logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Bláznivý nápad jednoho běžce – kdo vyhraje?

Bláznivý nápad jednoho běžce – kdo vyhraje?

Běhání ke mně patří již celých 25 let. Dříve jsem se specializoval na sprinty. Dnes už jen předstírám běhání na rekreační úrovni. Dále již od dětství mám rád vláčky. Jsem absolventem fakulty dopravní a zájem o celý systém veřejné dopravy mě drží dosud. Pro běhání i dopravu je společným pojmem „pohyb“. Vždycky jsem chtěl obě aktivity propojovat nějakou zábavnou formou. Úvodem je nutné ještě dodat, že jsem nevidomý, proto běhám s trasérem, kterým je nejčastěji Slávek Růžička. Reportáž z mého běžného tréninku je zde

Tento bláznivý nápad spočívá v závodu s autobusem. Pro jednoduchost průběhu akce jsem vybral lokalitu mého bydliště v Praze na Lužinách a konkrétně pro závod jsem zvolil linku číslo 142 v úseku Lýskova – Nové Butovice. Autobus jede přes sídliště Velká Ohrada. Naše běžecká trasa povede přímou cestou přes Centrální park Prahy 13. Obě trasy tak budou odlišné. Bohužel přímé porovnání mít nebudeme. Výsledek bude jasný až v cíli. Při orientačních propočtech šance vypadaly rovnocenně. Každopádně to bude příležitost svižně se proběhnout. Manželku ještě prosím o nějaké organizační věci. Obě malé dcery chtějí také soutěžit, tak všechny tři pojedou právě tím autobusem.

Je úterý 28. června 2016, příjemný podvečer a teplota 22 stupňů. Jsme na zastávce Lýskova. Přijíždí autobus č. 142 směr Nové Butovice. Manželka s dětmi nastupuje a máváme si. Pravidelná jízdní doba autobusu je 20 minut. Mě se Slávkem čeká trasa dlouhá 3,6 km. Tempo musí být lepší než 5:33 minut na kilometr. Karty jsou rozdány. Závod začíná.

Vyrážíme! Za zády necháváme stodůlecký kostel sv. Jakuba Starého a Panskou zahradu s vodními prvky. Jenže my čas nemáme. Sbíháme prudký kopec. Povrch není rovný. Rychlost raději kontroluji. Probíháme kolem KD Mlejn a jsme v podchodu pod silnicí. Stopky oznamují 4 minuty. Co to znamená, nevíme. Prostě se neflákat.

Jsme na hranici parku. Slyšíme nějakou „třiskotéku" z přilehlé stavby. Po chvíli se nám pod nohama plete nějaký pes „Žeryk“. Zatím ještě běžně diskutujeme. Zrovna v tomto místě o tom, proč tolik funíme. Rychle probíháme kolem Severní aleje. Sbíháme z mírného kopečka. Nohy necháváme volně roztočit. Po své pravé straně máme Prokopský potok a blížíme se k Nepomuckému rybníku. Na protějším břehu je známé nástupní místo cyklotrasy Greenways Praha – Vídeň. Stopky oznamují 10 minut. Co to znamená – samozřejmě opět přesně nevíme. Jasné je, že zhruba uplynula polovina plánovaného času a za sebou máme lehčí část trasy. Jsme totiž v nejnižším bodě. Dokonce níže než metro. Jeho tubus je ve výšce nad námi.

Gravitace začíná pracovat proti nám. Zpomalujeme, běžíme vzhůru po spirále na lávku. Tady nás předjíždí souprava metra směr Černý most. „Krtek" mizí ve svahu a my znovu stoupáme do mírného kopce ke stanici Hůrka. Před vestibulem kličkujeme mezi lidmi. Slávek říká: „Zmrzlina, nemáš drobné?“. Přiznám se, že já už kapacitu na konverzaci neměl, takže jsme jeho nápad nezrealizovali. Jen mi blesklo hlavou, zda to není nějaká nástraha konkurenčního týmu z autobusu. Stopky hlásí 15 minut. Do cíle odhaduji 600 metrů – budou těžké. Míjíme naší kulatou radnici. V tuto dobu už je opuštěná. Jsme na místní promenádě. V jejím přímém pokračování jsou schody směrem dolů. My volíme klikatou variantu po bezbariérové rampě. Jsme v podchodu.

Cíl je těsně před námi. Slávek říká: „Přijíždí autobus. Makáme!“. Osobně se smiřuji s tím, že to alespoň nebude debakl o několik minut, ale jen prohra o pár vteřin. Do cíle přece jen zbývá ještě 100 metrů. Sprintérský reflex nastupuje automaticky, zvedám kolena, předkopávám a nohy se roztáčí do vysoké rychlosti. Po 30 metrech totálně tuhnu. Dalších 20 metrů ještě čerpám ze setrvačnosti. Posledních 50 metrů předvádím hrozný běžecký styl. Mezi tím cestující vystoupili a autobus odjel. Lenka a děti tady nejsou. Nebyla to linka 142. Náš autobus prohrál!!!

Výsledný čas je 18:46 minut – tempo 5:13 minut na kilometr. Stopky ukrajují další vteřiny. Čas 20:00 autobus tu ještě není – už jsem se vzpamatoval. Čas 21:00 autobus tu stále není – už se nudíme. Čas 21:30 autobus 142 zastavuje a moje rodina vystupuje. Zkoumám, zda holky nemrzí, že prohrály.

Epilog

Holky byly rády, že autobus to nestihnul. Vždyť si vlastnoručně vyrobily transparent „Peťasi a Slávku, do toho!“. Holky jdou do metra. My se Slávkem se vracíme pomalým klusem. Na Lužinách se rozdělujeme. Každá sranda někdy končí. Rodině děkuji za podporu a organizační zajištění. Slávkovi děkuji za skvělý běh. Nakonec čas by byl i na tu zmrzku.

Petr Novák foto
  • přečteno: 2781/2628×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků