logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Maratonský sen

Maratonský sen

Dokázala jsem to! V neděli 8. 5. jsem si splnila svůj velký sen a stala se maratonskou běžkyní. Dala jsem naději nejen sobě, ale i všem ostatním bojujícím, že nic není nemožné a já nepřestávám věřit na zázraky!

Maratonské semínko ve mně zasel již můj trenér atletiky na gymnáziu. Vyprávěl nám o vytrvalostním běhání a také o oné maratonské zdi, do které běžci narážejí okolo 30. kilometru. V první řadě to byl samozřejmě pan Emil Zátopek, můj obrovský hrdina a vzor, který ve mně zanechal neskutečný dojem a i díky němu se zrodila myšlenka, že bych také ráda jednou maraton běžela.

Ve 23 letech, kdy byl běh mým velkým koníčkem, jsem se rozběhla na trochu jiný závod. Byl to běh na velmi dlouho trať v podání onkologické léčby karcinomu prsu... chemoterapie, oboustranná mastektomie prsu, cévní mozková příhoda, operační zákrok na srdci a mohla bych jmenovat dál. Rok po operačním zákroku na srdci jsem se pokusila znovu rozběhnout. Byly to velmi těžké začátky a v té době jsem sotva uběhla 1,5 km v kuse, bojovala jsem i s 30 kilogramy, které jsem vlivem léčby nabrala. Postupně se vzdálenost mých běhů prodlužovala a na konci srpna jsem běžela první závod na 10 km. Neskutečná volnost a radost z běhu mě naprosto naplnila, a ač to v době léčby chvíli vypadalo, že si již běžecké tenisky nikdy nenazuji, stal se běh opět mou součástí.

Rozhodla jsem se tedy po roce běhání, že si zkusím zaběhnout svůj první půlmaraton. Myšlenka mého obrovského snu, která mě celou léčbu držela nad vodou, přicházela stále častěji. Na startu Pražského maratonu, kde jsem byla jako divák, jsem měla jasno, zkusím to příští rok. Po zjištění termínu letošního Pražského maratonu jsem neváhala ani na chvilku. Svůj maratonský sen si pokusím splnit přesně v den svých 28. narozenin.

Maratonský sen

Po úspěšném zaběhnutí Olomouckého 1⁄2 maratonu jsem se do běhání vrhla ještě víc. Ale čím byla maratonská myšlenka reálnější, tím větší respekt jsem s ohledem na svůj zdravotní stav k této vzdálenosti cítila. Začátkem letošního roku se dostavily další zdravotní komplikace, ale já se nehodlala vzdát. V té době jsem již trénovala se svými skvělými přáteli z Běžeckého klubu České spořitelny, kteří mě neskutečně motivovali a podporovali. Shodou okolností jsem byla vybrána do projektu Woman ́s Challenge a to mi dodalo zbytek odhodlání.

Příprava nebyla jednoduchá. Nejdříve antibiotika, poté trápení s okosticemi na holeních a poslední zádrhel přišel, když jsem měsíc do maratonu musela podstoupit další menší operaci. Ale nevzdala jsem se! Rozhodla jsem se svůj sen si splnit. Několik dní po operaci jsem si zkusila zaběhnout tréninkově 30 km. Zvolila jsem pomalejší tempo a běh si užila. Bylo rozhodnuto, na start se postavím.

Uvědomila jsem si, že běhání není důležité jen pro mě, ale že tím dávám naději ostatním pacientům s tímto onemocněním, že život po léčbě nekončí, ale můžeme si jít za svými sny. Začala jsem vnímat, že dokážu motivovat okolí nejen k běhu, ale také k překonávání překážek a problémů. Svému běhání jsem se rozhodla dát i jiný rozměr a stala jsem se Dobroběžcem. Svůj narozeninový maraton jsem tak neběžela jen za sebe, ale za všechny pacienty, kteří bojují s onemocněním karcinomu prsu.

Maratonský sen

A najednou tu byl můj velký den. Od rána mi chodila povzbuzení a přání hodně štěstí od přátel a známých. První velké překvapení na mě čekalo před startem. Přijelo mi fandit mnoho pacientek z projektu Bellis Young and Cancer, kde působím jako koordinátorka. Všechny měly růžová trička na mou podporu. Na stejném místě jsem se potkala i s dalšími běžeckými přáteli a nervozita stoupala. Nejenže jsem tolik toužila po tom stát se maratonskou běžkyní, ale také jsem si uvědomila, kolik lidí mi věří a podporuje mě. Již tady jsem měla husí kůži při pomyšlení na to, co mě za chvilku čeká.

Dalším překvapením pro mě bylo, že jsem díky skvělým přátelům z klubu mohla startovat bok po boku s nimi z předního koridoru a prožívat tak tyto chvíle společně. Po startovním výstřelu zazněly první tóny Vltavy, obrovský potlesk mnoha diváků, pískot píšťalek a já kromě husí kůže po celém těle cítila první dojetí. Došla jsem až sem, po tom všem, po zdravotních útrapách jsem se mohla postavit na startovní čáru maratonu a vyběhnout. První kilometry utíkaly neskutečně rychle. Nádherná historická část Prahy, Karlův most a snad na každém kilometru mé Bellisky s transparenty a obrovským povzbuzováním. Za další kilometr krásné narozeninové přání od rodičů. Neuvěřitelná atmosféra. Přiblížili jsme se k 20. kilometru a pomalu jsem cítila, že mi otékají ruce. Teplo mi nedělá dobře, ale naštěstí jsem měla sebou skvělého kamaráda Lukáše, který mi na občerstvovacích stanicích podával čerstvé pití a také namočené houbičky. Najednou jsme v půlce. Uteklo to tak neskutečně rychle a já se stále usmívám. Pocit štěstí a nadšení z běhu mě neopouští. Stále mám obavy, je to ještě jednou tolik, ale každým krokem jsem blíž a blíž k cílové rovince mého snu.

Na Palackého mostu začínám cítit bolest mých operovaných zad, dlouho jsem o nich nevěděla, ale rychlejší běh po asfaltu se jim zřejmě nezamlouvá. Fyzicky jsem na tom stále výborně. Ale na Smíchově bolest přechází v píchání ze zad do pravé kyčle. Nešťastně se podívám na Lukáše a zvolňuji tempo. Rychle mu říkám, že přecházíme na plán B, to znamená neřešit průměrné tempo na kilometr, běh si užít a proběhnout se Pařížskou ulicí s úsměvem na tváři. Bolest je stále intenzivnější. Lukáš vidí, že neběžím tak lehce a podporuje mě. Znovu si ověřuje, že jsem fyzicky v pořádku, že mám energii. Říká mi, že jsem bojovník a zvládnu i tohle. Napiji se a už vidím v dálce další své známé a podporovatele. Soustředím se na svůj dech a myslím na to, že cíl je blízko. Bolest ustupuje a já se stále usmívám. Tempo zrychlím, ale raději zůstávám ve své komfortní rychlosti a zbytek trasy si s Lukášem povídám a raduji se z běhu. Hlavou mi zní slova Emila Zátopka, že maraton začíná na 32. kilometru. Kilometry opět utíkají, také tím, že opět probíháme historickým centrem a já každou chvíli potkávám transparenty na mou podporu. Výraz v očích mých rodičů mi dodává ještě více sil, jsou dojatí a hrdí zároveň.

Maratonský sen

Na 36. kilometru moderátor volá mé jméno a na velké obrazovce slyším povzbuzování mých Bellisek a já vím, že je to už jen kousek. 39. kilometr a já postupně stupňuji své tempo, vidím, jak ostatní běžce běh bolí a jsem šťastná za svou přípravu, cítím neskutečnou euforii. Po proběhnutí Těšnovským tunelem si skutečně uvědomuji, že to dokážu. Neustále se usmívám na diváky, kteří mi tleskají a povzbuzují. A už vidím onu kýženou ceduli, která oznamuje těsně před náběhem do Pařížské ulice 900 m do cíle. Volám na Lukáše „já to vážně dokážu!" On se jen usmívá. Do ruky si beru svůj talisman, ovečku, kterou jsem dostala před první chemoterapií. Celou dobu „běžela" se mnou v batohu. A už vidím další známé tváře lidí, kteří mi neskutečně fandí. Táta mi do ruky dává šeřík a já probíhám s ovečkou v ruce Pařížskou. Usmívám se od ucha k uchu, stále stupňuji tempo a zdravím se se svými přáteli. A je to tady, modrý koberec cíle a mé nepopsatelné pocity štěstí, radosti, hrdosti. V cíli na mě čeká Simona, která mi celý můj velký den natáčí. A už je opět vidím, mé Bellisky, jejich radost a slzy dojetí jsou mi neskutečnou odměnou. Dokázala jsem to nejen sama sobě, ale hlavně také jim, že člověk se nesmí nikdy za žádnou cenu vzdát a nepřestat věřit na zázraky. Já na ně věřím a také věřím v sílu sama sebe!

Nikola Samková foto
  • přečteno: 4469/4154×, 8 komentářů
Maratonský sen Maratonský sen Maratonský sen

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (33 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jana | 5. 6. 2016 20.18 hod. | 109.71.213.xx
Cesta k cíli měla mnoho překážek a úskalí, ale zvládla jste to bravurně. Jste inspirací pro další bolavá těla, která se teprve chystají na cestu poznání a plnění svých snů................Díky za řádky, kterými posilujete naděje váhavých střelců................Díky! A blahopřeji !

Magda | 16. 5. 2016 11.05 hod. | 90.177.183.xxx
Jste ÚŽASNÁ! Smekám před vámi!

Tereza | 15. 5. 2016 22.57 hod. | 80.251.241.xxx
Z celého srdce blahopřeji!

Petra | 15. 5. 2016 19.18 hod. | 89.31.47.xx
Nikolo, gratuluji a přeji pevné zdraví a mnoho dalších krásných zážitků v cíli dlouhých běhů.Člověk je tvor silnej a vy jste toho důkazem. Držím palce.

Jana | 15. 5. 2016 13.11 hod. | 88.152.240.xxx
Gratuluji ! Ze srdce preji hodne stesti, sily a mnoho splnenych snu.

Jana Tesařová | 15. 5. 2016 8.55 hod. | 78.102.96.xxx
Niki, po přečtení článku je den zase krásnější. Přeji hodně zdraví.

Lenka | 15. 5. 2016 8.39 hod. | 37.48.21.xxx
Krasny clanek Nikco, jsi skvela ;-)

Sarka | 15. 5. 2016 8.26 hod. | 66.249.93.xx
Nikco .krasne..dojemne..jsi uzasna.. .plna energie...at ti to tak hezky bezi dal

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Johnson & Johnson Women´s Challenge 2016

všechny články Johnson & Johnson Women´s Challenge 2016

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecká vizita aneb co prospívá osmi řídícím systémům běžcova těla, čím je potěší, aby pak ony těšily jeho : děkuji za článek Miloši, co velmi postrádám je, že už v základní škole se neprobírá tak důležité…»
  • Běh je jen jeden a je pro všechny. Život má své zákony a ty platí na všechny. : Ahoj všem, zajímavé, ale proč neběhat Pro něco ? Pro lepší zdraví, pro zážitek, pro klid a čistou…»
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Tak všechny trasy jsou již dávno vyprodané »
  • Emoce a sport : Je někde ke shlédnutí ten zmíněný pořad? Díky předem za info. »
  • Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge 2012 : Karolíno, napadlo Vás někdy, že lámat věci/ osud/ lidi přes koleno, je nesmysl? Vy evidentně ńejste…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků