logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh – životní jistota

Běh – životní jistota

Tento týden byl úžasný. Přišlo jaro, sluníčko se opřelo do strání, podél cest se objevily první podběly, v zahrádkách sněženky, krokusy, lísky se ozdobily střapečky jehněd, zlatý déšť rozzářil různá zákoutí, japonské třešně na Ladronce se nalily květními pupeny, slibující jen jen se otevřít a zaplavit okolní svět růžovou nádherou.

Ve čtvrtek jsem se byl odpoledne proběhnout. Vzal jsem to směrem na Pomezí, pak lesem zpět k Františkovým Lázním. Silnici prohřívalo sluníčko, ptáci se mohli přetrhnout ve svých trylcích, čejky vyrážely své výrazné čirí, rackové chechtaví se chechtali na celé kolo, les voněl prosycen vůní a chladem vody, vůně jehličí doplňovala tu nenapodobitelnou esenci předzvěsti, že život začíná zemí opět proudit na plné pecky a že už nastal čas, na nějž jsme tak dlouho čekali. Čas změny, čas ŽIVOTA.

Běžel jsem a po dlouhém čase jsem zase v těle cítil to zvláštní chvění, jakoby proud života, proud všude tekoucí vody vstoupil skrze má chodidla i do mě. Běžel jsem a co chvíli jsem si musel výsknout, poskočit si jak zajíc panáčkující v poli, prostě si užívat bez toho, abych se ohlížel, jestli mě někde za bukem někdo pozoruje,.běžel jsem a v hlavě si promítal zážitek, který jsem prožil chvilku před tím, při obědě s Miroslavem Kalouskem. Člověkem, kterého jedni vidí jako jedinou šanci naší republiky a druzí mu nemohou přijít na jméno a to všechno jenom proto, že má jasný cíl, jasnou vizi a za tou jde, bez ohledu jestli se to líbí, či ne. V jeho případě je potřeba jasně odlišit dva pojmy: bez ohledubezohledně. Bez ohledu v jeho případě znamená, že ví, co se udělat musí, bez ohledu na to, že to bude bolet. Ale to bolí každý úspěch, což vám běžcům a běžkyním vysvětlovat nemusím, protože už jste si nějakou tou bolestí prošli při tréninku nebo v závodě a nikdy vás přitom určitě nenapadlo, že se k sobě chováte bezohledně. Prostě jste věděli a víte, že bez určitého odříkání se cíle nedá dosáhnout. A vidíte, už je to tu zas – běh je jako život a život je jako běh, jen při běhu – běhání můžeme prožít určité věci daleko intenzivněji, rychleji. Ale to neplatí jen pro běh, platí to o každém sportu, o každé činnosti, kterou děláme se zápalem, s radostí, prostě když jí dáváme všechno.

Ale dost, je neděle, tak něco k odpočinku. V pátek jsem byl nejdříve pozván jako host do Radiožurnálu k Haně Schánělové. Byla to velmi příjemná hodinka, o čemž se budete, pokud jste to neposlouchali přímo, moci přesvědčit ze záznamu tohoto rozhovoru, který v příštím týdnu umístíme na Běžecké škole. Povídali jsme si o běhání, jak jinak, a uteklo to jako voda.

obrázek

Pak jsem rychle mazal na Ladronku, kde proběhlo oficiální představení micoache a kde jsem měl možnost se seznámit se dvěma výjimečnými lidmi. Darinou Rolincovou a Pavlem Nedvědem. Znovu jsem se přesvědčil, že lidé, kteří skutečně něco umí, něco dokázali, většinou zůstávají neobyčejně skromní. Stejně tak Darina a Pavel zůstali „obyčejnými“ lidmi a to přesto všecko, co za sebou v životě mají. Hned z Ladronky jsem spěchal do ½maratonského Expa, kde jsem si nejdříve vyzvedl číslo a pak si hodinku povídal s holkama, které byly vybrány do Women´s Challenge. Večer jsem dorazil domů a zjistil, že Běžecká škola se během jediného dne posunula do úplně jiné kategorie, neboť počet přístupů na ni se vyšplhal na neuvěřitelných 1190 :). Usínání bylo velmi příjemné.

Ráno jsem nějak nemohl dospat, asi jako většina z vás, vždyť byl den ½maratonu. Kouknul jsem z okna: „Dobrý – neprší.“ Nasnídal jsem se a vyrazil za vámi všemi. Byl to úžasný den a jen dokončil, co celý týden naznačil, že běh a běhání vyrazily na steč i v České republice. Ostatně 8500 běžců a běžkyň z 65 zemí světa je velmi hezké číslo, o to hezčí, že 2/3 třetiny z tohoto počtu byli běžci a běžkyně z Českých zemí.

obrázek

I počasí, kromě větru hrálo ½ PIMu do karet a tak si řada lidí zaběhla osobní výkony. Nemá cenu abych se sám rozepisoval o zážitcích, které mi byly sděleny, raději nechám každého, aby si svůj zážitek sdělil svými slovy. Pokud se i vy chcete s ostatními podělit, jak jste půlmaraton prožili, co vás na něm překvapilo, potěšilo, či zklamalo, napište pár vět a pošlete mi je během dne, stanete se tak spolutvůrci našeho společného ohlédnutí za Hervis ½maratonem Praha 2010.

Mějte krásný den

Miloš Škorpil foto
Běh – životní jistota Běh – životní jistota

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (4 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Ilona Bajerová | 28. 3. 2010 10.50 hod. | 109.164.3.xx
Souhlasím s Martinem, byla jsem smutná z ročarování všech, co čekali s radostným rozechvěním na své medaile s vyrytým časem, na nichž nalezli čas oficiální, nikoliv reálný. Na startu jsem také byla kus za Pavlem Nedvědem, v cíli 13 vteřin za ním, ale reálný čas mám o minutu horší.Ale radost, že jsem doběhla svůj druhý půlmaraton a ještě jsem si zlepšila čas, mi nic nepokazí. A pocit, že jsem začala běhat v loňském roce jako padesátnice a mohu se srovnat s takovým fotbalistou jako je Pavel, je opojný :-)) Děkuji všem, kteří mi poskytli mnoho cenných rad i hřejivých okamžiků přátelství a sounáležitosti.

fotoMiloš Škorpil: Ilono a ostatní, nejdříve velká gratulace k vašim výkonům a vysvětlení k oficiálním časům. Nemyslím tím, jestli jsou dobře, či špatně změřeny, to naštěstí jde mimo mne – nezodpovídám za to, uf :). Oficiální čas je ten, který běží od startu neboť tak to stanoví atletická pravidla, podle nichž je závod pořádán. Čipový (reálný) čas je jen takovým „šidítkem“ pro běžce, aby věděl jak je skutečně rychlý.

Martin | 28. 3. 2010 10.06 hod. | 94.142.235.xx
Kdoví, kolik jich doběhlo skutečně. Já ve výsledcích nebyl, poslal jsem mail do PIMu a po 20ti minutách mi přisla SMS s výsledky a najednou jsem byl i na webu.
Jenže RealTime mi evidentně dopočítali podle startovního čísla. Mezičas na 15. kilometru, taktéž dopočítaný, byl o několik minut lepší než u kolegy, který byl o několik minut přede mnou.
U primátora Béma i fotbalisty Nedvěda je RealTime o několik minut nižší než oficiální, přestože startovali z první lajny...
Slovy Varla Frištenského: „Já jsem tím závodem(zájezdem) vysloveně zklamanej.“ … přestože jsem si udělal osobák (podle svých hodinek) a běželo se báječně.

Franta Burda | 28. 3. 2010 0.35 hod. | 86.49.126.xx
Do cíle doběhlo 6128 závodníků, čímž si půlmaraton upevnil pozici největšího domácího závodu. :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Co celý život hledám : »
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků