logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nový rozměr běhu…

Nový rozměr běhu…

Nejdříve mi dovolte, abych se představil. Jmenuji se Libor a je mi 33 let. Tak jako spousta dětí na vesnici jsem i já trávil svoje dětství na fotbalovém hřišti s partou kamarádů. Honili jsme se za „kulatým nesmyslem" a samotný běh pro nás byl jen nuceným doplňkem našeho smyslu života. Čím výše jsme se ve fotbalových soutěžích pohybovali, tím byly i trénink a příprava intenzivnější. A někdy v té době ve mně vznikl pocit, že pro samotný běh musím mít nějaký důvod. Byli jsme vždy super parta, fotbal nás bavil a dělali jsme vše jeden pro druhého, takže důvodů, proč běhat, bylo vždy minimálně 11. Každý přece zná ten nádherný pocit štěstí, když se vstřelí branka, či vyhraje důležité utkání. Společná radost je radost násobená. Nedokázal jsem si tehdy představit, že sám dobrovolně vyběhnu do polí, a dokonce si běh budu užívat.

S větším vytížením v práci a založením rodiny se má sportovní aktivita smrskla na minimum. Až před dvěma lety jsem se rozhodl pro sebe něco udělat, a začal velmi lehce, ale přeci jen běhat. Abych u běhu vydržel, dal jsem si první cíl zaběhnout závod na 10 km pod jednu hodinu. Zaplatil jsem startovné a očekával svůj první den D. Postavil jsem se na start 10 kilometrového závodu Birell Grand Prix. Samotný běh noční Prahou jsem si neskutečně užil a poznal novou podobu běhu. Cíl zaběhnout pod hodinu jsem si splnil a hned jsem věděl, že chci tuhle atmosféru zažít znovu a nejen jednou.

Podzim roku 2016 byl pro mě zlomový. Byl jsem vybrán do projektu „Zaběhni s Milošem Škorpilem a Salmingem pražský maraton pod 4 hodiny“. Celá příprava probíhala ve společném souznění naší tréninkové skupiny a vzájemné podpory, i když jsme se téměř neznali. Při nekonečných tréninkových dávkách jsem si už nepřipadal tak sám. Vždy mě povzbudilo, nakoplo nebo dokonce vyhnalo k běhu snažení ostatních, kteří už běh měli za sebou, anebo na něj teprve vyráželi tak jako já. V rámci tréninkového plánu jsem se přihlásil i na pražský půlmaraton.

Nový rozměr běhu

Měsíc před startem půlmaratonu jsem si začal pohrávat s myšlenkou oslovit naše rodinné známé, které postihla v létě 2014 tragická událost. Jejich tehdy 2,5 letý syn Hyneček nešťastnou náhodou spadl do bazénu. V kritickém stavu byl převezen do FN v Motole. Byl zachráněn, přesto přes veškerou snahu lékařů u něj stále přetrvává nervové postižení. Hyneček je VELKÝ BOJOVNÍK, se svým hendikepem se velmi statečně pere a dělá značné pokroky. Oslovil jsem organizaci RWTTC, jejíž motto je: „Běháme s těmi, kteří sami nemohou“, a která běh s hendikepovanými za pomoci speciálních sportovních vozíčků pro RunCzech zastřešuje, se svojí myšlenkou a vizí zapojení naší skupiny a Hynečka na start závodu. Jejich odpověď byla kladná a mně zbývalo oslovit rodiče Hynečka a své kamarády ze skupiny, zda by do toho šli se mnou. Ohlas ve skupince byl úžasný a já se přestal strachovat, že vozíček potáhnu celých 21 km sám:-). Na samotném startu, který byl nesmírně emočně silný, nás po boku Hynečka stálo 11 i s jeho maminkou, která si odvedla vozík první desítky metrů a měla možnost zažít tu neskutečnou sílu okamžiku. Pokud někdo stál na startu závodu RunCzech, ví, jak silné je slyšet hrát Vltavu a probíhat kolem těch tisíců lidí. Myslím, že jsem silný chlap, ale přiznám se vám, že na startu jsem měl husí kůži, mrazení po celém těle a slzy v očích. Uvědomil jsem si toho daleko víc, že teď nejde o mě, nejde ani o ty okolo nás, ale je to o Hynečkovi a ostatních dětech s podobným osudem, které startovaly s námi. Každý náš krok, který roztočil kola jejich vozíčků a přiblížil je k cíli, nebyl jen klasickým běžeckým krokem, ale byl hybnou silou, která plnila sny. Bylo nádherné, jak ostatní běžci na trati reagovali, jak povzbuzovali a fandili, i když už sami neměli tolik sil. Na 10. kilometru jsme Hynečka předali mamince, a do druhé části závodu naložili do vozíku již zkušeného účastníka Pepu, který nám dodával povzbuzováním spoustu energie a tlačil nás do cíle, který mimochodem s pomocí kamarádů protnul po svých nohách! Já si před cílem vzal Hynečka do náruče a cílovou rovinku prošel se svým VÍTĚZEM! Pro všechny z nás to byl zážitek na celý život a ještě dnes nedokážu správně formulovat, co to pro mě znamená být součástí něčeho tak úžasného.

Dlouhodobým cílem mým a celé naší tréninkové skupiny byl maraton v Praze. I zde se ukázalo, jak silná dokáže být skupina přátel, kteří se celou trať povzbuzují a navzájem motivují. Někdo náš cíl zaběhnout maraton s časem pod 4 hodiny splnil, já bohužel ne. I přes to jsem cítil hrdost a zadostiučinění, když jsem běžel po modrém koberci do cíle. Kdykoliv jsem potkal někoho z našeho týmu, přenesl na mě kus své energie a nakopl do dalších metrů a kilometrů.

Po zvážení a poradě s rodiči od Hynečka jsme se rozhodli zúčastnit ještě jednoho společného jarního běhu, tentokrát se jednalo o půlmaraton v Karlových Varech. Před druhým během s Hynečkem mu organizace RWTTC věnovala díky svým sponzorům speciální vozíček pro sport v nemalé finanční hodnotě, za co bych jim alespoň takto moc rád poděkoval. Náš druhý běh tak už tedy byl ve "vlastním" vozíčku. Tentokrát nás na startu bylo 14 v čele s Milošem Škorpilem, čehož si osobně moc vážím. Běh v lázeňském městě byl naplněn obrovskou porcí štěstí a společné radosti. Celou dobu jsme během bavili sebe, Hynečka, všechny ostatní běžce a snad i diváky podél trati. Jak mi kamarád v cíli řekl: „Tohle je úplně jiný rozměr běhu – mě v cíli nebolí nohy, ale ruce, jak jsme celou dobu tleskali a pusa, jak jsme se smáli na všechny okolo nás". Hyneček zvládl i svůj druhý běh, tentokrát už celý půlmaraton a já se moc těším na další společné chvíle a naběhané kilometry.

Nový rozměr běhu

Chtěl bych jen říct, že společná radost při vstřelení branky je krásná a opojná, ale to, co lze zažít při společném úsilí a pomoci v běhu je, alespoň pro mě, nesrovnatelné!! Chtěl bych zde moc poděkovat svojí ženě a dcerám za podporu při mém snažení, rodině Hynečka za důvěru, kterou mi dali (snad jsem je nezklamal), naší „partě maraton" za vše, co jsme společně zažili a věřím, že ještě zažijeme, Milošovi za jeho nádherný pohled na svět, za rady a zejména za to, že hlavně díky němu jsem poznal JINÝ ROZMĚR BĚHU. Poslední poděkování patří Hynečkovi, který i přes svůj nelehký start do života bojuje a já věřím, že svůj boj VYHRAJE. Hynečku, děkuji ti za tvé srdce, to moje ti bude patřit nadosmrti.

Budeme moc rádi, pokud Hynečka a jeho rodinu podpoříte na www.konto-hynek.cz

V Liborově článku to nezaznělo, ale podle mě mělo, protože to je úplně to nejvíc, co si člověk může přát, aby se podařilo: „Ahoj Miloši, je to zázrak, anebo léčba šokem. Hynda je po půlmaratonu ve Varech úplně jinej kluk. Kdo s ním pracuje, je hrozně překvapený. Je toho moc, co je jiného, ráda napíšu článek i když nejsem tak zdatný textař jako Libor“ – Mirka Barešová-Skůrová, maminka Hynečka.

Těším se a věřím, že teď i vy všichni, co sledujete příběh Hynečka, na článek od Mirky. A proč tuto naší soukromou korespondenci zmiňuji? Zmiňuji ji jí hlavně proto, aby všichni, kteří pomáhají jiným, v tomto případě hlavně všem z projektu RWTTC, kteří běhají s těmi, co sami běhat nemohou, aby viděli, že to není jen o tom, že jim umožní zažít něco, co by normálně (alespoň zatím) zažít nemohli, ale že to může pomoci i s jejich léčbou a to tak, že i odborníci žasnou :).

Libor Utěkal foto
  • přečteno: 2306/2193×
Nový rozměr běhu… Nový rozměr běhu…

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (37 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků