logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Kings Park, NY 15 km závod ... všichni co doběhli jsou hrdinové!

Kings Park, NY 15 km závod ... všichni co doběhli jsou hrdinové!

V sobotu 13. března nás probudil budík, zvenku bylo slyšet bubnování deště, do nějž zaznívaly brysknější tóny krupobití, dopadajícího na skla našich oken. Hned jsem se běžela podívat ven zjistit, jaké to s tím počasím, které meteorologové již týden předem předpovídali, je. Hlásili totiž, že pobřeží bude zaplavovat další ze severovýchodních minihurikánů a obzvláště pak pobřeží Long Islandu, který je obklopen ze třech stran Atlantikem.

Sean se ještě v polospánku zeptal: „Jak to vypadá?“ Já odpověděla: „Zajímavě.“ To mu nedalo, neboť tuto jednoslovnou odpověď vždycky používám, když prostě podmínky či situace nemohou být horší.
Venku byla fujavice, vichr dul rychlostí nad 45 mil v hodině, stromy se ohýbaly k zemi, voda se valila z našeho kopce k silnici, déšť nepadal k zemi, ale hnán větrem, letěl skoro vodorovně.

Přes toto všechno jsme se vypravili, připravili si oblečení do této sloty a vyjeli na 15 km závod, který sám o sobě je jedním z nejnáročnějších na severu Long Islandu už třeba jen tím, že 75 % trati vede do kopce a strmých krpálů!

Stačilo však jen doběhnout od zaparkovaného auta na start a nebylo na nás jediné místo suché. Ke všemu pořadatelé ještě změnili místo startu, posunuli jej o 100 m výše, a tak jsme v tom humusu museli ještě 10 minut čekat, než se všichni přihlášení (hlavně se to týkalo elitních běžců), dostavili na správný start.

V 9 hodin a deset minut bylo konečně odstartováno a my se vydali na mrazivé a větrné dobrodružství přes hory, přes doly a nějaké ty potoky, na cestu do vytouženého cíle.
První míle byla celkem normální, trošku dolů z kopečka, každý se snažil chytnout běžecký rytmus, který by mu pomohl běžet uvolněně a přitom nezmrznout.
Druhá míle byla také celkem nezajímavá, za zmínku snad jen stojí, že mé New balance 625 začaly pěkně pěnit a občas mi skrz ně protekly proudy vody, to když jsem probíhala deset centimetrů hluboké louže.

obrázek

Mezi 2. a 4. mílí byl krpál zjemňovaný prudkými zatáčkami, takže ti běžci, co trať neznali či si ji dopředu nestudovali, si mysleli, že za rohem kopec končí a on pokračoval nekonečně dál. Nasadila jsem takovou „autopilotku“ rychlost, kterou si takto pro sebe nazývám a již zařazuji hned na začátku kopce, o němž vím, že je spíše krpálem. Ne moc rychle, ale také ne pomalu, taková pohodová rychlost, při níž se neodrovnám, ale zároveň jsem schopná držet mezimílové mezičasy. Tohle je kritické místo trati, kde se hned vidí, jak má kdo natrénováno. Bohužel Sean, běžící za mnou asi 10 metrů, na mě řval, aby překřičel vítr: „Miláčku, běž beze mě, počkej až nahoře na kopci!“ Já si pak sama pro sebe říkala: „To určitě, počkám a zmrznu na kost!“

Za kopcem jsem se ani neohlédla a makala dál, mezi pátou a šestou mílí jsem měla krizi, krizi která neměla příčinu v tom, že bych to přepálila, že by mi tuhly nohy, že bych neměla energii, ale prostě jsem ztuhla zimou. Tělo bylo celkem v pohodě, ale dlaně a paže mě začaly fialovět a začala jsem v nich ztrácet cit. Věděla jsem, ze mě nikdo nepomůže a že si musím pomoci sama. Jediné řešení bylo v tom – makat, co to jde a zahřát se pohybem a také se tím dostat co nejdříve do cíle.

Mezi sedmou a osmou mílí to bylo drsné, neboť jsme běželi okolo bývalé psychiatrické léčebny, kolem polorozpadlých starých nemocničních budov a vichr tu byl nemilosrdný. Párkrát jsem měla pocit, že stojím na místě a že se vůbec neposouvám vpřed. V duchu jsem si představovala, že stojím ve sprše, mé tělo masírují a ohřívají proudy teplé vody, nebo že jsem na sluncem prohřáté písečné pláži, taková ta mentální vizualizace. Nejspíš to vyvolalo to místo kterým jsme probíhali – to, že zde bývala psychiatrická léčebna :). Na druhé straně trati, asi 500 m, jsme se míjeli se Seanem, který na mě v dobrém křičel: „Já ti dám, žes na mě počkala, já tě honím celý závod.“ :) Naši kamarádi kolem nás se tím dobře bavili, každý z nás se odreagovával nějakým tím bonmotem na adresu toho či onoho.

Byla jsem skoro v cíli, zbýval poslední půlkilometrový krpál a pak konec. S ulehčením jsem se těšila z toho, že žiji. Nic jsem necítila, čas (1:19 hod) patřil k těm slabším na téhle trati, ale za daných podmínek, dobrý. Počkala jsem na Seana, nejdřív jsem ho musela odprosit, že jsem mu zdrhla :) a teprve potom mi pomohl rozepnout zip u bundy, neboť prsty jsem měla tak zkřehlé, že v nich nebyl žádný cit, a tak jsem do nich nedokázala sevřít jezdce zipu. Nebyla jsem zdaleka jediná takto postižená, většina běžců si vzájemně pomáhala dostat se z  promočeného oblečení a nasoukat se do suchého.

Přijeli jsme domů a tu sobotu již ven nevylezli. Horká sprcha, horký čaj a zabaleni do deky jsme jen tak leželi několik hodin.

Jaké jsem si z toho dne odnesla poučení? Kdybych si zase měla vybrat, jestli to absolvovat znovu nebo zůstat doma v suchu? Jdu, tedy běžím do toho znova :). My běžci občas neznáme meze a nic nás hned tak nerozhodí. Nějaká průtrž mračen, pár spadaných stromů, místo suché a hladké cesty proudy vody tekoucí proti vám, čím hůř, tím lépe …!

Krásné, dobrodružné běhání vám všem přejí Pavla a Sean O´Rourke

Pavla O´ Rourke foto
  • přečteno: 6376/6315×
Kings Park, NY 15 km závod ... všichni co doběhli jsou hrdinové!

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků