logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Moje první stovka

Moje první stovka

Povel svlékat. Rychle ze sebe sundávám vytahanou teplákovku. Na místa – zaklekávám. Výstřel. Vybíhám ze startovních bloků a řítím se vpřed po škvárové dráze Tyršova stadiónu v Opavě. První stovku jsem běžela pravděpodobně na jaře roku 1979. Odhaduji, že jsem se v tomto roce posunula z kategorie starších žákyň do kategorie mladších dorostenek, které už nezávodí v nejkratším sprintu na 60 metrů, ale mohou běžet celou stovku. Jak jsem se při svém prvním běhu na 100 metrů umístila, si nepamatuji. Velmi dobře si ale pamatuji, že do cíle jsem dorazila za 13,2 sekundy.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Smích skrze slzy jako v ruské klasice
  2. Nedorozumění na začátku
  3. Stodesítka v pohádkovém kraji, nemusím být první kamarádi…

Jaro 2016. Přesunula jsem se do kategorie, kterou raději ani nebudu vymezovat. Slovo se používá i pro označení velmi starých automobilů, které mají už hodně najeto. Stojím na startu. Čeká mě nejdelší stovka v životě, protože tahle stovka má STODESET kilometrů. Lazová 100 je dálkový pochod v Bílých Karpatech. Startuje se z Vrbového, městečka Morice Beňovského a pokračuje přes Košáriská (15. km), rodiště Milana Rastislava Štefánika. Trať vede pohádkovou krajinou kolem zříceniny hradu Branč až do Vrbovců (47. km). Odtud už na českou stranu kolem větrného mlýna v Kuželově (56. km). Stoupá až na vrchol Velké Javořiny (72. km). Poté klesá opět na slovenskou stranu do Višňového (93. km) a kolem čachtického hradu do Vrbového – místa startu a cíle. Vše s převýšením 3450 metrů.

Závod má obvykle tři kategorie účastníků a účastnic. Chrti to celé běží. Polochrti střídají běh s rychlou chůzí, nejčastěji v místech, kde je na trati kopec. Turisti chodí. Chrtům se daří proběhnout více než sto kilometrů za 11 hodin, pomalejší turisti potřebují na zdolání stejné trati i více než 30 hodin. Někteří do cíle nedorazí vůbec.

Smích skrze slzy jako v ruské klasice

Moje první stovka

Cítím se všelijak už delší dobu. Bojím se a těším se zároveň. Střet protikladných emocí. Hlavně si to chci užít, protože běhání na dlouhé tratě mi přináší radost a osvěžení. Jenže tak dlouho jsem zatím nikdy neběžela. Možná dojde i na slzy, stejně jako v dílech ruských klasiků, ve kterých se dá obtížně určit, zda se jedná o komedii nebo drama. Docela si věřím a doufám, že bych to zvládnout mohla. Za posledních pět let jsem se od kroužení kolem sídliště, půlmaratonu a maratonu propracovala až k ultra. Jenže jaká já jsem ultra běžkyně, když jsem jednou běžela 55 a dvakrát v životě 63 kilometrů? Není to přece jenom poněkud troufalý skok na 110? Nejsem ale naštěstí na startu sama. Vedle mě stojí Martina. Známe se už pár let. Stejný věk, stejná vášeň pro běh a přibližně stejná výkonnost. Loni Martina Lazovku nemohla běžet, protože si se sádrou na ruce netroufla. „Poběž se mnou“, lákala mě letos, „aspoň si pořádně pokecáme“.

Je sobota 23.4.2016 5:12. Po probdělé noci v tělocvičně rozbíháme první metry dnešního ultra runu. Je tma. Chrti budou startovat všichni společně v 6:00. Má to logiku, musejí se vzájemně hlídat. Polochrti a turisti vyrážejí na trať už od 4:30. Zpočátku se nám běželo báječně. Rychle se rozednělo, nebylo ani teplo ani zima a hlavně jsme stále předbíhaly turisty, kteří vyrazili před námi. Na 10. kilometru předbíháme tatínka, který je na trati s 13letou dcerou. Hned máme téma na minimálně tři kilometry, když filozofujeme o přenášení vlastních ambicí na děti. Martina, která je zkušenou fyzioterapeutkou, přidává zdravotní argumenty, jak mohou dlouhé běhy dětem uškodit. Mohyla hrobu Pavla Josefa Šafárika nás šokuje. Takový monument jsme nečekaly. Už na 15. kilometru mě bolí hýžďové svaly. Stává se mi to v poslední době často. Po třiceti kilometrech to odezní. Odeznělo i tentokrát.

Nedorozumění na začátku

Moje první stovka

Neměly jsme příliš čas probrat taktiku. Věděly jsme, že budeme polochrtky. Do kopců se budeme snažit rychle jít. Mám to vyzkoušené už z Krkonoš, že pomalým cupitáním do kopce se dosáhne stejná rychlost jako při svižné chůzi. Řešily jsme to vlastně až za běhu. Slyšela jsem jen šest a kilometr a tak jsem si to pro sebe přebrala, že Martina má plán běžet šest kilometrů za hodinu. Že je tempo poněkud svižné jsem začala chápat už na 20. kilometru, když mi začaly otékat ruce. Neběžíme my Martino nějak moc rychle? Z následné diskuse vyšlo najevo, že Martina myslela rychlost šest minut na kilometr. První krize na mě přišla po padesáti kilometrech za Vrbovcema. Přešly jsme do chůze, ačkoliv byla rovina. Martina mě povzbuzovala. Od začátku byla vpředu, vždy alespoň o pár metrů. Stále jsem se snažila ji dohánět. Jenže teď se cítím mizerně. Začaly mě bolet stehna. Jsem na sebe naštvaná. Přece vydržím běžet nejmíň 63 kilometrů, tak proč mi to teď nejde už na padesátém? Vzpomínám na euforické stavy na Masakru, kdy jsem ještě na 60. kilometru dokázala zrychlovat a běhala jsem i do mírnějších kopců. Hlavně, aby už do krve přešla energie z báječných chlebů s masťou. Nenechte se zmást česko-slovenskou homonymií. Některá slova jsou sice stejná, ale mají různý význam. Masť je sádlo. Začínám pro jistotu uždibovat energetickou tyčinku a taky Martininy raw kuličky z fíků, rozinek, chia semínek a čokolády. Fyzicky se cítím dost blbě a navíc mě psychicky rozhodilo i to, že Martinu brzdím. Nemůže si běžet svým tempem. S pomocí Martiny a jídla jsem první krizi překonala. Znovu jsem se rozběhla. Po cestě si občas povídáme s klukama. S některými běžíme déle, s některými se jen pozdravíme nebo prohodíme pár slov. Atmosféra je skvělá, ale nejkrásnější je krajina. Všude kolem různé odstíny zeleně, do toho občas září bíle kvetoucí trnky, louky jsou poseté žlutými megapetrklíči a potoky plné rozkvetlých blatouchů. Je to mimořádný estetický zážitek!

Na kontrole někde za Kuželovem jsem zapomněla papír, do kterého se značily kontroly. Byla jsem z toho smutná. Takhle to tedy skončí? Organizátoři ale byli připraveni a dali mi na další kontrole nový záznamový list. Nepotřebovala jsem ho. Za chvíli dorazil chalan, který našel můj původní a předal mi ho. Pozvání na panáka na Holubyho chatě jako odměnu s úsměvem odmítl.

Stodesítka v pohádkovém kraji, nemusím být první kamarádi…

Moje první stovka

Na občerstvovačce ve Filipovském údolí pod Velkou Javořinou jsme si daly vývar a pivo. To nás nakoplo. Jenže pak přišlo na řadu stoupání na Velkou Javořinu. Martina změnila strategii a snaží se mě mobilizovat tím, že vymýšlí různé slovní hry. Jenže já už fakt nemůžu. Vzdaluje se mi čím dál víc. Umí i do kopce chodit podstatně rychleji než já. Na Holubyho chatu dorazím totálně vyčerpaná. Příšerně mě bolí stehna. Motám se z únavy a pochybuji o tom, že tenhle závod dokončím. Posílám Martinu na trať, už ji nechci déle brzdit. Utěšuju se, že mi zbývá už jen maraton. To bych přece mohla zvládnout. Navíc jak bych se odsud jinak dostala? Jenže mám za sebou už 72 kilometrů a jsem na trati 12 hodin. Musím se pořádně najíst. Vytahuju z baťůžku poslední záchrany slaninu a kozí sýr. Cumlám kofeinovou tabletu. Energeticky mě to trochu dobilo. Při seběhu po asfaltce z Holubyho chaty už došlo pomalu i na slzy. Stehna mě bolí pekelně. Musím se odsud nějak dostat. Batůžek poslední záchrany obsahuje i dva brufeny. Na Masakru jsem s pohrdáním komentovala počínání běžců, kteří něco na tlumení bolesti berou. Teď mi nezbylo nic jiného. Můj první brufen v životě. Sekne to se mnou? I taková blbost mě napadla.

Trať je naštěstí dobře značená a občas potkám nějaké chalany, kteří mě předbíhají a mohu se o trase poradit. Setmělo se hodně rychle. Běžím sice pomalu, ale stále běžím a strašně se těším na poslední občerstvovačku. Je kolem deváté a dozvídám se, že do cíle to mám tak 16 kilometrů. Ptám se na Martinu. Má na mě více než hodinový náskok. Pane Bože to přece musím dát, vždyť to už není ani půlmaraton. Za normálních okolností bych byla za hodinku a půl pod sprchou. Nikde nikdo, tma jako v pytli a navíc to začíná brutálním stoupáním. Šplhám se do kopce a občas se chytám větví stromů a přitahuju se. Konečně sedlo. Jenže pak se lesní pěšinka nekonečně dlouho vlní na hřebeni. Nejsem schopná běžet nejen proto, že mi na to chybí fyzické síly, ale skoro vůbec nevidím na cestu. Čelovka začala vypovídat službu. Hledám náhradní baterky. Asi jsou v batohu v tělocvičně… Do cíle mi chybí pět kilometrů po asfaltu. V Šípkovém, což je poslední vesnice před Vrbovým, se ze tmy vynoří pán a nabízí, abych si vybrala marhulovicu nebo kofolu. Okamžitě vyhrknu, že marhulovicu, protože domácí pálenky zbožňuju, jenže pak si uvědomím, že to není dobrý nápad. Později lituju, další závodník, který zvolil marhulovicu mě těsně před cílem doběhl. Bylo to v neděli 24.4.2016 v 0:22 po 19 hodinách běhu a chůze.

Moje první stovka

Překonání více než 100 kilometrů byl tak intenzivní zážitek, že mne inspiroval nejen k sepsání blogu, ale také k vytvoření mého prvního běžeckého vlogu. Za pomoc s jeho přípravou děkuji Martinovi a jeho M+M studiu.

P.S. Stodesítku v pohádkovém kraji jsem běžela a šla na počest Páje, Sylvy a Jany, které mají v dubnu narozeniny.

Martina Hřebíčková foto
  • přečteno: 2800/2543×, 8 komentářů
Moje první stovka Moje první stovka Moje první stovka Moje první stovka

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Renata Koláčková | 9. 6. 2016 20.33 hod. | 90.176.39.xxx
Martino, jsi ŠÍLENÁ, ale úžasně. myslím, že jsi vytrvalá, odhodlaná a výkonná "chrtka",a navíc krásná :)

Martina | 20. 5. 2016 8.41 hod. | 147.231.202.xx
Čau děcka! To byl chyták. Prostě test, jestli ten blog čtete pozorně. Díky za upozornění.

Jenny | 18. 5. 2016 21.34 hod. | 212.79.110.xxx
Pavel Josef Šafárik s mohylou je jako kdo ?

Honza | 18. 5. 2016 13.01 hod. | 94.112.250.xxx
Zdar Martino, ta šokující mohyla na Bradle, je skutečně toho pána, co se pod Bradlem v Košariské narodil... (M.R.Štefánik).
Gratuluju k výkonu!
(ctvrt-chrt:)

Martina | 17. 5. 2016 19.36 hod. | 78.102.66.xx
Vlog je dostupný z této adresy
https://www.youtube.com/watch?v=zYAmrdt5kRk

Jana | 12. 5. 2016 22.48 hod. | 109.81.190.xxx
Marti,jsi neuvěřitelná! Moc gratuluji a moc obdivuji tu tvoji odhodlanost a urputnost dosáhnout všechny naplánované cíle!

Jana | 12. 5. 2016 19.58 hod. | 212.79.110.xxx
Palec nahoru !

Martina Kurková | 12. 5. 2016 11.13 hod. | 90.181.3.xx
Marťo, bylo ki ctí se s Tebou proběhnout!!! Bylo to moc fajn a těším se na. Další dobrodružství!
Tina

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků