logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Miloš nám nakopal zadek a rozhýbal ruce, abychom nebyli dřeváci

Miloš nám nakopal zadek a rozhýbal ruce, abychom nebyli dřeváci

Do výzvy uběhnout maraton pod 4 jsem se přihlásil tak trošku z hecu, trošku ze zvědavosti. Taky jsem chtěl poznat profi trenéra a jeho metody.

Běhání mě docela baví a já hledal i motivaci, jak dál. Půlmaraton jsem v tréninku uběhl pod dvě hodiny (1:45), spíš však zázrakem, a na závodech to nebyl schopný nikdy zopakovat.

Tak nějak jsem přešlapoval a nevěděl, kde je zakopaný pes, abych se zlepšil a zase začal víc běhat. Jak se ukázalo, těch důvodů bylo víc. Po tom, co mne Miloš vybral do týmu, jsem znejistěl a začal mít obavy, ale kdo by je neměl:-).

Vše začalo zátěžovými testy u Mirka Toušky. Nic jsem od toho nečekal, ani jsem netušil, proč na ně jít. První Mirkova připomínka – zkus srazit váhu. Běhat při své výšce 190 cm se 103 kg sice šlo, ale s méně kily to půjde lépe (díky Mirku za připomínku). Pak se šlo na pás. Tak nějak jsem to odběhl, rychlost odpovídala tomu, jak jsem předtím běhal.

Před prvním společným tréninkem mne chytla virózka. Nic hrozného, ale následoval to záludný, sousedy v noci budící, kašel, kterého se zbavuju ještě doteď, měsíc od prvního zakašlání.

Následoval první trénink přirozeného běžeckého stylu, který jsem si prostě nemohl nechat ujít. No co vám budu povídat. Můj běžecký styl chce změnu:-D. Jednoduše řešeno, Miloš nám nakopal zadek. Ne doslovně, ale předkopávání jsme vyměnili za zakopávání, jiní přidali k běhání ruce, vzpřímili jsme se a začínáme vypadat zase jako lidi a ne běhající stařečci:-).

Cílem je, abychom začali běhat efektivně, nevydávali energii na skákání do výšky, naučili se létat, nejeli jen na cukry, ale i na své tukové zásoby a při maratonu pak nevyhořeli. Rozjeli jsme se domů. Cestou mi hlavě probíhal film o tom, co mám všechno dělat jinak.

Bohužel dalších 14 dní jsem vyběhnout nemohl, kašel mě usadil na zadek. Všichni jsme dostali tréninky a to nejdůležitější, tepové frekvence, ve kterých běhat. Ostatní si už vesele běhali, jen já seděl doma jak pecka a záviděl.

Po 14 dnech jsem konečně vyběhl na trénink, který nám Miloš připravil. Myslel jsem si, jak to nebude v pohodě. A ono houby:-D, po 14 dnech v posteli a hlavně s běžeckou historií v hlavě jsem nebyl vůbec schopný dostat se do tempa jednak v novém stylu, druhak v tepové frekvenci. To bylo panečku zděšení:-D!

Když už jsem srazil tepovku dolů, přišel první kopeček a hodinky už začaly pípat. Zpomalil jsem, pak jsem ještě zpomalil a pak ještě víc. K sakru, co to je? V hlavě se mi honilo, jak mám běžet a přitom mít tep v toleranci?.

Tak nějak jsem trénink doběhl a přemýšlel. Trénink uběhl jako voda – hlavně tím, jak si pořád kontrolujete tep. Přišel jsem domů, bolely mne jiné svaly, hlavou se honily nové myšlenky. Abych byl v tepovce, běžel jsem cca 7 min/km. Záludná pošťačka neměla problém mne předejít, když jsem si dovolil vedle ní běžet, a ještě se mnou prohodila pár vět. "No co, ber život s humorem“, říkal jsem si a smál jsem se na ni.

Po pár týdnech běhání, přečtení pár běžeckých knížek a celkové pohodě pozoruji jisté změny. Časy na kilometr se lepší, běhá se mi lépe, mám čas si běh vychutnat a celkově se vždy těším na další trénink.

Už se nemusím přemlouvat, abych šel na trénink a vyběhl, po doběhu nepadám únavou, přestaly mne zajímat časy na kilometr a mým snem není běžet 4:30/km. Poznal jsem, že i když běhám už dva roky, tak jsem si nepostavil základnu, ze které bych mohl šplhat výš.

Cíle pro následující měsíce jsou jasné: musím zlepšit vytrvalost, snížit váhu, více odpočívat a vyčistit si hlavu. To je to, co mi Miloš pomohl pochopit.

Vytrvalost a běhání v nízkých pásmech je cesta, která nám má pomoci uběhnout maraton. Jestli bude čas pod 4, bude to pecka. Když ne, no svět se z toho nezhroutí a já taky ne. Necítím, že by Pražský maraton byl pro mne závodem. Chci ho zaběhnout na své možnosti a hlavně si ho užít. Chci mít na metě 42,195 úsměv od ucha k uchu a potom zatleskat těm, co doběhli se mnou i za mnou. A moc si přeji, aby to byla celá naše parta, která tak pilně a v tichosti maká stejně jako já.

Jaromír Němec foto
  • přečteno: 1958/1859×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Zaběhni s Milošem a Salmingem Pražský maraton 2017 pod 4

všechny články Zaběhni s Milošem a Salmingem Pražský maraton 2017 pod 4

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Co celý život hledám : Ahoj Milosi diky za odvazny a krasny text. »
  • Co celý život hledám : Ahoj Milosi diky za odvazny a krasny text. »
  • Co celý život hledám : »
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků