Myšlenkový abecední MARATON
Když jsem se před rokem a něco málo rozbíhala (myslím tím opravdový běh a ne ty pokusy, které jsem do té doby provozovala) podle tréninkového plánu, s těmi nejlepšími možnými instrukcemi od Miloše v rámci Women´s Challenge 2015, byla jedním z dotazů účast na Pražském maratonu. Tehdy to ve mně vzbudilo úsměv a něco tak nepředstavitelného, že jsem to jednou čarou přeškrtla a tím v podstatě smetla ze stolu. Hotovo, nejsem blázen! Mým cílem bylo naučit se dobře běhat a zkusit nějaký ten závod… ačkoli zdůrazňuji, nejsem závodní typ.
Obsah [skrýt]
Rok se s rokem sešel, na kontě je nějaká ta závodní desítka a jeden ½ maraton. Jinak již spousta tréninkových kilometrů a neskutečně zážitků spojených právě s během.
Ta myšlenka se zrodila v hlavě chlapa… mého chlapa, který má letos životní kulaté výročí (vlastně za pár dní) a vyslovil narozeninové přání. Chtěl by to letos společně pokořit. Uběhnout MARATON!
A pak přišel tento projekt jako seslaný z nebe. Věděla jsem, že je potřeba cílený tréninkový plán, sami na to nenatrénujeme. A ono to vyšlo.
Myšlenkový abecední MARATON:
M=motivace
Pro většinu z nás je hlavní motivací to, co nese projekt již ve svém názvu: zaběhnout maraton s Milošem pod 4 hodiny. Ten čas! Mojí hlavní motivací je však zkušenost. V podstatě to dokázat, protože pak já můžu být zároveň motivací pro ostatní, že to jde a nic není nemožné. Čas řeším jen sama pro sebe, stejně jako závody. Je to ukazatel pro mě, jestli si vedu dobře, zda se zlepšuju nebo zhoršuju. Neřeším to a hlavně se nepoměřuju… To je přesně to, co mě právě na těch závodech nebaví a odrazuje. Nejsem ten správný egoista, co potřebuje být lepší než Pepa odvedle. V běhu jsem našla jiné hodnoty a jinou hloubku než stopky a být za každou cenu nejlepší… To tedy už ani nebudu.
A=ambice
Mé ambice již nejsou moc závodní. Opakovala bych se, když bych vysvětlovala, že nejsem ten závodní typ a časy nejsou pro mě rozhodující. Své ambice směřuji jinam, nebo spíš k jiným. Chci šířit lásku k běhu, učit lidi běhat a rozběhat Dobříš a okolí. Cíle nejsou vůbec malé, ale věřím, že pokud si člověk jde za svými sny, tak uspěje. Držte mi tedy palce a pssst, nesmím to zakřiknout.
R=respekt
Přicházel s každým závodem, dokonce si troufám říct, že jeho přítomnost vnímám i v tréninku. S respektem ale hledím v podstatě i na všechny běžce, na každého, kdo se postaví na start závodu (ať už ho dokončí či nikoli). Ten největší jsem ovšem zatím pocítila v roli vodiče… k těm všem, co běželi a já to najednou viděla z druhé strany. A pocit? Nepopsatelný. Tu energii, kterou jsem rozdala na trati, jsem mnohonásobně dostala zpět v cíli. Děkuji ještě jednou tomu nahoře za tento moment, který už vždycky budu vnímat jako nezapomenutelný! Proto nebylo těžké učinit rozhodnutí na tuto sezonu a nahlásit se jako vodič na celý seriál deseti závodů. Mooc se na vás všechny těším. Zvládneme to s respektem a se ctí.
A=a František, rodina, Miloš a 20 statečných… Bez vás by to nešlo.
Františku, ještě jednou ti děkuji za maratonské rozhodnutí, sama bych neměla odvahu. Rodině za neskutečnou podporu. Kdykoli našim zvednu telefon, tak se nejdříve zeptají: nelítáte někde? Před jedním závodem mi přišla sms od mamky: "Je lepší se opotřebovat, než zrezivět. Dávejte na sebe pozor!" To porozumění a podpora je k nezaplacení. A pak je tady Miloš a vás 20. Mám pocit, že bez Miloše by snad ani běhu nebylo. Je to pro mě jakýsi vynálezce běhu a jeho tréninkovému plánu a radám bezmezně věřím. A naše smíšená dvacka, ta mi zkrátka vždycky vyloudí úsměv na tváři. Bavíte mě, podporujete mě, pomáháte, když se mi nechce a hlavně jsme na jedné lodi.
T=trénink
Tak bez toho by to opravdu nešlo. Visí mi na lednici pod magnetem a pravidelně odškrtávám. Pamatuji si jednu větu: neposouvají tě jednoduché tréninky, ale ty bolavé. A na to často myslím. V bolesti. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Jsem člověk přísný a nejvíc k sobě samé, takže se snažím tréninky opravdu plnit. Mám ovšem jednu obrovskou výhodu, manžela za zády a jeho stejnou touhu a lásku k běhu. Na oválu tedy kroužíme společně a o víkendech zase bloudíme po Brdech. Dokonce i viróza uhodila shodně, takže nás to tolik nemrzelo. Trénink jsme po tuto dobu s klidem opustili a věděli, že musíme poslouchat tělo, není čas na hrdinství. Pořádám na Dobříši tréninky i pro veřejnost, pro místní běžce. A to je to, co mě absolutně naplňuje. Předávám veškeré své vědomosti, zkušenosti, postřehy a hlavně tím šířím to, na čem jsem sama ulítla…na kráse běhu. Nejen toho bolavého fyzického, ale toho vnitřního, duševního a krásného.
O=odvaha
První odvážný krok jsme učinili všichni přihlášením se na maraton. Všechny ostatní neméně odvážné kroky směřují k úspěšnému splnění tohoto velkého snu. Nesmí nám v žádném případě chybět, ačkoli bude lemována svojí věrnou kamarádkou obavou. Odvážným však štěstí přeje, takže stranou ni krok!
N=nervozita
Horko, zima, studené ruce, pot… to zvláštní pnutí, ty motýlci v bříšku. Booože, jen neee to kruté pnutí ve střevech a následné vysedávání na TOIce. Nervy hrají prim a člověk netuší, jakou sonátu zahrají tentokrát. Tak snad se modlit, aby nepřišla. A s modlitbou přichází moje poslední zamyšlení a tím je víra. Jsem člověk věřící, věřící v to, že dobro zvítězí nad zlem a píle nad leností. Věřící v to, že když člověk chce a udělá pro to maximum, tak má cíl na dosah… a já teď stojím na začátku jednoho svého cíle, pokořit běžeckou metu nejvyšší. Mám pokoru a vím, že to bude bolet. Ale chci přijít o své maratonské panenství. Chci to dokázat sama sobě a být inspirací pro ostatní, že pokud chceš, tak to prostě dokážeš. A já vím, že to vyjde… protože věřím! AMEN.
Vložit komentář
Terko, děkuji, tvého komentáře si moc vážím...a tvé rady si beru k srdci
Simco – vyborne napsane, ctive a navic uprimne a od srdce ;-) Vim, ze bys to dala i za 3:30, ale nac spechat. Prvni maraton si vychutnej, at na nem v dobrem vzpominas ;-) Ten pocit pri probehnuti cile ti nikdo nevezme :-)
