logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Miluju běh a miluju New York. Ideální varianta? Běh v New Yorku

Miluju běh a miluju New York. Ideální varianta? Běh v New Yorku

Nikdy jsem maraton neběžela a letos mi přišel ten správný rok na to, abych ho zkusila. Vzhledem k tomu, že mě letos čekaly kulaté narozeniny, rozhodla jsem se přihlásit se na maraton rovnou do New Yorku.

Vzhledem k tomu, že jsme trávili 2 týdny cestováním po USA, maraton mi připadl na samotný závěr výletu. Původně jsem byla nadšená, jak to skvěle vyšlo, že nás bude hodně – to znamená velká fanouškovská podpora na trati a v cíli, že bude skvělé počasí – to znamená běhání za ideálních podmínek a poslední ladění formy, že budeme mít spoustu zážitků – to znamená odreagování se a žádné zbytečné nervy. Pokud někdo cestoval s 12 dalšími lidmi jedné rodiny, ví, že představy jsou věc první a realita věc druhá:-).

Běh v New Yorku

Čtrnáct dní se pro mě neslo v duchu sinusoidy, že to naprosto nemůžu zvládnout (první dny v USA, v Las Vegas, s jetlagem po cestě) následováno radostí z krásného běhu po ještě krásnějším San Franciscu a pocitem, že to přece jen nějak půjde a já to zvládnu, a tak dále pořád dokola.

30.10. jsme brzy ráno přiletěli do New Yorku nočním letem z Los Angeles. Hned ten den jsem si došla vyzvednout startovní balíček do expa. Pro mě, jakožto nováčka na velkých závodech, to bylo neuvěřitelné – obrovská hala, obrovské množství lidí, avšak stále dokonalá organizace a ochota dobrovolníků. Číslo jsem dostala, setkala se se zástupci mojí charity, „povinně" se vyfotila u fotostěny a frčela do města. Den jsme s manželem strávili chozením po městě, lehkými nákupy a kolem 17. hod jsme se ocitli v Central parku, kde se právě schylovalo ke slavnostnímu zahájení.

Jestliže mi expo přišlo obrovské, zahájení bylo přímo bombastické. Snažila jsem se nějak zorientovat a najít někoho z ČR, ke komu bychom se mohli přidat a průvodem společně projít. Nikoho jsme neviděli a tak jsme se rozhodli zeptat dobrovolníků. Zjistili jsme, že zatím jsme z ČR jediní a nemáme tedy nikoho, kdo by nesl vlajku, takže jsem ji dostala do ruky já. Mezitím se objevili další kluci z ČR a nás tak nakonec bylo 5. Slavnost trvala asi hodinu a půl, představovaly se jednotlivé státy, tancovalo se s vlajkami, koukalo na roztleskávačky a dlouhý ohňostroj. Průvod a atmosféra byla skvělá, perfektně nás navnadili na závod, všechny strachy se tím definitivně rozpustily. Procházkou jsme došli do hotelu a šli spát.

V sobotu jsem si řekla, že poběžím lehounce z hotelu do Central parku a zpět, krátký, pohodový běh. Ale u Central parku se mi nechtělo hned točit zpátky a chtěla jsem si ho trochu užít, takže jsem si to lehce protáhla. V hotelu jsem vyzvedla manžela a šli jsme brouzdat do města.

Původní představy o šetření nohou, dobrotách po cestě a časném návratu vzaly za své a my jsme nachodili spousty kilometrů, vypili mnoho kafí a do hotelu se dostali pozdě večer. Mě čekala ještě příprava oblečení na ráno. Jak mě učili rodiče, že se nemá nic nechávat na poslední chvíli, zjistila jsem, že v balíčku nemám špendlíky na připevnění startovního čísla. Lehká panika, stres, vymýšlení absurdních řešení, cesta na recepci a žebrání o 4 balení šitíček. Naštěstí to vyšlo a číslo se podařilo připevnit. Nastavit budíky na 5:30 (5:35, 5:40, 5:45 a hraničních 5:50 kdyby náhodou:-)) a spát. Spoluvýletníci se rozhodli, že sobota je ten pravý den a vyrazili pařit, takže jsem měla svůj klid, ale spát mi jaksi moc nešlo, i když jindy nemám problém a kde mě necháte, tam usnu. Při pozdně nočním/ brzy ranním příchodu kluků jsem propadla opět lehké panice, že už se nevyspím. No nic, hlava pod polštář a zkusit počítat ovečky. Nakonec se mi podařilo vstát na 3. budík, nasnídat se a vyrazit na sraz s kamarády k metru, kde začínala naše cesta na start.

Dvacetiminutovka v metru rychle utekla, postupně přibývali běžci v hodně zajímavých outfitech a už jsme vystupovali v daném terminálu, abychom se postavili do fronty na trajekt směr Staten Island. Za další půlhodinku už jsme byli na ostrově, našli jsme toiky a pro jistotu se postavili do řady. Poté jsme nasedli na autobus a cca 45 minut jeli do prostoru startu. Po výstupu z autobusu jsme prošli kontrolou a rozdělili se, protože jsme měli každý jiný koridor i barvu. A odteď už jsem tady vážně jen sama za sebe. Mísily se pocity strachu, těšení se, radosti, ale možná i lehké hrdosti, že jsem opravdu skoro na startu TOHO maratonu. Chvíli jsem se motala po prostoru vyhraničeném pro nás – modré, mapovala si rozdělení koridorů, opět pro jistotu navštívila toiku a šla jsem se připravit ke startu své vlny. Nějak jsem zapomněla, že stále nesu v ruce svou igelitku s věcmi, které by mi měly být dopraveny ke startu, ale já si vůbec nevšimla žádného místa, kde by se mohly odevzdávat. Našla jsem tedy dobrovolníka, který mě až k dopravním autům odvedl a pomohl vyřídit, co jsem potřebovala, protože jsem samozřejmě nestihla odjezd auta, které mělo vézt i moje číslo. Opět jsem musela ocenit jejich ochotu, klid a organizovanost. Vše se vyřešilo a já se vydala konečně na start své vlny. Bohužel jsem zjistila, že vlna už byla uzavřena, takže si počkám necelou půlhodinku na další. Nevadí, opět jistící návštěva toiky, šup do koridoru a čekat. Všechno to uteklo tak rychle a už jdeme ke startovní čáře, posloucháme speakera, Sinatru, výstřel a vyrážíme vstříc dnešnímu dobrodružství.

Běh v New Yorku

Pomalu se rozebíháme, nabíháme na most, někdo jde, někdo se ještě svléká, všichni se smějí, hulákají a užívají si to. Říkám si, že musím běžet naprostou pohodičku, nevím, co mě čeká, jaké to bude, kdy přijde krize atd. Běží se skvěle. Šokovalo mě, kolik diváků bylo hned za mostem, jdou se podívat na začátek a domů, přemýšlím si v duchu. Ale ono jich je pořád víc a víc, jsou všude, mají transparenty, cedule, sladkosti, kapesníky, vodu, jejich podpora je neuvěřitelná a žene nás dopředu jako motor. Neustále vás někdo povzbuzuje, plácáte si s dětmi, dospělými a cítíte se jako hvězdy, dneska jsou tady všichni kvůli vám. Běží se pořád skvěle. Cca od 10. km začínám přemýšlet, kdepak mám asi svoji základnu a jestli jsem je nepřehlédla a kdyby ano, tak jestli alespoň oni zahlédli mě. Na občerstvovačkách si beru vodu a všechno je super. Cca na 19. km se mi dělá špatně od žaludku a musím skočit do nejbližší toiky (tentokrát už to bohužel není jen pro jistotu, ale záchrana), to si ještě zopakuji následující 3 míle. Tento úsek mě hodně zpomalil, ale bylo pro mě přednější dostat se nějak do pohody, abych mohla běžet dál. Za mostem čekal manžel, proběhla pusa, fotka a zamávání do foťáku a mně se začalo dělat lépe. Moc mi pomohlo vidět někoho blízkého a říkám si, kde a jestli vůbec jsou tady i ostatní. Začínám se opět rozbíhat do pohodového tempa.

Na 5. Avenue ještě jednou potkám manžela a už odpočítávám poslední kilometry a vím, že to dneska dám. Pátá se napojí na Central park a teď už běžíme do cíle, lidí je ještě více, nadšeně povzbuzují a ženou nás do cíle. Chvilkami si až říkám, jestli bych neměla o něco zpomalit, trochu si ten čas natáhnout a užívat si kapku déle. Ale ne, snažím se zrychlit a pádit do Central parku. Zabočíme do parku, běžíme malé kopečky nahoru, dolů a jsme tam. V cíli. Dobíhám k cílové bráně a mám smíšené pocity, snad mi lehce vlhnou oči, zamrkám, ať nejsem za hysterku a užívám si radost a hrdost na sebe samou. Mám pocit, že bych mohla lámat skály. Za bránou okamžitě dostaneme medaili, folii na zabalení a záchrannou tašku s ovocem, vodou, ionťákem atd. Jdu vyzvednout svojí igelitku ze startu, oblékám se a snažím se vymotat ven z Central parku na ulici, kde na mě čeká moje polovička. Cestou do hotelu dáme rychlý drink. Po sprše v hotelu vyrážíme na večeři a oslavit to.

Běh v New Yorku

Ze svého prvního maratonu jsem nadšená a opravdu šťastná, že jsem si vybrala New York. Běželo se mi v podstatě pořád dobře, nepřišla žádná krize. Vidíte město z perspektivy, jež není úplně tradiční pro turisty, jež ukazuje newyorský kolorit a rozmanitost. Probíhá se totiž skrz různé čtvrtě a jak se mění jejich hranice, mění se i obyvatelé, stavby a okolí. Stejné pro všechny je ale nadšení ze závodu a obdiv k běžcům.

Před odjezdem jsem tvrdila, že pokud poběžím pod 4 hodiny, beru to jako obrovský úspěch, že chci co nejvíce běžet a co nejméně jít. Běžela jsem pod čtyři hodiny a nešla jsem ani kousek. Mám zážitek na celý život a jsem vděčná manželovi, že i přes kocovinu z předešlé noci udělal maximum, aby mě ten den podpořil.

Ivona Paďourová foto
  • přečteno: 4289/4081×, 4 komentáře
Miluju běh a miluju New York. Ideální varianta? Běh v New Yorku Miluju běh a miluju New York. Ideální varianta? Běh v New Yorku Miluju běh a miluju New York. Ideální varianta? Běh v New Yorku

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Ivona | 19. 11. 2015 9.28 hod. | 188.95.127.xxx
Ahoj Dášo, můžeš mi, prosím, napsat zprávu přes facebook? Děkuju moc:)
I.

Ivona | 15. 11. 2015 21.03 hod. | 83.208.69.xxx
Ivo: Bezva, moc děkuju a Tobě také!

Dasa | 14. 11. 2015 23.49 hod. | 109.134.130.xxx
Ahoj Ivco, hezky clanek..bylo tezke se na NY maraton prihlasit? Take by me to moc lakalo..nemohla bych ti napsat email? ;-)

Ivo Eichler | 14. 11. 2015 16.42 hod. | 37.188.228.xxx
Ahoj Iveto, hezký jsi to napsala. Já jsem ten, který s Tebou nesl cedulku Czech republic na zahájení. Závod se mi také moc líbil a napsal jsem o tom článek tady u Miloše. Měj se hezky a držím palce do dalších maratonu. Ivo

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků