dospělými dobrovolníky, zastavím se u ní, skloním se, vezmu si banán z jejích malých dlaní, pohladím ji a poděkuju za to, jak je šikovná – žádný spěch. Co na tom, že zbytek startovního pole uhání zběsile kolem mě jak stádo koní. Běžíme dál podle plánu, tempo držíme na cílový čas někde mezi 4:45 h až 4:50 h, je to dobrý, sil máme zatím dost, a ještě máme 10 minut rezervu na případnou krizi nebo zdržení se na občerstvovačkách. 10 km, 20 km, 30 km… to to pěkně utíká, atmosféra skvělá, dobrovolníci usměvaví, diváci fandí, počasí být ani snad lepší nemůže – co si víc přát? Na 35. kilometru si říkáme s Jirkou, že by bylo dobrý udržet současné tempo, nezpomalovat, ale také nezrychlovat, protože přeci jenom zbývá ještě 15 km do cíle, a nebylo by moudrý vyšťavit se a do cíle se došourat s fatální ztrátou.

ČEZ Jizerská 50

Do této chvíle jsem sledoval na sporttesteru zatím jen tempo a uběhnuté kilometry, což pro kontrolu dosavadního průběhu závodu bohatě stačilo. A stačilo by to i nadále, kdybych si na 38. km nevzpomněl na svůj plán, dostat se do cíle nejpozději do 13:00 h místního času. Koukám na normální hodinky a je mi to nějaký divný… počítám… ale moc mi to nepřemejšlí. Vyčerpáním se mi čísla motají a nemůžu se dopočítat. Ani na 40. km nejsem o nic chytřejší, ale zjišťuju počínající průšvih: je 12:15 h místního času, do cíle zbývá ještě 10 km, a na těch posledních 10 km mám už jen 45 minut času, což se při současném tempu dá jen těžko stihnout! Ale sporttester mi ukazuje, že běžíme pořád na cílový čas někde mezi 4:45 h až 4:50 h. Soudruzi z NDR, kurňa, kde je chyba? Že by se mi u sporttesteru vždy, když se zastavím někde na občerstvovačce nebo při odskočení si za křovíčko, automaticky vypínaly stopky? Mám za to, že jsem tuhle funkci u sporttesteru vypnul… hmmm… tak asi nevypnul – tím by se časový rozdíl dal vysvětlit. Přestávám tedy věřit sporttesteru a spoléhám se jen na hodinky s reálným středoevropským časem – to je nezpochybnitelnej údaj, říkám si. Na metě maratonu (42 km) si odskočím za křovíčko a pořád mi to v hlavě šrotuje, jak je možný, že když jsme celou dobu drželi správné tempo, tak jak to, že máme takové zpoždění? To mi hlava nebere. Jsem ale příliš unavený na to, abych dokázal nějak víc o tom přemýšlet. Zpoza křovíčka se vyloupnu zpátky na trať, kilometr mi trvá, než doženu Jirku, který bohužel zápasí se začínajícími křečemi, a když ho míjím, ani nezpomalím a říkám mu: „Jirko, já to zkusím“ a Jirka okamžitě odpovídá: „Jasně Pepo, šlápni na to!!!“ Do cíle zbývá něco přes 7 km a něco málo přes 30 minut času. „Do háje, to musím stihnout! Přece jsem se sem nevláčel půl dne vlakem, abych to teď tady pohnojil! Za každou cenu musím doběhnout do cíle pod 5:00h, jinak bude ostuda. Slyšíš? Vostuda! Dělej Pepo, teď už se nemusíš šetřit!!!“ Tak jsem kopnul do vrtule a mastím si to hlava nehlava ke svému cíli (později mi Jirka říkal, že jsem pelášil jak zajíc a prostě jsem najednou zmizel). Bodejť bych nepelášil, když mi hořela koudel u zadku!

ČEZ Jizerská 50

Moje zrychlení přišlo nedlouho poté, co se k naší 50 km trati připojovala trať na 23 km, což je samozřejmě mnohem rychlejší závod, a mezi jehož běžci jsem se náhle ocitnul. Ti to vzhledem k mnohem kratší vzdálenosti mastili pěkně rychle. A já s nimi! Když jsem předbíhal nějakého svého kolegu běžce z 50 km trati, tak ten si mě vůbec nevšímal a nesnažil se za mě pověsit a držet moje tempo, protože si logicky musel myslet, že patřím k běžcům na 23 km vzdálenost. No a když mě výjimečně konečně udolal a předběhl někdo ze závodníků na 23 km trať, tak si musel sám pro sebe říkat: „Jo! Mám další skalp!!!“ Jenže já v tu chvíli měl v nohách víc než maraton a on teprve chabých 15 km. No, to se vám to běží, kucí!:-) Můj zběsilý úprk pokračoval neúnavně dál. Říkal jsem si, že jestli stihnu přiběhnout do cíle pod 5:00 h, tak to budu mít opravdu jen s chlupem, a budu jen pár vteřin pod pětihodinovou hranicí, pokud to ovšem vůbec stihnu. Předběhl jsem dost lidí, a když jich bylo víc jak deset, přestal jsem je počítat (dnes z výsledkové listiny vím, že jich bylo plus mínus 17, a to samozřejmě nepočítám závodníky z 23 km běhu – počítám jen padesátkaře).

Ty poslední kilometry mi ubíhaly děsně rychle. Čím to asi bylo, že? Jen pro obrázek: tempo jsem v těch posledních kilometrech měl kolem 4:35/km, nejrychlejší kilometr jsem měl za 4:15/km, což je moje závodní tempo na 1/2maraton, čili 21,1 km. Jenže tohle byla padesátka! U poslední občerstvovačky jsem ani nezastavoval, prosvištěl jsem ji v plné rychlosti. Chápejte, měl jsem naspěch. Čím víc jsem se blížil k cíli, tím víc jsem nabýval přesvědčení, že to stihnu pod těch pět hodin. Už jsem si představoval, jak protínám cílovou pásku a na světelné tabuli svítí čas 4:59:59 h. Úplný závěr trasy je z kopce, tak to pouštím co to dá a valím dolů jako raketa. Už slyším hlasatele a diváky v prostoru cíle. Posledních 500 m ještě vystupňuju tempo, teď už jen nezakopnout a nerozmáznout se tady. Krátce nato pak prolítnu cílem a mám hotovo, už nemusím nikam běžet. UUUUF…!!! Hned pohledem hledám časomíru. Byla tam. Krásná oranžová světelná tabule. Provokativně na ní svítilo: Josef Cupal 4:33:22 h. „To je ale překvápko!!! Jak je to ale možný???” Pamatuju si, že první, co mě napadlo, bylo tohle: „To mě podrž, honím se tady jak magor, a voni maj‘ rozbitou časomíru, hmm…”.

Těch pár vteřin, než mi to v hlavě celé secvaklo, bylo nekonečných. „Týýýýý woe! Vždyť nám na poslední chvíli odsunuli start o deset minut! Cupale, ty jsi vůl! :-).” Ale překvapení to bylo víc než příjemný – to teda jo!:-)

V podstatě jsme celou dobu běželi tak, jak jsme měli v plánu, čili na cílový čas kolem 4:45 h, a já se na posledních sedmi osmi kilometrech omylem poplašil a třináct minut z tohohle času ještě stáhnul. „Trochu” jsem pozapomněl, že start nebyl v 8:00 h, ale až v 8:10 h. Záhada vyřešena. Je to krásnej příklad toho, že sport je hlavně o hlavě, protože když si hlava postaví hlavu, tak ani sebelépe trénované tělo s tím nic nezmůže. Ale naštěstí to funguje i obráceně. Kdybych si byl býval uvědomil, že jsme startovali později, a že mi tudíž pro splnění cílového času 5 h stačí doběhnout do cíle ve 13:10 h místního času, nebyl bych se byl býval tak honil, a v pohodičce bych si docválal do cíle v mnohem méně lichotivém čase…

Inu, i z omylů vznikají dobré věci nebo rekordy.

Napadla mě pak v té souvislosti tahle rýmovačka:

V matice když nejsi skvělý, tak máš rázem po pr.eli.
Furt máš pocit, že jsi šneček, sprintuješ jak pitomeček.
Ve vzduchu už průšvih visí, neběhá to jako kdysi?
V cíli potom přijde chvíle, o půl hoďky jsi tu dříve.
Koukáš na to jako blázen, pomalu se kácíš na zem…:-)

Pohodový běh a úsměv na rtech přeje Pomalý Pepa

Pepa "Pomalý" Cupal foto
  • přečteno: 3827/3628×, 1 komentář
Pojďte a poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak si můžete nevědomky zadělat na pro vás nečekaně slušný běžecký výsledek, aniž byste to předem jaksi tušili… Pojďte a poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak si můžete nevědomky zadělat na pro vás nečekaně slušný běžecký výsledek, aniž byste to předem jaksi tušili… Pojďte a poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak si můžete nevědomky zadělat na pro vás nečekaně slušný běžecký výsledek, aniž byste to předem jaksi tušili… Pojďte a poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak si můžete nevědomky zadělat na pro vás nečekaně slušný běžecký výsledek, aniž byste to předem jaksi tušili… Pojďte a poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak si můžete nevědomky zadělat na pro vás nečekaně slušný běžecký výsledek, aniž byste to předem jaksi tušili… Pojďte a poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak si můžete nevědomky zadělat na pro vás nečekaně slušný běžecký výsledek, aniž byste to předem jaksi tušili…

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Radovan zelenc | 7. 10. 2015 18.52 hod. | 193.87.75.xx
aspoň ten život nie je nudný.Bude na čo spomínať.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Co celý život hledám : »
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků