logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

(Ne)běhejte jako holky a už vůbec ne jako Golem!

(Ne)běhejte jako holky a už vůbec ne jako Golem!

Po delší době (zahrnující, ale rozhodně se neomezující pouze na Vánoce, jinak známé jako svátky žrádla) mě napadlo, že jsem vlastně taky někdy běhala a že to bylo celkem dobrý, tak proč si to nezopakovat? Natáhla jsem na sebe legíny, zastrkala do nich dlouhé funkční tričko a rychle přes to zapnula oranžovou bundičku. Každý, kdo má na břiše kůži silnější než několik milimetrů, si dokáže představit, proč jsem ji zapínala hned a co nejrychleji. Když jsem si k tomu nasoukala nohy do prstových ponožek a následně mých milovaných oranžových FiveFingers (ať člověk alespoň ladí, když už ty výkony nebudou nic moc), zkontrolovala jsem výsledek v zrcadle. Moje maminka mi byla v tomto vždy příkladem a naučila mě, jak je důležité alespoň VYPADAT sportovně. A ono to fakt nebylo zlý! Černý pevný legíny holt udělají svoje…

Horší to bylo, když jsem vyběhla. Ne, že bych měla problém uběhnout svou oblíbenou pětikilometrovou trasu, ale tak nějak ten pocit u toho nebyl úplně ono. Nějak jsem pořád nemohla dosáhnout té lehkosti, kterou jsem si pamatovala z léta. Vážím asi o čtyři kila víc, ale najednou jsem měla pocit, že mě opustilo něco svalstva, a tuku mám víc minimálně o deset kilo. Dokonce ani ty legíny velikosti S nedokázaly zabránit divnému klepavému pocitu mé zadnice. No to nic, řekla jsem si, je zima, to se zase napraví. Když budete hodné, třeba vám pak i napíšu, jak.

Co ale bylo horší, začala jsem se víc soustředit na techniku běhu a na dojem, který jsem ze svého pohybu měla. A vůbec se mi to nelíbilo. Připadala jsem si jako těžkopádný slon, který přeskakuje z jedné strnulé nohy na druhou a celé jeho tělo se přitom dost podezřele posune do strany nad příslušnou nohu. Dokonce i pověstné Milošem tisíckrát zatracované obloučky tam trochu byly! No ale fuj, tohle já přece nedělám! Že bych měla tak silná stehna, že se mi prostě mezi ty nohy nevejdou a musím proto vést chodidlo dopředu po oblouku, místo toho, aby šlo přímo rovně? To se mi nějak nezdá. A taky v tom nějak moc sedím! Tak těžká ta rozklepaná prdka přece být nemůže, aby mi padala až někam ke kolenům! Co s tím?

Znáte ten krásný Čochtanův popis: „Když stála po kolena ve vodě a ty nohy měla nečitelný…”? Pokud se vás toto netýká a nemáte nohy jako to písmeno, běhejte, jako byste nohy do O měla. To se snadno řekne, ale jak to udělat? Za prvé, zapomeňte na modelkovskou chůzi s chodidly kladenými přímo před sebe, jako byste šly po kladině. To si nechte, až se budete někde promenovat v šatičkách a vysokých podpatcích. Teď si radši představte, že máte ty kladiny dvě, kousíček od sebe. Každá vaše noha se pohybuje po jedné koleji a ty se nikdy nesmí protnout. Druhým krokem je mírně supinační (na vnější – malíkovou hranu chodidla) nášlap. Je dost pravděpodobné, že z toho budete mít namožené drobné svaly, které stabilizují kotníky a my je vůbec nejsme zvyklé používat.

přestaňte se vymlouvat na velikost svého zadku a podsaďte ho[/

Pořád máte pocit, že tam něco chybí? Ano, máte pravdu. Poslední, asi nejdůležitější bod: přestaňte se vymlouvat na velikost svého zadku a podsaďte ho. To vymlouvání myslím v obou směrech, ani malinký zadeček nesmí zůstat volně viset někde daleko za tělem! Pozor, podsazený zadek je uvolněný, to, že zadek zatnete, jeho správnou polohu rozhodně nezaručuje! Jak to tedy udělat? Snažte se ho vtáhnout co možná nejvíc dopředu, tedy k břichu. Vedlejším efektem bude, že se vám narovnají záda a třeba vás i přestane bolet v kříži z neustálého nepřirozeného prohnutí, kterým většina žen v dnešní době trpí především, pokud nosí boty na podpatku.

Podsazením zadku by se nám měly zapojit hluboké svaly v oblasti středu těla, takzvané core. Tyto svaly by teoreticky měly být účastny každého našeho pohybu, v praxi to ovšem mnohdy vypadá jinak. Pokud poběžíte správně, velmi pravděpodobně to druhý den v této oblasti poznáte. A co se stane s naší polohou při běhu? Otevřou se nám kyčle, takže si přestaneme ťukat o sebe koleny a tedy odpadne potřeba obloučků, a zadek nám nebude viset vzadu dole, takže nebudeme mít pokrčené nohy a tedy zbytečně zatěžovaná stehna. A malý bonus: celé těžiště se nám posune více dopředu, takže se nám celkově poběží mnohem lehčeji. A to se hodí vždycky, nejen po svátcích.

Kristýna Chrbolková foto
  • přečteno: 4610/4360×
(Ne)běhejte jako holky a už vůbec ne jako Golem!

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků