BĚHÁNÍ S NOTEBOOKEM PŘED PRAŽSKÝM MARATONEM
Dnes ráno mi ujel vlak. Před nosem, jak už to tak bývá. Vteřinu jsem přemýšlel, jak naložit s třiceti minutami do příjezdu dalšího spoje.
V květnu chceš běžet maraton ty vole, tak co kdyby sis vyběhl kopec zpátky domů a vyvenčil ty chudáky chrty, kteří se nemohli ani vyčurat, protože ty sis musel užít ranní meditaci? Tak jsem se rozběhl s těžkou manažerskou taškou do kopce směrem k domovu, abych si trochu zatrénoval.
A uprostřed kopce mi volá guru Škorpil a povídá: Hele na facebooku vyskočilo, že jsme přátelé už sedm let a že publikuješ na Běžecké škole Lekce z joggingu. Nechceš k tomu něco napsat?
No tak jo, řekl jsem si. Napíšu něco o tom, jak prominentní profi běžci mohou všeho nechat a odletět si jako ptáci na pár týdnů do teplých krajin a tam v klidu trénovat a připravovat se na závod roku, zatímco my obyčejní milovníci pohybu s jedním nebo dvěma zaměstnáními a jedním nebo dvěma dětmi a jedním nebo dvěma nebo třemi psy a s velkou hypotékou za krkem a stovkou drobných úkolů a povinností, které musíme zařídit tak těžko hledáme čas na proběhnutí, že nepohrdneme ani běháním na vlak v saku a s notebookem, když to nejde jinak. Protože trénovat se musí a těžko na bojišti, lehko na cvičišti.
Ale něco vám povím – kdykoli trénuju tímto zoufalým způsobem a snažím se využít každou minutu, vždycky si v duchu představuju tu vzrušující lehkost chvíle, kdy nějaká vipka v květnu na Staromáku vystřelí z pistole a rozezní se Vltava a já vyběhnu na trať Prague International Marathon nikoli s notebookem v tašce a v polo-botkách BATA, ale pouze v trenýrkách a v tričku a v celo-botkách SALMING.
Už se fakt nemůžu dočkat! A odměna bude sladká – až se po závodě vysprchuju, dám si kafe v nejvyšším patře Tančícího domu.
See you later! A tout a l´heure! Bis später! Hasta luego! Nashledanou!
Vložit komentář
Příspěvek se "pisálkovi" zjevně vymkl z ruky. Trapné poznámky na adresy našich špičkovových silničních běžců jsou trapné. Nic si nezadají s jakoukoliv pokleslou literaturou. Jako článeček pro Miloše to bylo velmi, ale velmi ubohé! Snad příště, ale bych bych radši kdyby žádné příště už nebylo.
