logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

ROGAINING – láska na první dotek

ROGAINING – láska na první dotek

Běh, příroda, mapa, buzola, dřina, hledání, vyčerpání, radost, den, noc… to je rogaining. Buď ho máš rád a nebo… ho miluješ

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. ULTRA RUN 140 G BACKPACK od Compressportu
  2. Čelovka Fenix HL26R

Přiznejte se, kdo z vás běžců ví, nebo alespoň tuší, co to vlastně ten rogaining je? Asi vás moc nebude, protože tohle sportovní odvětví je poměrně mladé, i když ne tak moc, a není tolik rozšířené v obecném povědomí, a to je škoda, protože tenhle sport stojí přinejmenším za povšimnutí. Svůj název a pravidla získal rogaining v roce 1976, a asi nejvíc je podobný našemu, dobře známému, orientačnímu běhu, ale samozřejmě má svá vlastní pravidla. Ta se od pravidel orientačního běhu liší hlavně tím, že počet a pořadí navštívených kontrol si tým určuje sám.

Závod se odehrává na velkém území, běžně třeba 20 km, 30 km i větším, a jeho délka je pevně ohraničena časem, nikoli vzdáleností, takže se běhá na 6h, 8h, 12h, 24h nebo dvoudenní zkrácená varianta na 2x 6h s tím, že se vynechá noc. Právě ale ta noc bývá zpravidla nejtěžší a nejzajímavější částí závodu, takže osobně bych jí nevynechával :).

ROGAINING – láska na první dotek

Na rogainingu se mi líbí spousta věcí, jednou z nich je fakt, že není jen pro výkonnostně zaměřené nadšence, ale že ho mohou provozovat i celé rodiny. Výjimkou při závodech nejsou sourozenecké nebo partnerské dvojice, týmy přátel, nebo třeba dedeček s vnučkou. Stačí si zvolit třeba kratší šestihodinovou variantu, a počet navštívených kontrol korigovat tak, aby zvolenou náročnost zvládl každý člen týmu. Jde o aktivní pohyb v přírodě, z velké části mimo jakékoliv cesty, to už samo o sobě slibuje nevšední zážitek, který v dnešním přetechnizovaném světě a době informačních a navigačních technologií stojí za povšimnutí. Další věc, která mě přitahuje, je ta, že při rogainingu nejde jen o pouhý fyzický výkon – tady se musí po celou dobu závodu i přemýšlet.

Člověk pořád musí vědět, kde je, aby se neztratil. Musí být neustále ve střehu s očima na šťopkách, s mapou a buzolou v ruce, a to vezme spoustu energie. Start, čili základna,je umístěná přibližně uprostřed závodního prostoru, je tam tzv. hash house, čili základní zázemí, jídlo, možnost noclehu...

Cílem dvoučlenných až pětičlenných týmů je posbírat v daném časovém rozmezí co největší počet bodů za navštívení kontrol, které jsou obodovány v rozmezí 30 až 90 bodů. Bodová hodnota jednotlivých kontrol je dána jednak vzdáleností kontroly od startu, a druhak mírou dostupnosti v krajině. Jednoduše řečeno, nejmenší bodové ohodnocení bude mít kontrola umístěná pár set metrů od startu na rovné louce, umístěná u jediného stromu, a nejvyšší počet bodů bude mít kontrola vzdálená třeba 15 km od centra závodu, a bude umístěná v těžko přístupném a navigačně složitém terénu.

ROGAINING – láska na první dotek

A protože tenhle extrémní vytrvalostní sport je založený nejen na zdolávání poměrně velkých vzdáleností, ale hlavně také na navigaci v neznámém terénu, tak i běžný smrtelník musí uznat, že tahle kombinace je hodně zajímavá a stojí přinejmenším za povšimnutí. Když vezmu třeba příklad závodu na 24h, tak to ve stručnosti probíhá tak, že závod startuje v sobotu ve 12:00 hod. a končí ve 12:00 hod. v neděli. Dvě hodiny před startem dostane tým slepou mapu závodního prostoru s vyznačenými kontrolami včetně jejich bodového ohodnocení, a má necelé dvě hodiny na to, naplánovat si dopředu nejlepší strategii postupu při závodu. Pořadí a počet navštívených kontrol je zcela libovolné, což dává neomezený prostor pro kreativitu a taktiku.

V závodě samotném můžete mít s sebou, co se týká navigace, pouze onu slepou mapu a kompas. Kdo někdy už v životě slepou mapu viděl, jistě mi dá za pravdu, že tady končí veškerá sranda. Pro představu, na slepé mapě najdete jen vrstevnice, vrcholy, cesty, vodní toky a plochy, rozlišení výšky porostu, lesy, louky, sídla… Co v nich ale v žádném případě nenajdete, jsou veškeré názvy sídel, vodních toků, vrcholů, prostě ničeho, nenajdete tam ani značené turistické trasy, souřadnice, prostě nic… jen čistá „příroda“.

ROGAINING – láska na první dotek

Rogainingová slepá mapa má ale jednu, pro mne naprosto úžasnou, vlastnost. A to tu, že je aktuální. Když říkám aktuální, tak opravdu zcela a bezezbytku aktuální. A to proto, že celý ten rozlehlý závodní prostor několik týdnů před startem procházejí kartografové, a pečlivě mapují terén a aktualizují stávající mapy. S takhle mlaďoučkou mapou, a s pomocí buzoly, je potom radost se v terénu navigovat. A přesto, že pro svátečního turistu by byla taková mapa nečitelná, je v ní zakresleno vše, co je potřeba pro kvalitní a bezchybnou navigaci. Kdejaká pěšinka, potůček, či výrazný balvan. Prostě mapový klenot. I tak ale bývá dohledávka kontroly v terénu někdy dost náročná. Mistrovské závody, jako mistrovství světa nebo republiky, se běhají na 24 hodin, ale součástí mnoha těchto závodů jsou i kratší varianty pro veřejnost. Časový limit závodu je sice pevně daný a závodníci se musí stihnout vrátit na základnu před vypršením tohoto limitu, ale pokud se jim to nepodaří, nebudou hned automaticky diskvalifikováni, ale „pouze" dostanou penalizaci.

ROGAINING – láska na první dotek

Ta je ovšem tak tvrdá, že takový tým to ve výsledcích srazí hodně dolů. Při překročení časového limitu se za každou započatou minutu sráží 30 bodů, což je dost, když si člověk uvědomí, že jednotlivé kontroly v terénu jsou bodově ohodnoceny v rozmezí od 30 do 90 bodů, a v terénu jsou od sebe vzdáleny i mnoho kilometrů. No, a pokud tým dorazí do cíle o 30 a více minut později, nebude ve výsledkové listině hodnocen vůbec. Takže před startem je veledůležité si postup návštěv jednotlivých kontrol naplánovat tak, aby se tým stihl včas vrátit do prostoru startu a cíle. Je ale samozřejmě jasné, že neméně důležitá je i improvizace přímo na trati, protože málokterý plán je tak neotřesitelný, že je možné ho bezezbytku naplnit. No prostě musím uznat, že pravidla jsou vymyšlená moc dobře, protože zohledňují nejen samotnou fyzickou výkonnost, ale i schopnost orientovat se v neznámém terénu, plus schopnost improvizace a taktiky, a týmového ducha. A navíc vás rogaining zavede na místa, která byste jako běžný turista sotva navštívili. Líbí se mi ten sport ukrutně moc. Nekecám. Fakt.

ULTRA RUN 140 G BACKPACK

ULTRA RUN 140 G BACKPACK od Compressportu

O víkendu 24.-25. června se konalo MČR v rogainingu v mé domovině, v Krušných horách. Centrum závodu bylo v obci Šindelová, takže je jasné, že na téhle akci jsem prostě nemohl chybět. A jelikož závod na 24 hodin není žádná sranda, hodně člověku pomůže kvalitní vybavení. Nikdy jsem neměl potřebu propagovat výrobky či firmy, ale teď se mi dostalo do ruky něco, o čem jsem už ani nedoufal, že existuje. Mluvím o běžecké vestě ULTRA RUN 140 G BACKPACK od Compressportu. Když mi Miloš nabízel její půjčení se slovy: „Pepo, když ti žádná vesta nevyhovuje, zkus tuhle. Hoď ji teď zkusmo na sebe. Já s ní poběžím i PUM přes Šumavu, tak pak za týden na rogaining ji můžeš mít“, tak jsem nevěřil, že by zrovna tahle vesta nebyla jen jednou z mnoha, které jsem vyzkoušel a musel odložit k ledu. Hodil jsem ji tedy zkusmo na sebe, a hned jsem vytušil, že bychom mohli být s vestou kamarádi, a že by nám to mohlo spolu klapat. A klapalo.

Vesta perfektně drží, nikde nic nedře, netlačí, je celá měkká a poddajná, takže se bez problémů přizpůsobí tělu. Také vás štve to věčné poskakování vesty při běhu? Když ji utáhnete, tak vás nepříjemně svírá, a když ji povolíte, tak začne skákat? Tak u této vesty můžete na nějaké poskakování směle zapomenout. Běžecká vesta má zkrátka perfektně sedět a neposkakovat. Pokud to neumí, tak není běžecká, ale turistická. Z mého pohledu ULTRA RUN 140 G BACKPACK tuhle prazákladní vlastnost beze zbytku splňuje. Ani po dvaceti hodinách běhu jsem nepocítil sebemenší náznak poskakování nebo nějakého otlačení či nepohodlí.

Geniální věci bývají zpravidla jednoduché, a tahle vesta naštěstí jednoduchá je. Žádné složité nastavování. Jeden spodní zacvakávací pás s osvědčeným nastavením délky, a jeden hrudní pás, respektive šňůrka s uzly, které se podle potřebné délky prostrkávají skrz dírky s možností využití tří vertikálních poloh. Jednoduché. Funkční. Nic víc není potřeba. Kapes je všude dost, vzadu trojitá hlavní komora bez uzavírání, avšak bez obav, že by vám z nich cokoliv vypadlo, vzadu dole horizontální průchozí kapsa třeba na větrovku, vpředu dole na horizontálním pásu dvě uzavíratelné kapsičky na kvalitní suchý zip, a vpředu na pásech vertikálních dvě dvojité kapsy na dvě pružné lahve, které jsou součástí vesty, a jejichž uzávěry jsou také 100% funkční.

Nacpal jsem do vesty větrovku, dlouhé elasťáky, mobil, buzolu, mapu, toaletní papír, peníze, hrst datlí, solné tablety, a asi deset různých tyčinek a tatranek. Prostě vše potřebné pro dlouhý výběh. Tahle vesta mě mile překvapila a podržela při vytrvalostním závodě přesně tak, jak jsem si tajně představoval. Když řeknu, že jsem chvílemi nevěděl, že ji mám na sobě, tak mi to budete těžko věřit. Co si od běžecké vesty přát víc. Sice není nejlevnější, ale radši budu mít vestu kvalitní, perfektně sedící, a takovou, která mi bude dělat radost a činit běh příjemným, nežli mít vestu o polovinu levnější, která se s během moc nekamarádí…

Čelovka Fenix HL26R

Čelovka Fenix HL26R

Druhou věcí, kterou mi Miloš nezištně půjčil na vyzkoušení při závodě v rogainingu, byla nabíjecí čelovka Fenix HL26R. Ne že bych nebyl technicky zdatný, ale parametry běžeckých čelovek mě nikdy nevzrušovaly, a to proto, že čelovka mi musí splnit jednoduché parametry použití při běhu. Musí být lehká, musí dlouho vydržet svítit, musí umět alespoň na omezenou dobu zasvítit naplno, a nesmí mě oslňovat (obrýlení běžci asi ví, o čem mluvím). Tohle všechno mi Fenix splnil. Několikero režimů svícení, ať už bočních reflektorů nebo reflektoru hlavního, je plně dostačujících, ovládání dvěma tlačítky je jednoduché a přívětivé, ani při jednom řežimu svícení mě čelovka shora neoslňovala, a ta hmotnost přátelé, to je pecka. Při svícení hlavního reflektoru naplno nám čelovka nejednou pomohla při závodě s úspěšnou dohledávkou kontrol v terénu. Bez ní by to bylo o poznání složitější. Jednu nevýhodu této čelovky jsem ale přeci jen našel – je tak lehoučká, že si občas musíte sáhnout na hlavu, abyste zjistili, že ji na té hlavě vůbec máte :).

Pepa "Pomalý" Cupal foto
  • přečteno: 761/701×, 2 komentáře
ROGAINING – láska na první dotek ROGAINING – láska na první dotek ROGAINING – láska na první dotek ROGAINING – láska na první dotek ROGAINING – láska na první dotek ROGAINING – láska na první dotek

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Pomalý Pepa | 1. 7. 2017 20.10 hod. | 93.153.5.xx
Díky "mo ino"!
Ano, je to tak, aktivní pohyb v divoké přírodě, to je oč tu běží...
A když se k tomu přidá mapa a buzola, tak běh i radost z něj, získá další rozměr...

mo ina | 29. 6. 2017 21.50 hod. | 185.22.125.xx
Skvělý článek... Duší jsem věčná OB běžkyně ... Bohužel práce a tež zdraví, mi nedovoluje extrémy jako je 6 hod.beh,přesto miluji tu práci s mapou a běh....

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků