logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsme běželi na Eiffelovku

Jak jsme běželi na Eiffelovku

Loňské léto jsme s přítelem dokončili závod Ultravassan 90 a téměř okamžitě po něm jsme se začali poohlížet po další pěkné trase, díky které bychom se mohli někam podívat. Našla jsem sérii běhů Eco Trail, která si bere za cíl mimo jiné i ukázat, že v blízkosti velkých měst se dá hezky běhat v přírodě. Do termínovky nám nejlépe sedlo 80 kilometrů v Paříži, a tak přípravy mohly začít.

Termín byl půlka března, fotky z minulých let slibovaly kopečky, hezké počasí a hlavně naprosto neodolatelný finiš v prvním patře ocelové dámy… Registrace vyšla na přibližně 100 Euro na jednoho, nutností bylo poslat zdravotní certifikát. V ceně startovného jsme se měli těšit na tričko, medaili, pozávodní bufet a dopravu do místa startu. Povinné vybavení vzhledem k rozmístění čtyř občerstvovaček bylo 1,5 litrů vody a jídlo, vzhledem k startu až v 12:30 také čelovka a baterky, dále hrnek, folie, mobil a reflexní páska. Akorát na jeden malý baťůžek.

Jak jsme běželi na Eiffelovku

Jak už jsem zmínila, start byl až o půl jedné odpoledne. Z Paříže na start, který byl vzdušnou čarou nějakých 50 km, jsme jeli vlakem (v startovním balíčku byla jízdenka) a přímo do místa startu nás poté popovezl ještě autobus. Abychom tam byli včas, využili jsme už vlak v 9, který tam jel hodinu. Bohužel na startu, jenž byl v místě nějaké ekofarmy, nebylo kromě jednoho malého stanu se snídaní pro závodníky( horká voda z várnice plus pytlíky čaje a instantní kafe, citronová buchta), ekologických kadibudek ze dřeva, kam jste po použití měli nasypat piliny, a kamionu, který naložil naše tašky do cíle, vůbec nic. Jenom strašná zima. Ráno bylo asi 5 stupňů, proto jsme převlékání do závodního nechali úplně na poslední chvíli.

Když potom masa více jak 1600 závodníků odstartovala, byla to velká úleva. Než se ale člověk dostal na provozní závodní teplotu, chvilku to trvalo. Miloš by byl spokojený – obleč se tak, aby ti ze začátku byla zima… haha. Splněno. Začátek trasy byl víceméně po rovince, po pár kilometrech se začala trasa zvedat a chvílemi člověk vybíhal i docela slušné kopečky. Běželi jsme po loukách, lesích, podél jezera, kanálu, kolem hvězdárny, nějakými odlehlejšími zahradami ve Versailles. První občerstvovačka byla na 22. kilometru. Jídla a pití na ní bylo požehnaně, dobrovolníci všude velmi ochotní. Sýry, slané sušenky, salám, banány, rozinky, čokoláda, vývar, jonťák, cola. Další na 45. jen s vodou, poté na 55. a 67. už zase plně vybavené. Asfaltu bylo opravdu minimálně, nicméně nevyhnuli jsme se mu. Probíhali jsme menším městečkem, nadbíhali dvě silnice a posledních deset kilometrů už bylo ve městě, a tam to jinak než po chodnících nešlo. Celkově ale trasa byla moc hezká, kdo běžel třeba Trailovou Závist, tak si bude umět představit. Jen vzdálenost vynásobit čtyřmi.

Jak jsme běželi na Eiffelovku

Cíl jsem poprvé viděla na 45. kilometru, bylo zataženo a vypadal v dálce spíš jako taková šmouha, než kdysi nejvyšší budova světa. Pak na 55. už byla trošku větší, tam jsem nasadila čelovku – kolem sedmé se začalo stmívat a na 67. už za plné tmy zářila nepřehlédnutelně. Od poslední občerstvovačky to bylo už z kopečka a poté po rovince. Proběhli jsme pár křižovatek, dostali se k Seině a podél ní po pravém břehu až pod Eiffelovku. Ve stínu této cílové rovinky v mých očích bledne záře Pařížské i doběhu na olympijském stadionu v Amsterdamu. Běžíte koridorem turistů, zastavují kvůli vám dopravu, vbíháte na podium, kde vás moderátor zuřivě vítá, a už vás čeká jen to poslední… doběhnout ke vchodu na schody, vzít si vstupenku a poctivě stoupnou na každý z těch 328 schodů do prvního patra, kde je cíl.

Trvalo to, bolelo to, ale nic nebylo nekonečné a to patro se přeci jen přiblížilo. Poslední schod, poslední metry, cíl, medaile, tričko, pití, pivo? (opět vzpomínka na Miloše… ne děkuji:-)), a jelikož tam tak zatraceně foukalo, tak pár fotek a výtah dolů. Nevím, jestli někdo dal ty schody dobrovolně i dolů. Sprchy a pozávodní bufet byly asi 500 metrů od cíle. Prima. Bohužel jsem z těch, co si na první jídlo musí po závodě počkat, neb nic dobrou hodinku, dvě nepozřu, takže lasagne, sýry, koláčky a další dobroty za mě snědl přítel, který na mě už dvě hodinky čekal, protože běžel jak vítr. Limit jsem stihla, byl 12 hodin a 45 minut. Zbývaly mi skoro tři hodiny. Spokojenost na všech stranách. I proto, že jsme pohodlně stihli poslední metro, které jelo o půl jedné. V tu dobu už jsme byli v posteli a marně se snažili až skoro do rána usnout, neb tělo i hlava ještě jely na plné obrátky.

Jak jsme běželi na Eiffelovku

Kromě nás se závodu zúčastnili ještě tři další Češi (tímto zdravím), dva z nich jsme shodou okolností potkali ve sprše, v které krom nás téměř nikdo nebyl. Druhý den jsme tradičně prošourali takovou tou legrační chůzí, kdy se vám sem tam z ničeho nic podlomí nohy. Ještě že jsme si všechny pařížské perly prohlédli už před závodem. Přiletěli jsme totiž ve středu večer a měli pro sebe dva krásné slunečné dny. Jsme z těch, co strašně rádi ochutnávají různé místní dobroty, a proto si myslím, že pro nás byly dva dny před závodem tak akorát, jinak bychom nesli krom batohu na zádech ještě jeden vepředu. Závodem jsme si vyběhli další dva body na UTMB, tak uvidíme, kam zamíříme příště.

Gabriela Pohanková foto
  • přečteno: 1344/1277×
Jak jsme běželi na Eiffelovku Jak jsme běželi na Eiffelovku Jak jsme běželi na Eiffelovku

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (6 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků