logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Od kilometru k maratonu

Od kilometru k maratonu

Vyrostla jsem ve Valašském Meziříčí v srdci Beskyd. Jediné sporty, které jsem v dětství provozovala, byly volejbal a od mých čtrnácti let pak bojové umění aikido, kterému jsem s menšími přestávkami věrná dodnes. S během jsem se setkala až na střední škole, kdy jsme povinně museli uběhnout 1500 metrů, a pamatuju si jen, že jsem více než polovinu trati šla a v cíli bylo téměř všem spolužákům, včetně mě, špatně.

Vystudovala jsem vysokou školu, nastoupila do prvního zaměstnání a během tříměsíční zkušební doby stačila dát výpověď. První negativní pracovní zkušenost mě tak ovlivnila, že jsem si řekla, že se školstvím končím a raději budu pracovat mimo obor. Chtěla jsem se přihlásit k Policii ČR a jednou z podmínek přijímacího řízení fyzické způsobilosti uchazeče bylo uběhnutí 1 km v co nejkratším čase.

Rozhodla jsem se, že 1 km natrénuju. Je mi trapné to psát veřejně, ale do té doby jsem opravdu kilometr v kuse nikdy neuběhla. Začala jsem běhat kolem naší školky před barákem: ze začátku 3 kola, ale maximálně 2x týdně. Byla jsem vždy vyřízená a žádný dobrý pocit z běhu se nedostavil, právě naopak. Naštěstí jsem nepolevila a brzy jsem uběhla 6 kol, jednou dokonce 9 kol. (Jedno kolo kolem školky měří 290 metrů). Čím více jsem se lepšila, tím více mě začal běh bavit, ale už mě nebavilo běhat jenom kolem školky, a tak jsem se rozhodla vyběhnout dále. Tady někde se zrodila cesta k pravidelnému běhu. Poprvé v životě jsem uběhla 5 km a byla na sebe strašně pyšná. Nakonec se vzdálenosti prodlužovaly, ale časy byly velmi pomalé. Ze začátku mě také hodně bolela lýtka, kolena a hlavně achilovky. Ale do běhu jsem se zamilovala a už jsem u něj zůstala. Blížila se zima a přihlásila jsem se na svůj první půlmaraton, který se měl konat koncem března v Praze. Nešlo mi vůbec o nějaký čas, ale chtěla jsem mít motivaci k běhání. Věděla jsem, že tím, jak se bude zhoršovat počasí, bude klesat i moje morálka jít ven. Nadchnout se pro něco je u mě velice snadné, ale těžší je vydržet u toho...

Pražský půlmaraton byl mým prvním závodem a nakonec jsem jej uběhla v čase 2:04. Cítila jsem se dobře, dokonce mě ani nic nebolelo a přemýšlela jsem, zda by se dal zvládnout i celý maraton. Hned druhý den po půlmaratonu jsem se rozhodla, že do toho půjdu a na maraton natrénuju. Na trénink jsem měla jen měsíc. V dubnu jsem měla naběháno 370 km a těšila se na květnový maraton. 3. května 2015 jsem stála v koridoru E a přemýšlela jsem, jestli jsem se přece jen nepřecenila. Uběhnout půlmaraton se ještě dá, ale uběhnout ho dvakrát?! V koridoru jsem se seznámila s jedním sympatickým klukem, který také běžel maraton poprvé a rozhodli jsme se, že poběžíme celou trať společně. Až do 35. kilometru jsme společně opravdu běželi. I když jsme už byli celkem unavení, jemu bylo trapné zastavit před holkou a mně zase zastavit před ním. Nakonec jsem to byla já, kdo odpadl. Přesně na 35. kilometru se tělo rozhodlo, že dál už nepoběží a já už dál nemohla. Byla jsem si jistá, že posledních 7 km už prostě nedám a měla jsem chuť nasednout do projíždějící tramvaje, která jela směrem na Palmovku. Asi kilometr jsem šla a pak se zase pomalu, velice pomalu opět rozběhla. Legrační bylo, že jsem i tímto tempem předběhla hodně běžců, protože jich hodně už jen šlo. V Pařížské ulici bylo plno lidí a mně bylo trapné, že už nemůžu, tak jsem se snažila dosprintovat do cíle. Svůj první maraton jsem zvládla v čase 4:20 a byla jsem totálně vyřízená. Druhý den jsem v práci nemohla sejít schody a když jsem se chtěla jít vyklusat, nešlo mi ani běhat, byla jsem schopná pouze pomalé chůze.

Během roku 2015 jsem absolvovala 7 půlmaratonů a dohromady 3 maratony. Druhý maraton, maraton Emila Zátopka ve Stromovce v Praze, byl pro mě spíše utrpením. Mělo se běžet 10 kol a hned druhé kolo začala bouřka a strašný liják. Oblečení bylo promoklé skrz naskrz, v botách čvachtala voda a zbývalo ještě 8 kol. Nakonec jsem všechna kola uběhla, ale v cíli mě chytly obrovské křeče do lýtek. Čas 4:21 mě nenadchl, ale pozitivní bylo, že na tomhle maratonu už jsem nezažila pověstnou „zeď“, kterou jsem zažila u prvního maratonu.

Po tomto maratonu jsem se nemohla fyzicky dlouho vzpamatovat. Příčinu vidím ve špatně zvolené obuvi. Strašně mě bolelo levé chodidlo a také holeň. Asi to bylo opravdu vážné. Jakýkoliv pohyb mě bolel. Nemohla jsem si pořádně ani sednout, noha mě bolela dokonce i vleže, o chůzi a běhu nemluvě. Tehdy jsem poznala, že jsem si na běhu vypěstovala závislost, protože místo abych odpočívala, obvázala jsem si nohu obinadly a šla běhat. Bylo to také období, kdy jsem tajně brečela, protože jsem si myslela, že mám definitivně po běhání. Bolest nakonec přešla asi po 2 měsících sama.

Třetí maraton jsem běžela v říjnu v Hradci Králové. Nevím, čím to bylo, ale tento maraton mi sedl a běželo se mi opravdu dobře. Venkovní teplota byla 5 °C a já běžela pouze v tričku. Čas 4:05 mě samotnou překvapil. Nejlepší na tomto maratonu bylo to, že jsem měla pouze na 32. km jedno Pikao, dvakrát jsem se napila a mezitím se ani jednou nezastavila. Po tomto maratonu mě nebolely tolik nohy, jako tomu bylo u předchozích dvou, a mohla jsem normálně sejít schody.

Začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych v roce 2016 mohla zaběhnout maraton konečně pod 4 hodiny. Objevila se nabídka trénovat a uběhnout maraton s Milošem Škorpilem pod 4 hodiny a já jsem se rozhodla, že zkusím štěstí a třeba mě vezmou. Přihlásila jsem se, byla jsem přijata do týmu a už 2 měsíce běhám podle tréninkového plánu. O tom, jak mé tréninky dostaly řád a konečně nějaký systém, napíši v dalším pokračování.

Radka Hanáková foto
  • přečteno: 2081/1947×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Zaběhni maraton s Milošem pod 4 hodiny

Zaběhni s Milošem maraton pod 4 hodiny

všechny články Zaběhni s Milošem maraton pod 4 hodiny

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků