logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Z gauče do cíle Beskydské sedmičky B7

Z gauče do cíle Beskydské sedmičky B7

Vše začalo na konci roku 2014. Sedím na kávě se svým kamarádem Jirkou Říhou (vášnivý sportovec všeho druhu), který mi povídá: "Poslouchej, pojď se mnou makat a příští rok v květnu spolu dáme Spartan Race Sprint (nejkratší verze překážkového závodu) v Liberci!" První, co mě napadlo, byly argumenty proti: co to je za blbost, proč bych to dělal, běhat – to nenávidím atd. Kdo z vás dlouho nesportoval, ví, o čem mluvím. Můžeme to rovnou pojmenovat: slabošství, lenost, neochota změnit svůj „ideální" život. Moje odpověď – uhýbavá typu „podívám se na to a dám ti vědět“, prostě klasika. Postupně jsem nad tím přemýšlel a říkal si: táhne ti na 40, dělej se sebou něco, musíš jít příkladem pro své děti. Kdy jindy chceš se sebou něco dělat? Nakonec jsem z hecu kývl. V tu chvíli jsem netušil, co mě bude v dohledné době čekat a jak mi to nakonec změní můj dosavadní „ideální" život. Nevěříte? Je na čase pokračovat ve čtení.

Než jsem začal s Jirkou běhat, šel jsem si to zkusit sám. Jak to dopadlo? Otřesné, ve svých 39 letech jsem neuběhl ani 3 km v kuse (indiánským během jsem padnul k zemi za 20 min), lapal jsem po dechu a vzpomněl si, jak jsem před 25 lety hrál fotbal a nebyl problém 90 min běhat. Osobní ponížení, ano, to je to slovo… Nebyl bych to já – bulldog, kdybych si něco neumanul a nešel si za tím. Vnitřně jsem sebe i ostatní nemohl nechat na „holičkách" a přiznat, že jsem se dostal do pěkné kaše, a vzdát to = ani omylem. Takové jednání mi není vlastní. Tady je ten zlom, kdy se zrno odděluje od plev. Zde musí člověk zůstat pevný v rozhodování, které si předsevzal a nesmí poslouchat skřítky našeptávače, kteří tichounce volají: vzdej to, slabochu, nemáš na to, vepříku! Pokud se vám to tady povede, je z větší části vyhráno. Já neuhnul od daného rozhodnutí ani o milimetr.

Z gauče do cíle Beskydské sedmičky B7

Postupně jsem se začal zlepšovat, uběhl v kuse 3 km, ale měl stálé bolesti holení, byla na mne znát velká únava a pokrok nebyl takový, jaká byla představa. První tři měsíce byly pro mne očistou. Začal jsem vyhledávat vše, co s během souviselo. Pilně se vzdělával a hledal způsob, jak si běh oblíbit. První změna, která u mě nastala a stále trvá, je výborný spánek. Je k neuvěření, jak je pro někoho taková maličkost důležitá. Celý život vedu kolektiv lidí a při běhu se mi vždy „vyčistí" hlava od všech problémů všedního života poté spím jako dudek:-).

Měsíce plynuly a já se druhého května 2015 postavil na start prvního závodu v překážkovém běhu Spartan Race Sprint v Liberci. Během závodu jsem se ocitl několikrát „v kómatu“, ale nakonec jsem dokončil a vše pochopil až v cíli. Dojetí se svou ženou a dětmi, kteří mi vždy drží palečky, to byl neskutečný pocit radosti a štěstí. Co dál? Umístění na 965. místě ze skoro 6 tis startujících mi dodalo odvahu a přihlásil jsem se do dalších závodů. Postupně jsem poznal spousty skvělých lidiček, seznámil se s Vaškem Hajdurem (můj tréninkový parťák), začal poznávat i běhání v přírodě, které mě tak nadchlo. Najednou nebyl běh těžký, přišla druhá fáze a poznal jsem „nepřítele" – běh do kopců. Jak překonáte to, co vám nejde? Oblíbíte si to. Přesně tak to chodí u mne. Už to nebylo tak těžké jako u prvního rozhodnutí, přesto to velmi bolelo. Naučit se správně a dobře běhat do kopců, chce hodně odříkání, pilnosti a odhodlání protože nohy bolí jak při běhu nahoru, tak i neskutečně při seběhu. V Liberci mám na to ideální podmínky a ty neuvěřitelné panorámata za to stojí. O tichu a zvířatech co potkám ani nemluvím, to je balzám na nervy.

Protože mám rád adrenalin a překonávání překážek, přihlásil jsem se na Silvestra 2015 k extrémnímu závodu „Beskydská sedmička B7 (extrémní horský maraton dvojic – cca 90 km s převýšením přes 5000 m, kde se postupně zdolá 7 vrcholů Beskyd vyšších jak 1000 m). V sobotu 3.9.2016 jsem ji s Vaškem dokončil jako člen našeho amatérského týmu, který jsme si založili North Czech Runners.

Stále někde slyším: Jsi fakt magor; neblbni, zdraví máš jen jedno atd., ale co mi to ještě přineslo – nejen, že si perfektně „vyčistím" hlavu od pracovních záležitostí a skvěle se mi spí, ale cítím se lépe jak fyzicky, tak i psychicky. Na váze ubylo několik kg tuku. Jsem otužilejší a bacily se mi vyhýbají. Změnila se mi konfekční velikost. Poznal jsem pohodové a skromné sportovce. Žiji si kvalitnější život, který bych neměnil.

Je to málo na to udělat něco pro sebe? Zamyslete se nad tím. Každý má možnost a šanci najít si svůj cíl!

Velké poděkování patří mé ženě Alena Kestlerová, která mě vždy podporuje, dělá mi skvělé zázemí a je můj velký fanoušek. Moji dva synové Matěj (11 let) a Kuba (3 roky) mě pozorují a fandí jak to jen jde. Nesmím zapomenout na mého tréninkového parťáka Vašek Hajdur, který, ač zdravotně indisponován, dokončil se mnou B7. Jiří Říha, který mě do toho všeho „uvrtal" a mému běžeckému vzoru-guru Miloš Forrest Škorpil, který mě inspiroval nejen svou knihou „Škorpilova škola běhu“, ale i svým příjemným vystupováním vůči ostatním – poklona.

Ivan Kestler foto
  • přečteno: 1119/1041×, 3 komentáře
Z gauče do cíle Beskydské sedmičky B7

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr | 4. 11. 2016 17.17 hod. | 193.150.24.xx
Také souhlasím, začal jsem běhat rok před padesátkou. Inspirovala mne také kniha Škorpilova škola běhu.Běhám druhý rok a mám za sebou sedm půlmaratonů a spousty skvělých zážitků a vjemů co může člověk získat jen během. Příští rok bych chtěl zaběhnout maraton a pak uvidím.

Josef | 4. 11. 2016 8.23 hod. | 79.127.241.xx
Začít se dá i po padesátce. Změnou stravy a během se mi podařilo během roku co jsem s během začal zvládnout tři půlmaratony a na závěr i maraton bez odborného tréninku. Pro laika jsou v cíli potom hezké pocity, když si dá nějaký sen a podaří se mu to uskutečnit !
Teď si chci jen zlepšovat časy. :-)

Petr | 4. 11. 2016 8.09 hod. | 194.213.50.x
Fandim Ti.... zacal jsem podobne, loni se kamarad optal kdo s nim pobezi pulmaraton... z hecu jsem rekl ja... no a na Vanoce jsem prvne vybehl. Po 700m jsem byl KO... ale sliby se maji plnit a tak 16.4. jsem dal pulmaratom pod 2 hodiny... bavi me to porad a tak jdu dal.. na pulmaratonu jsem uz pod 1:50 a na jare to snad bude jeste lepsi... no a potom natrenovat na maraton.... je to presne jak pises, uplne se Ti zmeni zivot... jeste pred rokem jsem beh nesnasel a i kdyz jsem se nevalel, tak jsem byl hezky kulaty.... ted o deset kilo mit a citim se dobre... je videt, ze zacit se zda i po 40 :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků