logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Kde se vzal běžecký boom v České republice aneb Miloš (Čermák) a Miloš (Škorpil) se přou, kdo za to může

Kde se vzal běžecký boom v České republice aneb Miloš (Čermák) a Miloš (Škorpil) se přou, kdo za to může

Rozběhal tisíce, možná desetitisíce lidí. V propagování běhu našel smysl života, obživu a hlavně radost. V jeho podání je běh něco jako přenosná nemoc. Stačí, abyste chvíli byli v jeho blízkosti a než se nadějete, máte na nohou kecky a někam běžíte. A ještě se u toho hloupě usmíváte, protože součástí šarmu Miloše Škorpila je i nakažlivý optimismus.

Byl jsem v devadesátých letech jedním z nejznámějších českých maratonců s nejhorším časem i běžeckým stylem. Což zároveň nebylo špatné pro motivování ostatních. Když může běhat kolohnát jako já, může pak běhat asi opravdu každý. Ale tvrdit, že jsem byl na počátku běžeckého boomu, by bylo příliš troufalé. To byl až Miloš Škorpil se svou Běžeckou školou, založenou v roce 2009. Ale jak říká v tomto rozhovoru, a já to neskromně nezamlčuji, byl jsem to já, kdo ho postrčil z role ultramaratónce a držitele řady více či méně šílených rekordů do role asi nejznámějšího českého propagátora běhu.

Mimochodem, první rozhovor jsem s ním dělal při běhu, když jsem ho doprovázel kousek na jeho sólo přeběhu napříč Českem z Hodonína do Aše. Kolik jsme tehdy měli tepovou frekvenci, bohužel nevím. Tentokrát jsme si povídali pěkně v sedě a v pohodlí. Přece jen jsme skoro o patnáct let starší. On má vytrvalecky nízkou tepovku 56 úderů za minutu, já 63. To pro pořádek. A v rozhovoru si, byť novinář a zpovídaný, výjimečně tykáme. Po těch naběhaných kilometrech by nám oběma vykání znělo divně.

Nedávno jsi se pokusil víc než čtyřistakrát vyjít po schodišti kostela svatého Mikuláše v Chebu. Proč?

Musím tě opravit, já po těch schodech primárně scházel dolů.

No ale nahoru jsi musel taky?

Tak jistě, on tam není výtah.

A já se ptám proč?

Protože kdybych po tom schodišti sešel 413krát, a přidal ještě 55 schodů, tak jsem urazil převýšení, které odpovídá hloubce Mariánského příkopu.

Tedy necelých jedenáct kilometrů.

Ano.

Jak tě taková – s prominutím – pitomost vůbec napadla?

Nenapadla mě. Když jsem po schodech jiného kostela “vystoupal” na Everest, někdo mi řekl: Hele, Everest dobrý, ale tam už vylezla spousta lidí. Měl bys zkusit Mariánský příkop. Je to větší převýšení a nikdo tam nikdy nebyl.

A tys rovnou navlékl tenisky …

Moje první reakce byla jako tvoje, že je to pitomost. Ale pak v kostele svatého Mikuláše nově zrekonstruovali schodiště ve věži. A udělali to moc hezky. Tak jsem si řekl, že by se taková akce hodila na slavnostní otevření.

Mluvíme o tvém sestupu na "dno Mariánského příkopu" v podmiňovacím čase, ten pokus byl neúspěšný. Zhruba v polovině jsi ho pro natažené tříslo ukončil. Mrzí tě to hodně?

Já to takhle neberu. Proto se tomu říká pokus, člověk nikdy dopředu neví, jestli to vyjde. Někdy ano, jindy ne. Pro mě je důležité, že jsem to zkusil.

Pilot si pamatuje svůj první let, chirurg svou první operaci. Kdy ses poprvé jako dítě rozběhnul, si asi nepamatuješ. Ale co první závod?

Pamatuju si hned dva. Ten úplně první jsem běžel v roce 1966 v Horních Počernicích a jmenovalo se to Běh Mladé fronty. To mi bylo jedenáct a vyhrál jsem okresní přebor v mladších žácích.

Okusil si vítězství. Byl to silný pocit?

Určitě. Ale zrovna tak je silný pocit, když prohrajete. Proto mluvím o dvou bězích, které si pamatuju. Ten druhý byl krajský přebor. Jeli jsme tam ještě s jedním kamarádem taky z Horních Počernic. Před závodem jsme omrkli soupeře a shodli se na tom, že jim to nandáme. Ale doběhli jsme poslední a předposlední. On naštěstí těsně před cílem uklouzl a upadl.

Líbí se mi, jak my sportovci máme silně vybudovaný smysl pro fair play. Kamarád upadne a my říkáme “naštěstí”.

No byl jsem docela rád, že jsem nedoběhl poslední.

Ty ses neproslavil jako běžec sbírající medaile, nýbrž ten, kdo učí běhat ostatní. Kdy se v tobě tahle potřeba "rozběhat" ostatní objevila?

Vlastně docela brzo, někdy v dorostu. My jsme v Horních Počernicích měli trenéra, který to skvěle uměl s žáky. Vymýšlel nám spoustu her. Nezošklivil nám atletiku tím, že bychom jen běhali, ale hráli jsme různé hry neb chodili do přírody. Ale s dorostenci už mu to tak nešlo, to už nebyla jeho parketa. Tak jsem o technice běhu začal sám hledat informace. Tenkrát vycházel časopis Atletika, četl jsem i další sportovní časopůisy. A začal podle toho trénovat. Nejdřív sám sebe, pak i ostatní kamarády z týmu. Až jsem si udělal trenérské zkoušky.

Fascinovalo tě víc učit ostatní než vyhrávat závody?

Svým způsobem ano. A nejen učit, ale i inspirovat lidi k tomu, aby vůbec vyběhli. Určitým mezníkem bylo setkání s tebou, kdy mi došlo, že o běhání je mezi lidmi zájem. Jen ho probudit! Napsali jsme spolu knížku Maraton za sto dní, která byla jednou z prvních populárních knížek o běhání, které v Česku vznikly. Pak jsme založili čtenářský běžecký klub, nejdřív v Lidových novinách, potom v Reflexu. A i když jsme si původně mysleli, že oslovíme tak maximálně desítky lidí, ukázalo se, že to byly stovky a pak tisíce.

Kolik lidí jsi "rozběhal"? Tak odpověď na tuhle otázku, pokud vás zajímá a druhou půlku rozhovoru si budete muset poslechnout

Rozhovor vyšel též v posledním čísle přílohy Hospodářských novin Ego, takže pokud si raději čtete než posloucháte, tak si ho můžete přečíst tam.

Foto: Lukáš Bíba (Ego)

Miloš Čermák foto
  • přečteno: 3998/3759×

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků