Alena Krcháková – žena k nezastavení
Veteránská mistryně ČR – 2009 na 5 a 10 km
Veteránská mistryně Evropy – 2006 v maratonu
Veteránská vicemistryně světa v ½ maratonu 2009 v Austrálii
Na VMČR v Písku mi učarovala paní Alena Krcháková. Tato paní by mi mohla dělat maminku a přitom běhá časy, o kterých já po 4 letech pravidelného trénování (pravda, začátky nebyly až tak pravidelné) pouze sním. Alena mi to „nandala“ při běhu na 10 km už na 5. km a to téměř o 3 min – oproti mému osobáku, když poté trať na 10 km ukončila časem: 42:20.37 – po přepočtu 36:52,00 (oproti mému OR 43:36, který stačil na mé 8. místo v Drážďanech – z 800 žen), čímž se stala VMČR 2009 na 10 km. Odpoledne se pak ještě stihla stát také VMČR na 5 km časem 21:22.12 (po přepočtu 18:29,30 – kam se „hrabe“ můj rok starý OR 21:39,39). Alenka mi ochotně odpověděla na několik otázek:
Jak dlouho běháš?
Od roku 2004
To je stejně dlouho jako já…Co tě přivedlo k tomu, že jsi začala takhle běhat?
Hec. Fakt, byl to hec. Viděla jsem záznam z půlmaratonu v roce 2004. Viděla jsem tam, jak tam ti černoši běží. Běželi a užívali si to. Běželi tak lehce, tak jsem si řekla, že na tom asi nic není a rozhodla jsem se to zkusit. Nejdřív jsem zkusila 20 km – to šlo. Tak jsem se přihlásila na Pražský půlmaraton a zaběhla za 2:01:04.
To je pěkný. Já jsem svůj první půlmaraton po téměř roce poctivého trénování zaběhla za 2:02:20!
Pravda, zjistila jsem, že to bez tréninku nejde. Tak jsem začala trénovat z příruček a přihlásila se po roce zase na ½maraton do Prahy a zaběhla to za 1:41:56, to se mi líbilo, tak jsem se přihlásila na maraton do Vídně, kde jsem zaběhla svůj první maraton za 3:40:23.
To je úžasné, já svůj první maraton běžela skoro 5 hodin (4:59:09 real time)!
Pro mne nejsou úžasní ti, co běží maraton 2,5 hodiny, ale ti, co dokáží bojovat tak dlouho, já bych tak dlouho běžet nevydržela…
Jak jsi se propracovala k tomu, že jsi mistryní ČR?
Po Vídni jsem posbírala odvahu a manžel mne přihlásil na ME veteránů Poznaň v Polsku a mně se povedlo vyhrát magickým časem 3:33:33. Tak mne to chytlo a našli jsme trenéra….
Jak si hledala trenéra? To je mnohdy pro dospělé začínající běžce docela náročný…
Manžel zavolal do Brna, tam co trénuje pan František Nemetz a pan Jiří Šmiták a právě ten se mě ujal. Skvělý člověk, věřím mu a spolupráce přináší výsledky. U něj je záruka, že když něco řekne, tak to platí. Napsal i tu publikaci 100 let maratonu a další knihy.
Pan Šmiták hned na začátku trval na tom, abych přijela 2x týdně do Brna na dráhu (úseky, intervaly – přesné měření) a zbytek týdne mi píše objemy – dlouhé km, které běhám na Vsetíně – tempovou a objemovou vytrvalost atd.
Jaký máš jídelníček?
Před během 2 hodiny nic nejím. Dnes jsem si taky zařídila snídani na 7.00, abych v 10.00 mohla běžet. Tak hodinu po závodě už jím vše. V podstatě jím všechno, sladké, mám ráda maso, zeleninu i ovoce…
Jíš nějaké speciální jídlo před maratonem?
Já se 2 dny před závodem živím rýží. Přidávám si ji k normálnímu jídlu tak jako „navíc“. Vím, že pro mne není dobré před závodem jíst zeleninu a ovoce, to přináší střevní problémy. Mimo závod jím cokoli.
Maraton je tvoje nejlepší trať. Kolik už máš za sebou maratonů?
K roku 2009 už 12. Vloni jsem jich běžela 5 – trochu jsem to přeháněla – vydržet se to dá, ale ty časy jsou o ničem… Chce to 2-3 měsíce pauzu pro regeneraci a vyplnit to krátkými závody.
Která trať je pro tebe nejhorší?
Nejhorší trať je 5-10 km a hodinovka na dráze. To opravdu nemám ráda.
To je legrace, když to řekne VMČR na 5 a 10 km na dráze….
Začínala jsem na silnici a cyklostezkách. Rychleji to utíká. Pořád se něco děje. Člověk se někam dostane, je pořád na co koukat. Třeba dneska se mi to líbilo. Bylo tu tolik lidí, zároveň s námi se běhaly překážky, tuhle zas házeli, tak jsem si běžela, dívala se a užívala si to.
Přitahuje tě ultra?
Rozhodně NE!
Koho obdivuješ?
Ivanu Martincovou. Ona je schopná po 14 dnech běžet maratón. Běhá co 14 dní a je rychlá na 5 km i na 10 km. Je dobrá. Je jí už nějakých 45 a i přesto výborně regeneruje.
Který maratón byl nejlepší?
Nejlepší byl 1. ve Vídni… Fantastická atmosféra, pěkné počasí…
Co tělíčko?
Masáže, bazén, plavu volně – na relaxaci. Posilovnou kompenzuji, po 1. závodech mě bolelo břicho (mám 4 děti, tak jsem potřebovala bříško trochu zpevnit), posiluji hrudník, ramena, záda a břicho. Je to znát. Při běhu se používají i jiné svaly než jenom nohy…
Co bys doporučila těm, co začínají, zvláště pak ženám, které chtějí začít a svůj začátek neustále odkládají…?
Dát si cíl (závod, klidně i na míň než 5 km, nebo třeba maratón), mě právě toto nastartovalo. Vím, že bez tréninku to nejde. Když se dá cíl, je plán a člověk se ho drží. A pak to chce vůli.
Není trénink trápení?
Někdy ano, ale o to lepší je ten pocit, když to vydržím a nezabalím to. Trenér vždy říká: „Člověk v sobě má dvě já „Lenivé“ a „Pilnější“, nesmíš dovolit, aby zvítězilo to „Lenivé“ nad tím „Pilnějším“…..“
Děkuji za rozhovor a příjemnou inspiraci a přeji hodně úspěchů.
Vložit komentář
