logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Vaši vodiči na Birell Grand Prix Praha 2016 aneb jak jsme stáli frontu na desítku

Vaši vodiči na Birell Grand Prix Praha 2016 aneb jak jsme stáli frontu na desítku

Pražský Příkop už je zase plný lidí v nedbalkách. Tílko, spodky, k tomu poněkud zvláštní trepky. To je až neuvěřitelné, jak pestrobarevné se dneska nosí prádlo, žasne bezdomovec přihlížející tomu neobvyklému divadlu světácky opřen už přes dvacet let o podezdívku blízké národní banky. Nad děním mezi přenosnými plůtky plnými reklam nicméně kroutí hlavou nejenom on – u něj ani není divu – má ty svoje čtyři promile, tudíž vidí dvojmo. Nechápavě nicméně hledí především samotní střízlivě uvažující přímí účastníci Birell Grand Prix Praha.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Jako na banány
  2. Buďme plni ohledu
  3. Rozpis časů a zmíněného postavení vodičů v běžeckém štrůdlu
    1. 40:00, konec sektoru A
    2. 45:00, polovina sektoru C
    3. 50:00, polovina sektoru D
    4. 55:00, polovina sektoru E
    5. 60:00, konec sektoru E
    6. 70:00, sektor G
  4. Ukázkový dvojzávod

Jako na banány

Zdá se totiž, jakoby v sektoru označeném velkým černým Áčkem snad dávali něco zadara. Vřava u úzkého vlezu nápadně připomíná pětadvacet let staré pozdvižení doprovázející otevření jihlavského supermarketu Mana, vůbec první to tuzemské velkoprodejny.

Tahle horečka však není nákupního rázu. To jenom běžci a běžkyně jsou oblouzněni minutami a vteřinami odtikávajícími před startem desetikilometrového kolečka večerní Prahou natolik, že chtějí vyrazit na trať doslova a do písmene v patách africkým jinochům.

Mezi nimi ale kromě usměrňující tenoučké pásky vyčnívá další malý rozdíl. Zatímco Makau, Chebii nebo Keter mají v plánu a hlavně v silách krájet kilometry za 165 vteřin, do sektoru za jejich zády se tlačí vedle hrstky nejzdatnějších kondičních běžců i řada jedinců, jež s láskou a péčí vyhlížejí dobrovolníci obhospodařující sektory o několik set metrů blíže Václavskému náměstí. Ano, už jen od chůze viditelně zadýchaný chlapík s bříškem, holky vyzbrojené sluchátky a půlhodinovou běžeckou zkušeností z fitkařského pásu i těžce přemotivovaný veterán, tihle všichni se snaží vetknout do samého čela svého druhu jednoho z nejrychlejších závodů starého kontinentu.

Co nastane v myslích bezmála 7500 běžců po 750 metrech, kdy tito výše jmenovaní jsou schopni a často i nuceni přejít do chůze, těžko popsat spisovnými výrazy. Dav, jehož „rekreační" čelo umí uhánět rychlostí hravě přesahující šestnáct kilometrů v hodině, sebou povážlivě cukne, zpomalí až zastaví. Rodí se první strkanice a další nebezpečné situace, stres. A protože „sluchátkáři" kolikrát tuší o okolním světě pramálo, výjimkou takové mely nejsou ani bomby loktem do žeber, ošklivá zakopnutí až pády.

Buďme plni ohledu

Oč kráčí? Desítka v takto masovém obalu je kupříkladu v porovnání s (půl)maratony svébytný závod. Při nich kdekdo první kilometry až tolik nehrotí, ono je fajn se po tom vyčkávání na výstřel trochu volněji rozdýchat a vůbec, času dost. V případě desítky však právě zejména v čelních koridorech není moc na co čekat, plynulost „provozu" tudíž patří k tomu nejcennějšímu.

I proto měří postartovní rovinka bezmála tři čtvrtě kilometru.
I proto pořadatelé kladou důraz na odpovídající řazení do sektorů.
I proto se zrodily tyto řádky.

Vždyť stačí tak málo a mohou si to užít všichni. Klíčové slovo je i tentokrát OHLEDUPLNOST.

Kam se tedy máte postavit? Je to tak jednoduché. Při přihlašování se jste byli požádáni o odhad předpokládaného sobotního výkonu. Pokud jste si při vyplňování tohoto políčka nefandili moc anebo naopak málo, mělo by písmenko startovního koridoru vetknuté na startovním čísle plus mínus odpovídat vašim možnostem. A pokud náhodou ne, stačí hodit okem až oběma po RunCzech vodičích, jichž poběží večerní Prahou opět celkem dvanáct. Nalézt je nevypadá na úkol dne, les pestrobarevných vlajek přehlédnete jen těžko.

Vodiči vám tedy kromě své pohyblivé obvyklé úlohy pomohou i ve stoji spatném. Totiž, že při řazení na startovní rošt budou opravdu přesně tam, kde mají být.

Rozpis časů a zmíněného postavení vodičů v běžeckém štrůdlu

40:00, konec sektoru A

Mirek Touška
Jan Mareček

45:00, polovina sektoru C

Michal Vítů
– Karel Kodr

50:00, polovina sektoru D

Vojtěch Knespl
Jiří Mašek

55:00, polovina sektoru E

Roman Novotný
Petr Kudláček

60:00, konec sektoru E

Martin Gazda
Jekatěrina Zanozina

70:00, sektor G

Jitka Faronová
Petra Heřman

Názorně řečeno, z výše uvedeného kupříkladu vyplývá, že před Mirka s Honzou nechť se protáhnou doopravdy jenom ti, kteří hodlají pelášit po čtyřech (minutách na kilometr) a rychleji. Hodinovým borcům a borkyním naopak bude skvěle ve druhé polovině Éčka, protože běžet s Jekatěrinou a Martinem je zážitek sám o sobě. Kdoví, kolikátou paruku už si kvůli vám Mahony Gazda pořídil a co si zase vymyslel.

Obecně vzato, vzhledem k rozvrstvení vodičů napříč startovním koridorem po pěti minutách (a holky na 70 minut to jistí natvrdo zezadu) si najdete svůj „flek" více než snadno.

Uvážlivé zařazení do patřičného koridoru ostatně prospívá rovněž z pohledu motivačně duševního. Ono je totiž příhodnější změřit síly se sobě rovnými a zejména ve druhé půli závodu jim třeba i dát na frak, než se cítit už před první zatáčkou jako nouzově zabržděná lokálka poskakující před nadupaným pendolinem.

Ukázkový dvojzávod

Mimochodem, drobný příklad o skutečné prostupnosti startovního davu „zezadu dopředu" taky nemůže škodit, že. Stalo se v roce 2013, že parta nejmenovaných, rozhodně však v nejlepším slova smyslu „střelených" ultramaratonců si nadělila zkraje září závoďácký double. Nejprve dopolední Baroko maraton v Plasích u Chebu, načež po ne zcela následováníhodné metodě doplnění spálených kalorií prostřednictvím párku s hořčicí a několika tekutými chleby přejeli zpátky do Prahy a honem skočili na start večerní Grand Prix. Víceméně bezděčně odstartovali úplně zezadu, jak vzpomíná jeden z pamětníků, „za nimi byly už jen matky s kočárky, vozíčkáři a sběrné suroviny..." Pravda, lidí tehdy předběhli více než dost, chvilkami by se za takový slalom nečervenal ani slovutný Tomba, nicméně do cíle přiskotačili za necelých 53 minut čistého času. A ještě stihli všechny ty kolem běžící (a místy i jdoucí) nadšeně povzbuzovat.

Co z toho všeho vyplývá: Běžte tak, aby vás to bavilo. Aby to bavilo nejen vás. Zkrátka, s radostí a pro radost sobě i druhým. A nejenom v sobotu večer.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 2381/2314×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků