logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Když na vás vystartuje pes, nepodělejte se. Buďte macho. On to zabalí

Když na vás vystartuje pes, nepodělejte se. Buďte macho. On to zabalí

Dneska jsem si šel zase zaběhat do té místní nádhery, co vidíte na fotkách. Pláž není během dne nijak extra krásná, ale západy slunce umí božský. Odliv obrovský a tak se dá běžet daleko na místa, kam se jinak musí loďkou.

Když jsem byl mírně za půlkou mnou vymezený trasy, uviděl jsem, že se mi v cestě povaluje smečka psů. Klasický místní podvraťáci. Menší než vlčák, ale větší než třeba kokršpaněl.

Místní psi jsou neskutečný pohodáři. Stejně jako místní lidi. Vlastně úplně všechno je tu v pohodě. Těšil jsem se, jak s pejsky „pokecám“ o pěkném západu slunce a jak je super, že se tu takhle můžou vyvalovat.

V momentě, kdy jsem pořizoval tuhle fotku jsem už ale tušil, že ne úplně všichni psi tady jsou v pohodě. Ty, normálně vyklidněný, líný, spící zvířata postupně vstávaly a mířily ke mně. A rozhodně nevrtěly. Spíš vrčely.

Dostkrát mě v životě už pes kousnul. A tušil jsem, že se to zas blíží. Dostal jsem fakt velký strach. Psi běželi ke mně a všichni štěkali. Vypadali dost naštvaně.

Když na vás vystartuje pes, nepodělejte se. Buďte macho. On to zabalí

Utíkat po podmáčeném písku pěti psům je utopie. Ono i utíkat jim na asfaltu nemá moc smysl. A mě se nechtělo se zas nechat pokousat. Navíc tolik psů najednou, to by fakt strašně bolelo. Nevím, kam až by byli schopný zajít a jak dlouho by útočili, kdyby to dotáhli do konce.

V momentě mi hlavou bleskla historka bývalého kolegy, na kterého při běhu zaútočil vlčák. Rozběhl se tenkrát proti tomu zvířeti a řval na něj, co to šlo. Tahle vzpomínka přišla jak dar z nebe. Jsem šťastný, že si pamatuju kdeco. Roztáhl jsem ruce, abych byl „větší“ a řval jsem na ně, jak jen jsem mohl.

Z fotky je jasný, že jich bylo pět. Ale v těch pár sekundách jsem jich viděl snad deset. Byli všude kolem mě. Neuvěřitelně bezmocný moment. Už jsem se chystal, že toho co byl nejblíž (asi vůdce smečky) nakopnu co nejsilněji do hlavy. Myslím, že trénink mam z kickboxu celkem slušný a psa by ten útok asi hodně mrzel. Pokud by ho ještě vůbec něco mrzelo. Byl jsem ochotný dát ze sebe všechno a ty zvířata klidně pozabíjet. Psy mam rád, ale tohle byl vážně boj kdo s koho (ano S, ne Z;)).

V tu chvíli ale „slabší kusy“ začaly měknout a odbíhaly. Dva to ale pořád nechtěli vzdát a šli po mně. Křičel jsem jako o život a než abych ustupoval, dupal jsem nohama směrem k nim. Naštěstí to vzdali i šéfíci tý bandy a já je ještě kousek „vyprovodil“. A pořád jsem řval. Když se otočil i ten nejsilnější, věděl jsem, že jsem vyhrál. Slastný pocit.

Pak jsem se prostě otočil a doběhnul jsem si svůj zbytek podle plánu.

Sakra silný zážitek. A víte co? Jsem na sebe pyšný, že jsem se nepodělal a zahnal ty podlý šmejdy, kteří byli ve velké přesile, potupně do háje.

Když na vás vystartuje pes, nepodělejte se. Buďte macho. On to zabalí

Opakovat to dobrovolně nechci, ale zároveň se mi to hrozně líbilo. Syrový. Až na dřeň. Netvrdím, že to byl skutečně boj o život, ale byl to boj o čest a rozhodně i o spoustu bolesti. A zvládnul jsem to s chladnou hlavou. Mam z toho fakt neskutečný pocit. Dokonce lepší, než když jsem včera v moři zahlédl žraloka. Ne vždycky je exotika silnější než to, co se může stát i doma před barákem.

Takže: když na vás vystartuje pes (rotvailer not approved :)), nepodělejte se. Buďte macho. On to zabalí. A vy se zachráníte. Nebo zachráníte někoho jiného. Dítě, manželku, cizího člověka. To je vlastně fuk...

  • přečteno: 2910/2743×, 2 komentáře
Když na vás vystartuje pes, nepodělejte se. Buďte macho. On to zabalí Když na vás vystartuje pes, nepodělejte se. Buďte macho. On to zabalí

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Radovan Zelenc | 29. 3. 2016 14.22 hod. | 193.87.75.xx
najzaujímavejší sú malé psy.Ak bežím na nich priamo,utekajú preč.Ale platí to aj o väčšine veľkých psov.

Marcel | 31. 1. 2016 18.44 hod. | 88.102.147.xxx
Naprostý souhlas! Se psy mám jako běžec podobné zkušenosti a jednu podobně vyhrocenou. Dokonce s německým ovčákem, který se podhrabal z hlídané objektu a spletl si mě v městském parku na pěšině zřejmě s "narušitelem". To jsem ale v okamžiku jeho objevení se v dohledu netušil. Myslel, jsem, že to je zase nějaký domácí v zásadě neškodný vlčák bez košíku na volno a s páníčkem v nedohlednu. A tak jsem ho celou tu dobu co jsem viděl jak se ke mě se štěkotem šikmo zezadu žene ignoroval v domnění, že kolem mě bude jen poskakovat a štěkat na mě. Ale kdepak! K mému velkému štěstí mi sice skočil zezadu po ruce, ale asi nebyl zvyklý na to, že by figurant tou rukou zcela přirozeně mával pohybem běžným při běhu a zcela jeho útok ignoroval. Tak se asi stalo, že jsem jen cítil, jak mi jeho zuby sjely po rukávu (moje paže se právě pohybovala vpřed) a pak ještě po boku a zaslechl jsem při tom zvuk párané zcela nové a drahé bundy! To mě pěkně naštvalo a tak i když jsem se v té chvíli notně vyděsil a adrenalin se mi rozlil po celém těle, zařval jsem vzteky a prudce se proti němu otočil a současně z kapsy vytáhl nůž na obranu. On se po tom nepovedeném útoku asi hned zastavil a já ještě udělal asi dva až tři kroky, než jsem se zastavil a otočil. Tím mezi mnou a jím vznikla vzdálenost asi 3 metry. Vlčák mi připadal obrovský, byl přikrčený, naježený s vyceněnými zuby a hlasitě vrčel. Tak jsme stáli nehnutě možná i půl minuty, ale mě to připadalo jako věčnost. Po tom úvodním mém zařvání jsem proti němu již jen držel ruku s napřaženým nožem a nadával jsem mu jako člověku, co si to jako dovoluje. Přitom jsem se postupně snažil zklidnit hlas a mluvit hlubokým a rozhodným způsobem. Jeho to nakonec asi přestalo bavit otočil se a s několikerým ohlédnutím odklusal k nedalekému plotu a podlezl pod ním zpět do střeženého objektu. Tak mi teprve došlo, že to nebyl domácí mazlík, ale zřejmě ostrý vlčák s výcvikem a rozklepaly se mi trochu nohy. Nevím zda bych ten nůž dokázal použít, kdyby zaútočil, ale jsem přesvědčený, že to, že jsem ho měl proti němu napřažený sehrálo velmi důležitou roli. A to i přes to, že to byl jen malý kapesní zavírák, byť typu „one hand“, kterým běžně otvírám dopisní obálky, řežu lepící pásky na krabicích a občas nějaký ten provázek. Asi mi ten kousek ostrého kovu dodal rozhodující sebedůvěru a odhodlání k boji, které on zřejmě moc dobře vycítil. V okolí nebylo ani živáčka, stromy na které by se dalo vylézt nebyly v reálném dosahu a vhodné větve či cokoli jiného vhodného pro obranu včetně kamenů nebyly také po ruce. Takže se mi denní nošení nože (zatím se to u nás ještě může) od mých asi patnácti let, prvně v životě vyplatilo. Doma jsem pak později zjistil, že i tím jediným nepřesným útokem mi špičáky nejenom rozpáral bundu, ale i triko pod ní a také tepláky a slipy. Kůže zůstala jako zázrakem nedotčená. Od té doby pro každý případ běhám ještě krom s tímto nožem také s pepřovým sprejem. Jsem rád, že i nošení o nutná obrana nebo krajní nouze s těmito prostředky je u nás zatím stále legální. Tedy ne tak, jako je tomu bohužel zřejmě již ve všech západoevropských zemích EU, kde i držení klacku může být kvalifikováno jako nedovolená nebezpečná zbraň, jak jsem se nedávno někde dočetl!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků