logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Můj Zimní běh na Blaník aneb 3500 pomyslných schodů k vrcholu

Můj Zimní běh na Blaník aneb 3500 pomyslných schodů k vrcholu

Dva měsíce příprav na maraton jsou za mnou. Trénink od Miloše začíná nabírat na intenzitě, naskakují kilometry a přibyly intervalové silové běhy. V rámci maratonského tréninku jsem si zaběhl první letošní závod, do kterého jsem se přihlásil ještě před vstupem do projektu – půlmaraton Zimní běh na Blaník. Dle pořadatelů se jedná o extrémní běžecký závod k rozhledně na Velkém Blaníku. Extrémem je míněno zimní počasí, délka 21,1 km a nastoupaný výškový rozdíl cca 623 m.

Závodu jsem se účastnil již vloni a stal se mou srdcovou záležitostí nejen k vůli dobré organizaci a kouzelné okolní krajině, ale hlavně kvůli té nádherné mystické dřevěné rozhledně na legendami opředeném vrchu hory Velký Blaník. Rozhledna ve mně vždy zanechává pocit inspirace a dokonalého génia loci. Tohle místo se stalo pro mě také nostalgickou záležitostí kvůli osudu staršího dvojčete rozhledny Hýlačky v Táboře, která v lednu 2012 bohužel do základů vyhořela a já měl loni to štěstí jako architekt realizovat její novou podobu.

Drobnou nervozitu jsem pociťoval už v pátek den před závodem. Venku se ochladilo a napadl sníh. Nové běžecké boty, které jsem koupil v pondělí, na noze neseděly, tlačily a na obou patách mi naskákaly puchýře, navíc po sněhové nadílce jsem zapochyboval o jejich vhodnosti na trial. Už nikdy tuto značku. Sedl jsem do auta a jel jsem vybírat nové trailové boty, vybral jsem raději o 1/2 čísla větší. Prodavač mě ujistil o jejich kvalitách a já je ještě ten večer otestoval na lehkých 5 km, seděly perfektně. Teď se jen v noci dobře vyspat. Spíš ať nás děti nevzbudí dřív než v 6.00 hod. Vzbudily nás přesně 5:50. Na snídani palačinky jako osvědčené palivo a vyjíždíme.

Start je plánovaný na 10. hod. V noci napadl další sníh, teplota -1°C, na cestách je místy ledovka. Organizátoři mají z extrémního počasí radost, já jsem ale na rozpacích. Do Vlašimi jsme dojeli v 8.30 a bez dlouhé fronty (ne jako loni) jsem si hned vyzvedl startovní balíček s číslem, čipem a poukázku na guláš.

V převlékárně jsem řešil dilema jak se obléct, hlavně vrchní část těla. Na nohy mi zima nebývá, tady stačí letní elasťáky. Zvolil jsem 3 vrstvy sportovních trik v kombinaci krátký a dlouhý rukáv, snad to nebude moc. Ostatní volili taky zpravidla 3 vrstvy, taky jsem si všimnul, že občas někdo slupnul nějakou tu kofeinovou pilulku, zejména mladší ročníky běžců. Já do sebe dostal akorát 30 min před startem ještě jednu palačinku. Říkám si, o nic nejde – karbošneky, turbo nápoje, šťávu z řepy a jiné experimenty vynechám. Tepovka 30 min před startem hlásí 57, a to vypadá dobře. Většina běžců se jde rozběhávat. Nezapomínám v malých doušcích doplnit tekutiny. Zachovávám klid, povídám si se starším pánem ve vytápěném stanu, který se jen protáhne, nerozběhává se a prý tak šetří energii na závod. 8 min před závodem se jdu přesto krátce proběhnout a rozcvičit.

Běžci se seřazují k závodu, při účasti 400 běžců se řadím někde mezi 1/3 a 1/2 zástupu, nechci brzdit lepší, ale naopak nechci klopýtat o ty pomalejší. Nervozita už je cítit a tepovka vyskakuje na 80. Následuje krátký proslov pořadatelů a zástupců města a je odstartováno.

Do těla se vlévají endorfiny a mé tělo v davové euforii běží vlastně zadarmo. Myslím na to, nepřepálit tempo, běžím přiměřeně a mrknu na hodinky – 4:15 min/km, brzdi, říkám si, zpomaluji na 4:40 a mé oči se zavěsí za hezký dívčí zadeček. V téhle konstelaci to tak odběhnout celé. Zase slyším ten dusot nohou a funění všude kolem sebe, zvuk, jako když vás v počítačové hře pronásleduje partička zombíků...

V tempu nepolevuji a svou dočasnou múzu musím na druhém km bohužel předběhnout. Začíná mi být zima a cítím, jak hodně mi do prvního kopce prokluzují boty, bere to hodně energie, ztrácím plánované tempo pod 5:00. Musím se soustředit, abych našlapoval celou plochou boty a tolik to neklouzalo.

Na 3. km lehce vnímám zakyselení v lýtkách, že by přepálené tempo?, není to ale tak hrozné, za chvíli je to OK. Říkám si přidej. Běží se po asfaltové cestě, vybírám si škvárou posypanou část. Střídavě se předbíhám s dalším běžcem v cyklodresu.

Na dalším kilometru mi je horko. Mezi 5. – 7. km jsem dostal fakt žízeň. Lepí se mi rty a já se ujišťuji, že loni tady někde byla občerstvovačka. Míjím obec Dub a Kondrac, občerstvení nikde. Na křižovatce před druhou vesnicí ještě dobíhám auto, které mě v první vesnici předjelo a které nyní jede kvůli ledovce krokem.

Můj Zimní běh na Blaník

Cesta (až na tu žízeň) jde dobře, na rovný asfalt jsem z Prahy zvyklý. To nejhorší mě teprve čeká. Za Kondracem prudce doleva a začíná stoupání. Vidím před sebou celý ten had lidí přede mnou. Na 8. km čas 39:30, tempo pod 5 min na km držím. Nahoře na parkovišti už čeká určitě občerstvení a má rodinka jako ohromná podpora. Hledám rodinku, nikde nikdo, běžím dál. Občerstvení je na kraji lesa, chrstnu do sebe deci čaje a deci vody. Vezmu kus banánu a oplatek. První do sebe nacpu banán, ale nemůžu dýchat, tak zpomaluji. Předbíhají mě nějací běžci. Pak cpu do sebe oplatek, nemůžu opět dýchat a dávám si pozor, abych kousal jen při výdechu, jinak se asi udusím kouskem drobku. Vtom na mě pod stromy mává a křičí celá rodinka, tak se zkouším usmívat na budoucí fotografii.

Terén se výrazně mění a běžím přes mix kamenů, bahna, jehličí, kořenů a šišek. Boty naštěstí stále sedí, puchýře se neozvaly. Před lávkou přes potok mě opět předbíhá běžec s cyklodresem. Nechávám ho, asi slušnej oddíl..., začíná úsek se zákazem předbíhání. Nejtěžší úseky do vrchu jsou tady, do prudkého kopce jdu rychlou chůzí, stejně jako ostatní přede mnou. Místy mě rojnice brzdí. Pokud si nechám malý rozestup, občas někdo využije malé zaváhání a skočí přede mne (je to jako když jedete autem a udržujete si bezpečný rozestup). Těsně před rozhlednou se naopak já rozhodnu předběhnout skupinku lidí. Vyšlo to, mrknu na mystickou dřevěnou krásku – rozhlednu posypanou sněhem, zamávám do webkamery a sešupem zpátky. Boty fakt sedí i z kopce a daří se mi předbíhat další běžce.

Cesta pod rozhlednou navázala na původní trasu, jen opačným směrem, a já skáču po hrázděných schodech a vyhýbám se běžcům běžícím ještě k rozhledně. Běžci naproti fandí a povzbuzují. Jeden dokonce počítá – já mám pořadí 105, což bych jako umístění bral. Najednou mi ujela noha, slyším jen jsi OK?, potvrzuji, vstávám a běžím dál.

Můj Zimní běh na Blaník

Vybíhám z lesa, na zpáteční občerstvovačce beru jen studený čaj a teď rychle zpět. Jsem na 13. km s časem 1h:15 min. Těch 5 km pod Blaníkem za 35 min bylo sakra drahých. Snažím se držet tempo opět pod 5 min/km, tepovka ale značně stoupá únavou. Opět mě předbíhá onen cykloběžec.

Zpáteční cesta uběhla rychle, sledoval jsem před sebou různé běžce a hodnotil jejich běžecký styl. Obavu jsem měl jen těsně před Vlašimí, aby mě na přejezdu nezastavily světla projíždějícího vlaku. Musím ale říct, že z hlediska organizace dopravy bylo vše OK, v čele závodu jelo policejní auto a na každé křižovatce stál někdo s plácačkou a zastavoval dopravu.

Probíhám bílá blikající světla na přejezdu a zbývají poslední 3 km. Poslední kilometry musím zabrat. Říkám si, že nesmím doběhnout hůř než loni. V zámeckém parku mě s lehkostí předbíhá běžec, který je tak o 2km/hod rychlejší než já, kde se tu tak najednou vzal? A s touhle energií? Tohle asi nikdy nepochopím. Je mi zima a další běžci se mi začínají lepit na paty. Pořadatelé okolo fandí – už jsi skoro tam! Vidím cílovou bránu a fandící rodinku, pak se mě někdo další snaží předběhnout, najednou zkrat, vystartoval jsem maximální rychlostí do cíle a dobíhající skupinku nechávám za sebou.

obrázek

Cíl. Parádní pocit. Pořadatel za mnou běží s pamětní medailí. Gratuluje mi také chlápek v cyklodresu. Pak jdeme slavit s rodinkou do jídelny na gulášek.

S časem 1:55:19 jsem se umístil v kategorii muži B na 45. místě ze 102. Celkově 124. místo ze 400 účastníků (doběhlo 291 mužů a 103 žen), zlepšení oproti loňsku o celých 33 sekund, což na letošní podmínky považuji docela za úspěch.

s Blanickým rytířem

Nejsem žádný extrovert ani exhibicionista, který se s každým uběhnutým kilometrem vytahuje na FB. Pro mě je běh spíše intimní záležitostí, něco jak večerní hygiena, kdy se má tělo možnost očistit jak fyzicky, tak duševně. V mládí jsem nikdy neběhal a ve škole z tělocviku dobíhal jako poslední na smrt vyčerpaný, přičemž můj BMI byl naprosto v normě. Dnes běhám lépe a rychleji. Běh se stal mým životním stylem a naplněním. Běžím, tedy jsem.

David Grygar foto
  • přečteno: 1569/1437×
Můj Zimní běh na Blaník aneb 3500 pomyslných schodů k vrcholu Můj Zimní běh na Blaník aneb 3500 pomyslných schodů k vrcholu Můj Zimní běh na Blaník aneb 3500 pomyslných schodů k vrcholu Můj Zimní běh na Blaník aneb 3500 pomyslných schodů k vrcholu

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Zaběhni maraton s Milošem pod 4 hodiny

Zaběhni s Milošem maraton pod 4 hodiny

všechny články Zaběhni s Milošem maraton pod 4 hodiny

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví34
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe9
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou29

kde se diskutuje

  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Díky za článek,jak napadl sníh,tak jsem řešil jak běhat na lyžích a bez nich. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků