logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

„VÍCE JSEM PRO SVŮJ SEN UDĚLAT NEMOHL", ANEB CESTA JIRKY HOMOLÁČE OD DĚTSTVÍ AŽ PO NEDÁVNÝ POKUS O OLYMPIJSKÝ LIMIT NA MARATON

„VÍCE JSEM PRO SVŮJ SEN UDĚLAT NEMOHL", ANEB CESTA JIRKY HOMOLÁČE OD DĚTSTVÍ AŽ PO NEDÁVNÝ POKUS O OLYMPIJSKÝ LIMIT NA MARATON

MARATON – magický běžecký závod získává v Čechách neustále na popularitě. O jak náročný sportovní výkon jde? Jen pro představu: energetický výdej je při špičkovém maratonském výkonu 20x vyšší než při spánku, 5x vyšší než při středně rychlé chůzi a téměř 2x vyšší než při pomalém klusání. Srdce špičkového běžce tepe při závodě 4x rychleji než v klidovém stavu a i když vrcholový běžec stráví během maratonu 35 km! ve vzduchu (letová fáze běžeckého kroku) a pouze 7 km na zemi při došlapu a odrazu, jde o jednu z nejnáročnějších atletických disciplín.

Potvrzuje to svým názorem i nejrychlejší český maratonec posledních tří let JIRKA HOMOLÁČ, který již o samotné přípravě tvrdí: Maratonský trénink je asi největším peklem, co může být, a na takovou zátěž musí být běžec zdravotně, fyzicky i psychicky perfektně připravený. O Jirkovi je známo, že je ohromným běžeckým dříčem. Schopnost dostat ze sebe v tréninku maximum se u rodáka z Chudčic (nedaleko Brna) naplno poprvé projevila již v době, kdy se jako kluk věnoval fotbalu, svému prvnímu závodnímu sportu. Ostatně posuďte sami. Na všechny fotbalové tréninky do Kuřimi, jenž bývaly za týden tři, jsem jezdil 8 km na kole. Po absolvování fotbalového tréninku jsem opět nasedl na kolo a jel 8 km zpět. Oba cyklistické úseky jsem často absolvoval naplno jako časovku, někdy i proto, abych si ještě po návratu stihl zahrát fotbal s kluky od nás z Chudčic. Z dnešního pohledu mám pocit, že mi i tohle slušně zvyšovalo fyzičku, vzpomíná nejrychlejší český půlmaratonec (1:03:50) i maratonec (2:16:55) současnosti.

Důležitým momentem počátku kariéry každého výborného sportovce bývá často sportovní rodinné zázemí, což platí v plné míře i v případě Jirky.

Táta hrával tenis a dodnes je u nás na vesnici předsedou tenisového oddílu. Také mamka dříve hrávala tenis, ale co je ještě důležitější – organizuje tu sport pro všechny (cvičení) a o Velikonocích pořádá malý běžecký závod pro místní školáky a předškoláky. Dodnes vzpomínám, jak jsem byl jako kluk díky rodičům neustále na tenisových kurtech nebo na fotbalovém hřišti. K tomu jsme jezdili na cyklovýlety, chodili do lesa, byli jsme v neustále v pohybu. Z mých vrstevníků jsem se hýbal asi nejvíce. Zažil jsem ještě takové to „staré dětství" jako dřívější děti, protože mobily přišly až po roce 2000, vzpomíná dnes Jirka na léta plná pohybu a bezstarostnosti.

PŘECHOD K ATLETICE ZPŮSOBIL ZRANĚNÝ KOTNÍK

Od 12 let se začal Jirka věnovat závodně fotbalu, který byl pro jeho běžeckou kariéru výborným základem. Moderní kopaná není rozhodně žádnou „flákačkou". Začínal jsem jako útočník, ale protože jsem všechno dobře oběhal, začali mě trenéři stavět jako obránce. Fotbalu jsem se však věnoval ještě předtím, než jsem přišel do klubu. U nás v Chudčicích jsem často na hřišti kopal na o čtyři roky staršího bráchu, který byl brankářem. Díky tomu jsem měl z pohledu trenérů dobrou kopací techniku, a oni mě pak v zápasech posílali kopat penalty a rozehrával přímé kopy, seznamuje nás Jirka s postřehy o své fotbalové kariéře a na otázky, jak na tom byl s góly a zdali patřil mezi nadějné fotbalisty, ihned reaguje: Pár gólů jsem dal a pokud si dobře pamatuji, tak jsem v žácích některé zápasy i rozhodl. Nejvyšší soutěží, kterou jsem později hrál, byl krajský přebor dorostu. Asi jsem nebyl úplně marným fotbalistou, protože jsem jedné zimy dostal pozvánku na testy do jednoho z klubů dorostenecké ligy. Já na ně ale nešel a dodnes mě to ani trochu nemrzí. Na kolektivních sportech se mi nelíbilo, že tam jako jedinec nemohu ovlivnit zápas tak, jak bych si představoval. Běhání je v tomhle jiné, tam všechno závisí jen na samotném běžci a pokud to nedopadne dobře, může si za to jen on sám, porovnává oba sporty vytrvalec, který dal o svém běžeckém talentu vědět už v 9. třídě základní školy, kdy byl časem 4:51 na 1500 m nejlepším běžcem na škole.

Určitý stupeň nadšení pro běhání vzbudil v Jirkovi pravděpodobně již jeho fotbalový trenér v dorostu, který dával velký důraz na trénink fyzičky (včetně běhání), kde byl J. Homoláč mezi kluky z fotbalového klubu nejlepší. Trenér navíc běhal různé běžecké závody v Brně a okolí, což mělo na Jirkovu pozdější běžeckou kariéru zcela jistě také vliv. Ještě jako fotbalista jsem si v 16 letech zaběhl závod Kuřimské ligy v krosu, kde jsem bez speciálního tréninku doběhl na třetím místě (i mezi muži). Přes prázdniny jsem se pak začal věnovat běhání více a na konci srpna jsem ve stejném závodě obsadil druhé místo. Při tomto závodě jsem byl osloven běžeckým trenérem panem Kašem, ale z důvodu mého zranění z toho nic nebylo... O  tři dny později mi při jednom ze soubojů na fotbalovém tréninku spadl protihráč na kotník a dostal jsem na 14 dní sádru, vzpomíná dnes na nepříjemnou situaci Jirka, který brzy opět potvrdil, že je sportovcem s obrovskou odolností: Tři dny poté, co mi sundali sádru, jsem běžel Corny pohár za školu (1500 m – 4:38), de facto po jedné noze, protože ta druhá byla po zranění ještě ochablá. Ale fyzičku jsem paradoxně nabral tím, že jsem o berlích skákal po jedné noze a nedělal si žádné úlevy, spíš jsem zkoušel, jaké je to trénovat po jedné noze. Tohle byl pravděpodobně jeden z největších impulsů, proč jsem začal závodně běhat, i když běhání mě v rámci fotbalových tréninků bavilo vždycky. Navíc jsem po zranění mohl běhat jen dopředu, starty na míč do strany a další podobné situace, jakých je při fotbale spousta, mi již kotník nedovolil, nechává nás nahlédnout vytrvalec do počátků své běžecké kariéry a pokračuje: Trenér Kaše to však nevzdal a oslovil mě na začátku října při hodinovce na škváře pořádané v rámci Kuřimské ligy, kde jsem tehdy obsadil výkonem 15,7 km až 4. místo. Začal mi psát tréninkové plány a já se hned první běžeckou zimu zúčastňoval závodů Brněnského běžeckého poháru na krátké trati, kde jsem mezi dorostenci dobíhal na 1. – 3. místě. U prvního trenéra jsem zůstal dva roky. Byl to trénink víceméně na dálku a protože moc rád trénuji, začal jsem si k tréninkovému plánu, co se běhání týče, ještě přidávat. Mezi trenérovy svěřence patřili zejména hobíci, kteří byli o dost starší než já. Bylo to s nimi fajn, jen mě trochu mrzelo, že nebyl v tréninkové skupině žádný běžec mého věku, se kterým bych mohl trénovat a zlepšovat se, dodává Jirka s tím, že se se svým trenérem rozešel.

Jirkova oblíbená činnost v dětství – kopání rybníčků
Jirkova oblíbená činnost v dětství – kopání rybníčků

Moc možností v Brně nebylo, tak se obrátil na trenéra Jiřího Sequenta, obrovského běžeckého nadšence, který dokáže své svěřence pro atletiku doslova strhnout. Pan Sequent mě oslovil na jednom z Brněnských běžeckých pohárů, ale já nejdříve nereagoval. Brzy jsem si však uvědomil, že bych se chtěl výkonnostně posunout někam výše. U pana Sequenta byla možnost trénovat s běžci, kteří byli lepší než já. Nejvýrazněji mezi nimi vynikal Milan Kocourek (o tři roky starší než já), který měl již v té době za sebou první tituly mistra republiky v přespolním běhu, šest titulů na M ČR do 22 let, (tři roky po sobě vyhrál pětku a stýpla /běh na 3 km překážek/). Za panem Sequentem jsem tehdy sám zašel a on mě do své tréninkové skupiny přijal. Bylo mi 19 let. Těsně předtím, než jsem u svého nového trenéra nastoupil, jsem zaběhl desítku a dráze za 31:13, vzpomíná Jirka po 6 letech na osudové setkání s J. Sequentem a dodává, že na svém trenérovi obdivuje, že dává atletice všechno. Je rád, že se může jeho kouč profesně věnovat pouze trenérskému řemeslu, což mu poskytuje dostatek času, aby se mohl věnovat svým svěřencům. Trenér Sequent je však přes svoji oddanost atletice a bodrou moravskou povahu na „své koně" v přípravě velice náročný a nic jim neodpustí. Neřekl bych, že je trenér příliš přísný. On nám určité věci ohledně tréninku a životosprávy moc často opakovat nemusí, protože u něho zůstávají jen běžci a běžkyně, kteří náročný trénink opravdu chtějí podstoupit. My všichni, kteří u něho běháme, víme, že je k dobrým výkonům náročná příprava potřeba a nevnímáme to jako odříkání. Od počátku mé běžecké kariéry až dodnes cítím, že musím dávat běhání 100%, jinak by to nemělo cenu. Před dráhovými tréninky se nás trenér zeptá, jak se cítíme a podle našeho aktuálního stavu trénink upraví. Pokud nám řekne, ať se jdeme na 80 minut vyklusat, tak neřeší, jestli poběžíme o 10 minut méně nebo více. Většina z nás ale má tendenci si v tréninku přidávat, takže nás musí trenér často spíše brzdit, abychom se nepřetrénovali.

K úvodní fotografii Jirka říká: Jurajs Pupajz (tak mě říkala babička, když jsem byl malej – měl jsem k tomu náběh :-) )

Pokračování zítra.

  • přečteno: 5124/4667×, 2 komentáře
„VÍCE JSEM PRO SVŮJ SEN UDĚLAT NEMOHL", ANEB CESTA JIRKY HOMOLÁČE OD DĚTSTVÍ AŽ PO NEDÁVNÝ POKUS O OLYMPIJSKÝ LIMIT NA MARATON

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (38 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jirka Šoptenko | 2. 5. 2016 6.20 hod. | 109.81.210.xx
Děkuji ti Pavle, moc si vážím tvého názoru, ale Ota Pavel byl, je a bude vždycky jenom jeden... Mám jej moc rád a stejně nedostižné jsou pro mě články Petra Bušty (časopis Stadión) z přelomu 80. a 90.let o světových běžcích G. Bordinovi a P. Elliottovi. Těmto borcům se nelze přiblížit, ale nebýt jich, nikdy bych se nic napsat ani nepokusil.

Pavel Hujer | 1. 5. 2016 21.56 hod. | 78.80.184.xxx
Ahoj Jirko, před více než čtvrtstoletím jsem Tě poznal nejdříve jako soupeře, později kamaráda na celý život, ale hlavně jako skvělého člověka, který se nikdy nezprotiví svým zásadám. Už tenkrát jsme oba hodně četli, ale že se z tebe jednou stane spisovatel, to by mě nikdy nenapadlo. Dokážeš skvěle rozvinout téma jako je běh, o kterém si mnozí nezasvěcení myslí že to je nuda a zábava pro nějaké pomatence: Díky moc za krásné psaní a třeba nám v tobě roste nový Ota Pavel...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice97
Více času na sebe12
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků