logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh v zasněžené krajině

Běh v zasněžené krajině

Zase sněží, vlhké vločky sedají na mou tvář, občas mi nějaká poškádlí oční sítnici, v duchu si stěžuji: „Už zas“, po pár kilometrech však v duši pociťuji lehký smutek, že ta dlouhá zima, která nás letos provází v podstatě už od svátků vánočních, končí.

Uvědomuji si to při běhu s Petrem Hruškou, s nímž jsme vyběhli poprvé na společný běh, abych se mu trošku podíval na zoubek, tedy tomu jeho běhu :). Než jsme vyběhli, strávili jsme příjemnou hodinku plánováním Poutního maratonu a programu kolem něj. Při tom jsme seděli pěkně v teple, popíjeli dobrý čaj a mysleli na konec června, kdy budou nejdelší dny v roce, budou vonět posečené louky, ve vzduchu poletovat a pohvizdovat ptáci, kvést květiny, zaznívat lidský smích …

Pak jsme tedy vyběhli, povídali si dál, já pozoroval jeho krok, práci jeho rukou, to jak při běhu drží tělo a přitom ještě po očku koukal po zasněžené krajině. A najednou jsem si uvědomil, v čem spočívá kouzlo zasněžené krajiny. Uvědomil jsem si, že to kouzlo spočívá právě v té bělobě, čistotě, v tom, že na naše smysly neútočí všechny ty barvy jara, léta, podzimu, všechen ten zpěv ptáků, všechen ten hlahol lidských hlasů … prostě že je posvátné ticho a všude bílo a čisto. A to bílo a čisto je balzámem pro duši, která tak může nerušeně komunikovat jak s tělem, tak s celým širým světem.

obrázek

Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomil, mi přišlo líto, že zima pomalu končí. A ona opravdu končí, i když venku to tak nevypadá, když svrchu na nás padají vločky jak dlaň. No tak ne jak dlaň, ale jak pírka ptáčků, dosedají na naši tvář a už nejsou tak studené, jako před pár týdny, ale teplé, už při do dopadu na naši tvář do ní neřežou, ale hladí ji, jako by nám říkaly: „Tak se tu mějte zase až do příští zimy krásně a šťastně, nebojte se, my zase přiletíme, abychom si zatancovaly v zimním vichru, abychom přikryly matičku zemi hebkou peřinou, a abychom přinesly radost těm, kteří nás vítají, protože vědí, že my prostě k životu patříme, protože mu dáváme právě ten život, protože jsme jen voda, oděná do krásné bílé krajky.“

A tak jsem běžel, nechal si na víčka padat ty velké bílé vločky, abych se s nimi ještě na chvíli pomazlil a bylo mi tuze dobře.

Miloš Škorpil foto
Běh v zasněžené krajině

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Zuzka Tomová | 17. 3. 2010 11.22 hod. | 77.48.243.xxx
Nádhera! Díky moc za takové články! :-) Mluví mi z duše, jen bych to nedokázala tak krásně popsat!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků