logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Mecca maratonu v Athénách

Mecca maratonu v Athénách

Jak stylově oslavit 42 let? Přece na 42 km trati, přímo v Athénách!

Nadšenci z party Zaběhni maraton s Milošem pod 4 hodiny Jakub, Jiří a Radek se po jarním Pražském maratonu rozhodli na podzim běžet ještě jednou. A když druhý maraton v roce, proč ne přímo v Aténách? Myšlenka zaběhnout si jediný a pravý maraton na světě mě lákala už delší dobu. Ale zcela upřímně – netroufal jsem si na něj. Moje manželka mě však překvapila a mé přání dotáhla do konce. Pár dní před narozeninami mi přišel e-mail s podivnými písmenky a mně to najednou začalo docházet. Poběžím Athens Authentic Marathon 2016!

Mecca maratonu v Athénách

Petr Culka ze Salmingu nás všechny obul a oblékl, Miloš Škorpil nám napsal tréninkový plán (tímto oběma patří velké dík) a já jsem se 1. srpna pustil do ostrého tréninku. V rámci poučení z předchozích příprav na Pražský maraton jsem nespěchal. Trénovat je třeba s mírou a hlavně se nezranit, což obvykle bývá reakce těla na nedostatek odpočinku a celkovou přetrénovanost. I přes svou tvrdohlavost tak pomalu přicházím ke slovům Miloše: „Méně znamená více," a jak se říká, pokud chceš zrychlit, zpomal.

Mé týdenní objemy se pohybovaly maximálně na 55 – 60 km s jedním rychlým a jedním dlouhým během. Naslouchal jsem svému tělu, a pokud jsem se necítil, nevyběhl jsem vůbec, nebo jsem trénink o pár dní posunul.

Do Athén jsme odlétali společně, kvůli aklimatizaci už ve čtvrtek, závod samotný začínal v neděli v devět hodin. Delší aklimatizace měla rozhodně své výhody. Měli jsme dost času na turistické vyžití, prohlídku historických památek i vyzvednutí startovních čísel na ERGO Marathon Expu.

Mecca maratonu v Athénách

V den závodu nás autobusy odvezly z Athén do Marathonu, kde závod startoval. Musím hned na začátku vyzvednout práci organizátorů. Museli jsme být přesní jako hodinky a přesně v šest ráno se odjíždělo. Nikdo se nesměl opozdit. Pořadatelé vyčlenili celkem 9 koridorů, které startovaly odděleně po 2 minutách. Samotné rozdělení v koridorech se odvíjelo od výše startovního čísla, které se přidělovalo v závislosti na předchozím nejlepším výkonu za poslední tři roky. Dvouhodinové čekání před startem na stadionu v Marathonu zpestřovaly válečnické převleky některých maratonců a jejich nacvičené bojové pokřiky a tanečky. Nervozita rostla, očekávání bylo přímo hmatatelné. Popřáli jsme si s naší partou hodně štěstí. Ještě před samotným startem všichni běžci slíbili fair play chování, a po zaznění výstřelu jsme vyběhli.

Věděl jsem, že trať bude náročná. Silnice, stoupání, převýšení okolo 250 m, s celkově nastoupanými 350 m. Kopečků jsem se bál. Přece jenom, pražský maraton jsou rovinky a tak jsem netušil, co od svého těla mohu očekávat. Věděl jsem, že náročnost trasy je vidět už na samotných časech. K nejlepšímu výsledku běžce je třeba přičíst až 10–15 min navíc, protože i nejlepší Keňané běží trasu za 2:13 místo obvyklých 2:03. Výsledný čas jsem si tedy netroufal tipnout. Moje predikce byla ambiciózně něco mezi 3:45–4:00. Počasí bylo horké a slunce hřálo. Na mé oholené hlavě proto nechyběla kšiltovka, která dodávala stín a držela chladnou hlavu. Kilometry ubíhaly rychle, do 21. km jsem se držel pozitivní strategie, že běžím jen na start druhého půlmaratonu, a do té doby se musím udržet fyzicky v pohodě. Následně jsem předpokládal, že už ten druhý půlmaratóon dám, že to bude jen 10 km do kopce a pak od 31. km celé rychle z kopce.

Na trase jsem nevynechal žádnou občerstvovačku, vždy aspoň dva loky vody a někdy ionťák. Na 20. km se rozdávaly i energetické gely – pro mě byla ideální jejich konzumace s kouskem banánu a hodně zapít vodou, abych nešokoval žaludek. Pití podávali na občerstvovačkách vždy po 2,5 km v plastových půllitrových lahvích. Vody bylo dost, a co jsem nevypil, jsem využil na chlazení celého těla, hlavně horní strany stehen (kvadricepsů) unavených při prudkém stoupání. První půlmaraton jsem zaběhl celkem v pohodovém čase za 1:44.

Mecca maratonu v Athénách

Po celé délce jinak docela nudně monotónní maratonské trati, stáli Řekové. Hlasitě provolávali "BRAVOOOO!", rozdávali větve vavřínu a děti se předbíhaly v tom, kdo si s vámi plácne. Opravdu bylo vidět, že jsou na svou historii náležitě hrdí a oceňují každého, kdo se na takovou dálku vydal. Tady pochopíte, jak cenné je pro ně tohle sportovně kulturní dědictví.

Další pozitivní energii na trase nám dávala naše trika s nápisem na zádech "CZECH FORREST's GUYS" a českou vlaječkou. Míjející krajané z Čech se zastavovali na kus řeči a cesta tak rychleji ubíhala.

Stoupání od 25. km nabíralo na intenzitě a zlomový bod vrcholu na 31. km se blížil. Ke stoupání se přidával prudký SZ protivítr s rychlostí 13 km/hod a v nárazech možná i dvojnásobně. Snažil jsem se držet v závětří ve skupině běžců, ale i tak to s vámi dost lomcuje. Začal jsem pomalu přehodnocovat svůj předpokládaný cílový čas.

Očekávaný vrcholek stoupání jsem proběhl s nejvyšší tepovkou celého závodu. Až do tohoto okamžiku bylo mé tempo celkem dle předpokladů. Nicméně jakmile začala trať konečně klesat a okolní běžci mě začali předbíhat, neuměl jsem se se svým tempem dostat pod 6 min/km. Krize byla tady. Do toho začala nesnesitelně bolet záda. Zpod pravé lopatky se bolest dostávala až do hrudního koše. Uklidňoval jsem se, že kdyby to byl infarkt, bylo by to nalevo:-). Zpomalil jsem, přešel do chůze, zklidnil tepovku na 144, protřepal ruce a znovu se pomalu rozběhl. Pomohlo to a výsledkem bylo tempo 5:10 – 5:25. Do centra Athén jsem vbíhal na 35. km, vše už šlo ale spíš samo, vlastní setrvačností. Slunce hřálo, teplota zůstávala na ideálních cca 20°C a já se těšil, až poznám první známou budovu v centru.

Na 40. km nás odklonili z hlavní silnice, což mi trochu nabouralo předpoklad klesající trasy a já se začal obávat, co ještě přijde.

Mecca maratonu v Athénách

Táhlá rovinka nekončí, hodinky ukazují celkově nakličkovaných 42,6 km, obavy jsou ale zbytečné, přichází poslední odbočka vlevo a prudký seběh z kopce úzkou ulicí, který lemují davy lidí – jejich křik houstne, a najednou to tam přede mnou bylo. Cedule 250 m to finish, volná cílová rovinka obklopená přeplněnými ochozy otevřeného Panathénského stadionu. Všude jásající davy lidí, fotografové. Sevřelo se mi hrdlo dojetím a já si začal uvědomovat, že to dokážu.

Vidím napřaženou ruku s nachystanou českou vlajkou… posledních 100 m patří jenom a jenom mně, chytám vlajku a užívám si finiš. Pocity absolutního štěstí, euforie a dojetí. Jsem spokojený, osobák v Athénách za 3:41:44 – o tom se mi ani nesnilo!

A kde za rok? Že by Valencie? Nechci předbíhat, uvidíme, jaká bude další sezona. A co na to žena?

Zaběhnout si pětku v Athénách

Mecca maratonu v Athénách

Když jsem manželovi k narozeninám koupila startovní číslo na maraton v Athénách, přemýšlela jsem nad tím, jestli to taky nezkusit. Od rozhodování, jestli si střihnout desítku nebo pětku, mě ale odrazovala cena. Nejlevnější startovné už bylo vyprodané. Jet do Atén a neběžet? Už jsem se smířila s tím, že si vyběhnu den před závodem. Ale přálo mi štěstí. Asi 14 dní před odletem jsem jako hlavní manažerka zájezdu sledovala novinky a objevila odpolední pětku. Cena 17 euro rozhodla. Poběžím taky!

V den startu jsme vstávali už v 5 hodin, kluci se chystali a já smažila palačinky. Když jsem s nimi šla na autobus a celý tým se fotil s českou vlajkou, sevřelo se mi srdce dojetím.

V televizi jsme s Kamilou shlédly start a vypravily se fandit. Postupně jsme se z tratě dostaly až na stadion, lidé provolávali účastníkům slávu jako o život. Bylo to krásné vidět, jak celé Athény žijí jen maratonem. Stadion pulsoval, všude vlajky různých národností a hudba.

Náš realizační tým se skládal ze třech žen, dvou manželek a jedné dcery. Rozdělily jsme si role – já byla pasována na fotografa cílových fotek. Měla jsem z toho všeho žaludek na vodě, aby se mi fotky povedly. Netušila jsem, v jakém doběhnou pořadí a v jakém čase, jen jsem se bála, aby doběhli v pořádku a bez trápení. První doběhl manžel. U Natálie si vzal českou vlajku, doběhl dojatý k cíli a bylo to nádherné. Poté dobíhali ostatní kluci, všichni v pohodě a spokojení a já se dmula pýchou na „můj" tým.

To už byl ale nejvyšší čas přesunout se s Natali na start pětky, kde se přes 5 tisíc běžců tlačilo nedaleko chrámu Dia Olympijského. I přes chaos, který v Athénách panoval po dobu pobytu, organizace maratonu byla na jedničku. Na startu se tančilo, zpívalo, pak nás vpustili do ulic. Užívala jsem si atmosféru závodu a celou dobu v ruce tiskla naší vlajku. Vbíhala jsem na stadion, rozevřela vlajku a užívala si nejkrásnější doběh do cíle, který jsem kdy zažila.

Nejsem sice athénský maratonec, ale jsem moc ráda, že jsem to zažila na vlastní kůži a na velkém maratonu byla manželovi po boku. Už začínám přemýšlet, jaký dárek mu dám příští rok.

Šárka Grygarová

David Grygar foto
  • přečteno: 679/657×
Mecca maratonu v Athénách Mecca maratonu v Athénách Mecca maratonu v Athénách Mecca maratonu v Athénách Mecca maratonu v Athénách

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků