logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Výlet na Bostonský maraton 2017

Výlet na Bostonský maraton 2017

Po účasti na maratonech v New Yorku a Berlíně jsem se letos rozhodl pokořit další z řady „Majors Marathons", a rozhodl se absolvovat Bostonský maraton. Lákal mne samozřejmě proto, že je to nejstarší maraton na světě, patří mezi ty „kultovní" a je asi snem každého maratonce tento závod někdy absolvovat.

Po zkušenostech z New Yorku jsem se rozhodl neřešit aklimatizaci a vydal se do Bostonu až v pátek ráno (závod je v pondělí). Znamenalo to pouze vstávat ve čtyři a v pět být na letišti. Bohužel v letošním roce můj maratonský výlet kolidoval s Velikonocemi a to se projevilo i na letišti v Praze, kde byla obrovská fronta na odbavení do Amsterdamu, ale i další destinace. Naštěstí vše klaplo, a i když v zcela zaplněném letadle, do Amsterdamu jsem se dostal včas. Další přesun po letišti z terminálu na terminál, další pasová kontrola a pak jen čekání u nástupu na dlouhý let. Zde na nás čekal velký Airbus A330, který nás měl konečně po cca jeden a půl hodině dovézt až do Bostonu. Celkem přesně dle letového řádu jsme dorazili do cílového města. Teď si jen vyčkat frontu na imigration office a konečně jsem vpuštěn do USA. Shutle busem z letiště na metro a nejdříve linkou modré barvy, pak přestoupit na oranžovou a dojet až skoro na místo bydlení. Pak trochu zmatek dle navigace dojít ke správnému domu, který jsem poznal již dle fotky z Google Maps (díky moderní technologie!). U dveří zvoním a nic, ale naštěstí za chviličku dorazil jeden z majitelů, pustil mne dovnitř a ubytoval. Sláva, mám kde bydlet! Ubytování jsem řešil na místě již vyzkoušenou metodou přes AirBnB, ale nebyl jsem si zcela jistý, zda se zorientuji ve zcela pro mě neznámém městě. To nakonec klaplo a v porovnání cena/výkon pak tato služba jasně vítězí, i když je to vždy trochu sázka do loterie. Mně se podařilo nalézt bydlení strategicky dobře umístěné poblíž stanice vlaku (metra), kterým se velmi jednoduše dopravuji do centra a zpět.

Výlet na Bostonský maraton 2017

Proto, abych si protáhl první den aklimatizace, vyrazil jsem skoro hned do města a do Expa. Vyzbrojen mapou a průvodcem se mi relativně snadno podařilo vše nalézt a relativně brzy jsem dorazil do Hynes Convention Centre, tedy výstavní budovy v centru, kde v posledním patře probíhá výdej startovních čísel a o patro níže je zde maratonské Expo. Čísla jsou vydávána oproti předložení „běžeckého pasu“, který byl všem závodníkům rozeslán poštou na domácí adresy. Následně v jiné místnosti jsou vydávána trička. Vše i pro tak obrovský počet lidí probíhá celkem bez problémů a velice rychle. Po získání startovního čísla a trička jsem vyrazil do Expa a obhlédl nabídky firem pro sportovce a hlavně běžce. Ceny jsou ne zrovna malé, i když se všichni chlubí maratonskými slevami. Vše, co je s logem závodu, je lehce „předražené“.

Při cestě zpět z Expa do hotelu jsem absolvoval i krátkou exkurzi prostoru startu a cíle, která se nachází na hlavní třídě Boylon street. Zde již byly postaveny tribuny, cílová brána a několik stanů pro servis závodu. Tak ještě někde nějakou večeři a po hodně dlouhém dnu se těším do postele. Usínám velmi rychle, trochu zafunguje časový posun a ráno lehce po páté hodině jsem vzhůru. Užívám si klidného rána a chystám se do města na výlet. Následně se potkávám v Expu také s další spoluběžkyní Lenkou, se kterou jsme se potkali na maratonu v New Yorku 2015, a ještě s jedním českým běžcem Jirkou z veteránské kategorie. Dle startovní listiny je zde asi 20 běžců hlásící národnost českou, tak jsem zvědav, zda se podaří se ještě potkat. Při výletech do centra zjišťuji logistiku přepravy ráno před závodem z místa bydlení a zpět z cíle, a připravuji časovou a dopravní strategii. Určitě všem doporučuji, pokud zde nebydlí v centru města v dochozí vzdálenosti k cíli (a odvozu na start), nalézt bydlení u linky metra (oranžová či modrá linka), které je spolehlivé a jezdí každý den od pěti hodin v poměrně krátkých intervalech. Naštěstí zde je odjezd na start, na rozdíl od New Yorku, až od 7 hodin, dle startovního čísla a zařazení do startovacích vln.

Výlet na Bostonský maraton 2017

V neděli se pokusím dojít na pasta party, ale po příjezdu k radnici zjišťuji, že fronta na vstup na závodnickou večeři je v délce cca 2 km. Odmítám čekat, raději se najím v místní tržnici a vyrážím se raději pořádně vyspat před závodem. Kamarádi potvrdili, že stáli ve frontě cca 50 minut, ale že večeře stála za to (byla zdarma), a že to bylo pěkné a dobře zorganizované. Škoda, možná příště.

Pondělí ráno – zde se slaví tzv. Den patriotů a den startu bostonského maratonu. Vstávám brzy asi trochu i nervozitou před startem. Zabalit věci do průhledného startovního batohu (jiný se do úschovny nepřijímá) a vyrazit. Metro jede a tak jsem v cílovém prostoru, kde jsou úschovny, poměrně brzy před sedmou ráno. Rozhoduji poslední varianty závodního oblečení a odkládám batoh do úschovny. Na sobě mám starší teplákovou soupravu, ve které pojedu na start. Poté se přesouvám o zhruba 500 m do blízkého parku, kde na nás čekají klasické žluté školní autobusy, do kterých nastoupíme a jsme odváženi na start do Hopkintonu. Cesta autobusem trvá cca 50 minut a vystupujeme u místní střední školy, kde je zázemí pro běžce čekající na start. Klasické velké množství toalet, před kterými se tvoří obrovské fronty, dále občerstvení (Gatorade, bagely, banány, káva, čaj, voda) a několik stanů, kde se snaží většina schovat před stále více se rozpalujícím sluncem. Ranní teplota cca 12 stupňů se s časem blížícího startu zvyšuje na cca 18 – 20, a to už přestává být příjemné. Snažíme se doplňovat tekutiny, ale problém s frontami na toalety člověka odrazuje. Konečně jdeme na start. Startuji v druhé vlně, a tak cca 25 minut po startu první jsme vyzváni ke vstupu do startovního koridoru a jdeme, takhle pokračujeme cca 2 km, když se dostáváme konečně na startovní čáru. Startuji na začátku druhé vlny, takže stojím prakticky hned u startovní čáry a po výstřelu vybíhám mezi prvními. Paráda, před námi prázdná silnice a pouze policejní doprovod na motorkách. Připadám si jako elitní závodníci. Držím se nedaleko prvních závodníků a s volnou silnicí se běží velmi příjemně. Žádné obíhání pomalejších běžců apod. Běžíme po silnici asi podobné staré benešovské a probíháme vesnicemi, kde místní obyvatelé, pro které je tento závod skoro státním svátkem, prakticky všichni neustále fandí, povzbuzují, nabízí občerstvení (vody, pomeranče, ale také např. pivo). Přístup fanoušků se nemění prakticky po celou cestu a celý závod má v této oblasti neuvěřitelnou podporu místních. To, co se děje zde, se dá vidět jen na podobných velkých závodech, jako např. v New Yorku.

Zhruba do poloviny závodu mi vše vyhovuje, jen se opět o trochu zvýšila teplota (určitě přes 20 stupňů) a cesta se poměrně vlní nahoru dolů. Čekal jsem, že zdejší maraton bude rovnější či trochu z kopce, a to se tedy nekonalo. Bohužel od cca 17. km mě začal tahat hamstring na pravé noze a začal jsem trochu tušit potíže. Přestože jsem si vzal včas gely i magnézium, se zvyšující vzdáleností i přes doplňování tekutin i iontového nápoje během závodu se dostavují první křeče. Dostávám se do situace, kdy vím, že musím přizpůsobit krok tomu, aby mne nechytaly křeče. To samozřejmě není optimální, ale po překonání Heart Break Hill na cca 20. míli závodu, který byl posledním větším kopečkem v závodě, jsem věřil, že to vyjde. Na lepší výsledek jsem v daném stavu mohl klidně zapomenout a šlo jen o to, jak rychle se mi podaří doběhnout do cíle bez zastavení kvůli nastupujícím křečím. Kolem sebe na posledních km vidím mnoho běžců zastavujících a protahujících nohy z křečí a jen se obávám, abych nedopadl stejně. Konečně vbíháme na Boylton street a ve fantastické divácké kulise dobíhám do cíle. Super pocit, i když čas 3:19:50 není ani můj nejrychlejší, jsem spokojen. Je to doma! Došourám se pro medaili, k výdeji batohů a následně již převlečený s medailí na krku směřuji do metra. Lidi na ulici mne zdraví, gratulují k úspěchu, a to je velmi příjemný pocit, i když nohy bolí a každý krok je náročný. S úlevou docházím do místa svého přechodného bydliště a po sprše, převlečení a krátkém odpočinku se rozhodnu vyrazit na post race party na basebalovém stadionu Red Sox ve Fenwey parku. Máme alespoň šanci si zblízka prohlédnout jeden z nejstarších stadionů v USA a udělat pár fotek krásného sportovního stánku. Dávám si zde párek a pivo za místní nehorázné ceny a po krátké prohlídce stadionu vyrážím zpět pomalou chůzí na metro. Po deváté večer již usínám

Výlet na Bostonský maraton 2017

Úterý ráno po maratonu. Vstanu s rozhodnutím, že se jdu proběhnout a zkusit rozhýbat bolavé nohy po maratonu. Stálo mne to trochu úsilí, ale vyrazil jsem, i když zvláště první stovky metrů byla spíše komedie než běh, a po absolvování pěti km jsem toho měl až dost. Ale úkol byl splněn a nohy alespoň trochu zregenerovaly. Pak jsem si ještě vyrazil na krátkou obhlídku centra a poté jsem jel rovnou na letiště. Protože jsem tam byl s předstihem, tak jsem si v klidu absolvoval veškeré odbavovací procedury, sedl si k místu nástupu do letadla a čekal. Cesta proběhla celkem v klidu a nakonec jsem byl již ve středu ráno cca v půl deváté v Praze, a tím skončil můj výlet do Bostonu na maraton.

Výlet na maraton do Bostonu byl krásnou zkušeností ve velice zajímavém městě, velmi hezký závod s krásnou kulisou a skvělými diváky, a tím bych také všem zájemcům, kterým se podaří splnit časový limit pro start na tomto závodě, doporučil ho absolvovat. Určitě to stojí za to.

  • přečteno: 1125/910×, 2 komentáře
Výlet na Bostonský maraton 2017 Výlet na Bostonský maraton 2017 Výlet na Bostonský maraton 2017

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Ivo Eichler | 27. 4. 2017 12.34 hod. | 93.153.124.xxx
Ahoj, dostal jsem se na základě splnění časového limitu pro mou kategorii. Myslím, že dokonce Boston tak postupuje kompletně, takže je to v podstatě jen na základě splnění limitů. Držím palce. Stojí to opravdu za to.

Kuba | 27. 4. 2017 10.14 hod. | 212.20.107.xxx
Ahoj, moc gratuluju k dokončení Bostonu – je to taky jeden z mých snů :-) Zajímalo by mne, jak jsi se na závod kvalifikoval? Měl jsi čas nebo jsi měl štěstí v losovačce?

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků