logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běháním proti cukrovce

Běháním proti cukrovce

Rád bych se podělil o několik skromných postřehů, které jsem zaznamenal v souvislosti s mým bojem proti cukrovce II. typu.

Krátce po mých padesátinách se mi potvrdilo to, co jsem tak nějak již očekával, neboť předchozí výsledky zdravotních prohlídek naznačovaly určitou změnu (k horšímu) mého zdravotního stavu. Byla mi diagnostikována cukrovka II. stupně a ke své první lékařce – diabetoložce jsem se dostavil ve stavu, kdy mi nalačno byla naměřena hladina cukru v krvi kolem 18 mmol/l (správná hodnota by měla být 4,0 až 6,0). Paní doktorka mi ihned nasadila inzulín, aniž by zvolila nějaké jiné řešení. Díky mému kolegovi, rovněž „cukrovkáři“, kterému se nelíbilo, že jsem hned zkraje skončil na injekcích, jsem se dostal k jiné lékařce, která měla šetrnější přístup a nasadila mi příslušné léky za podmínky, že budu dodržovat dietu. S dietou jsem problém neměl, protože jsem věděl, že musím něco podniknout, abych ten svůj nepříznivý zdravotní stav nějak (k lepšímu) korigoval.

Bohužel, měl jsem již od samého počátku různé potíže v souvislosti s vedlejšími účinky léků, které jsem na doporučení paní doktorky měnil. Jakýmsi vyvrcholením bylo, když jsem si začal aplikovat Bydureon, což je injekční přípravek sloužící ke zlepšení kontroly hladiny cukru, který jsem aplikoval jednou za týden. V zásadě se dá říct, že to, co bylo jako negativní možné účinky napsáno v letáčku k tomuto přípravku, se v mém případě nekompromisně dostavilo (raději nebudu čtenářům popisovat, jaké konkrétní problémy s tím byly spojeny, neboť by to nebylo hezké čtení).

Pak o jednom víkendu, který jsem shodou okolností trávil s rodinou na horách, jsem zkolaboval. Musel jsem navštívit pohotovost a řešit akutní zdravotní problém, což vedlo také k nezbytnému vysazení všech léků. Jakmile jsem se po několika dnech zdravotně stabilizoval, počaly u mne převládat obavy, že po obnovení aplikace všech těch léků se opět dostaví ony zdravotní problémy. A toho jsem se opravdu velmi bál. To už bylo v době, kdy jsem nahlížel na stránky Běžecké školy Miloše Škorpila. V nich jsem se zaznamenal zajímavé rady a postřehy i z řad rekreačních běžců či začátečníků popisujících své prvotní problémy, ale také radosti spojené s běháním.

Vlastně ani nevím, kdy přesně nastal ten zlom, nicméně stalo se, že jsem jednoho dne navlékl na sebe sportovní oblečení a za „dozoru" své manželky, aby mi případně byla poskytnuta pomoc, pokud bych to s tou cukrovkou nějak nezvládl, jsem vyběhl na svou první trasu. Běh netrval dlouho, poněvadž jsem uběhl něco kolem jednoho kilometru a bylo takříkajíc „vymalováno“. Touha běžet zde byla, ale tělo jaksi neposlouchalo, resp. tak nějak po kratičkém běhu vysadilo. Svou rudou tváří jsem svítil snad na několik kilometrů daleko a nejraději bych se neviděl. Hm, ale viděla mne manželka a smíchu (pochopitelně, byť s omluvou) se neubránila. A tak plynuly mé neumětelské běžecké dny a já postupně prodlužoval běh na deset minut, dvacet minut, čtyřicet minut. Asi po dvou měsících mi manželka sdělila, že končí s mým zdravotním dozorem. Po celou dobu jsem si díky měření hlídal svou tepovou frekvenci a snažil se řídit radou Miloše Škorpila, že je třeba běžet tak, na co zrovna mám, hlídat si tepovku a případně zpomalit, pokud se TF zvýší do příslušného (pro začátečníky) nadlimitního pásma.

Asi 3 týdny po začátku běhání jsem zjistil, že se mi hladina cukru snižuje a po měsíci se ustálila do hodnot v podstatě zdravého člověka. Ranní hladinu cukru jsem měl vždy pod 6, resp. průměrně kolem 5,3 až 5,5 mml/l. Také jsem zjistil, že pokud jsem udělal nějakou stravovací chybu a cukr se mi zvýšil do II. pásma „uspokojivé" (což je 2 hodiny po jídle hladina cukru v krvi 7,5 až 9,0), resp. v jednom případě za měřených 6 měsíců do pásma neuspokojivého (nad 9,0), pak po bezprostředně následující hodině běhu se mi cukr snížil na úžasnou hodnotu 4,1 až 4,5.

Nyní běhám již půl roku, první tři měsíce jsem běhal prakticky každý den, ale pak jsem začal trochu cítit achilovky, což zřejmě bylo způsobeno i tím, že jsem měl nevhodnou obuv, takže jsem (rovněž podle rady Miloše) investoval do nejmenované značky běžeckých bot a přišlo mi, jako bych přesedl z trabantu do nějakého luxusního auta; och, neskutečná pohoda při běhu. Nyní běhám obden kolem 1,30 hod, tedy běhám na vymezený čas, nikoliv na kilometry. O víkendu si běh povětšinou prodloužím na cca dvě hodiny, často běhám se svým psem. Volím trasy za městem v polích, abych se raději s nikým nepotkal, poněvadž tento způsob osamoceného běhu mi absolutně vyhovuje. Na hodinkách, stran tempa běhu, se mi objevuje ukazatel v průměru od 10 km až 14 km/ hod., ale asi to proměřuje a tempo je určitě nižší. Já ovšem běhám na cca vymezený čas a za přísného dodržování tepové frekvence, neboť u diabetika asi není dobré si pohrávat s nějakým extrémním přetěžováním. Zajímavé také bylo, že v létě, kdy byly tropické teploty, jsem byl schopen v podvečer rovněž běžet po vymezený čas a při cca dodržení požadovaného pásma TF. Vše jsem „udýchal" a bylo mi fajn. Nechápal jsem, jak je to možné, ale pak už jsem to neřešil a k údivu nejen manželky jsem se v dalších tropických dnech vydával k dalšímu běhání.

Mohu tedy říct, že po půlročním běhání s frekvencí cca 4 až 5 x týdně, ve všední dny vždy v délce od 1 hod. až 1,30 hod., a o víkendu cca kolem 2 hodin, se mi stabilizovala hladina cukru v krvi do pásma prakticky zdravého člověka. Rovněž ukazatel tzv. dlouhodobého cukru se podle vyjádření mé lékařky zlepšil rovněž do pásma zdravého člověka. Stejné se týká i hodnot tlaku. Jelikož jsem zjistil, že běháním jsem schopen udržet hladinu cukru v krvi v I. pásmu, tj. „výborná" hladina cukru, tak jsem ony prášky a injekce zcela přestal brát, resp. aplikovat si, takže již šest měsíců jsem bez jakýchkoliv léků spojených s korigováním hladiny cukru. Své lékařce jsem ovšem měl sílu přiznat pouze vysazení injekcí s tím, že prášky ještě (alespoň jednou sporadicky) beru, byť ta s ohledem na zjištěná měření a můj předchozí zdravotní stav a tehdy naměřené hodnoty nechtěla věřit tomu, že bych mohl pouze během s dietou (a se sporadickým užíváním oněch prášků) docílit takovýchto vynikajících výsledků. Na příští prohlídce ovšem „přiznám barvu" i ohledně nepoužívání těch prášků. Tedy, že jen běhám a proti cukrovce již několik měsíců nic neberu.

Kromě boje s cukrovkou jsem ovšem měl počáteční velké otazníky taky s tím, zda coby bývalý fotbalista po třech operacích kolen, tzv. „nedojedu" na svůj pohybový aparát, čehož jsem se moc obával. I v tomto směru mi jakési odhodlání dodaly jisté rady na stránkách Miloše Škorpila. Prostě jsem si zabandážoval kolena a takříkajíc běžel jako s náručí plnou vajec. Velmi opatrně. Musím prostě dávat pozor, aby nedošlo k nějakému náhlému vychýlení, případně k nějaké jednostranné zátěži kolen, což by mi způsobilo náplň a nezbytný zákrok v podobě punkce (v předchozí době jsem takových punkcí absolvoval snad dvě stovky). Kupodivu ani v tomto směru se mi zatím nedostavily žádné potíže, ačkoliv to vlastně – oproti předchozí době – nechápu.

Třetím mým problém je bronchiální astma, což souvisí s tím, že při běhání se povětšinou nemohu moc nadechovat nosem, jelikož jej mám věčně ucpaný, resp. zpočátku ucpaný, přičemž někdy se mi to po nějaký x minutách zčásti zprůchodní, i když ten vzniknuvší stav mi neumožňuje zcela plně se nadechovat nosem. Nicméně i s tímto problémem jsem se naučil běhat, přičemž momentálně se se svou další lékařkou (alergoložkou) snažím najít odpovídající přípravky na plnohodnotné zprůchodnění nosu po dobu běhu.

Od ataku cukrovky jsem šel s váhou cca 15 kg dolů, nicméně jakmile jsem začal běhat, tak se mi to snižování váhy zastavilo a nakonec jsem nabral asi dvě kila. Něco jsem si o tom již přečetl, ale pravdou je, že jsem začal jíst krapet větší porce jídla, což souvisí asi s jakýmsi ohlupováním se, že je třeba se nějak „odměnit“, když už jsem tu hodinu či dvě běhal a něco si „odmakal“. Vnímám zde velké rezervy a musím v tomto směru být na sebe přísnější. Budu muset také ještě kromě běhu posilovat, ale nejsem dokonalý, takže holt je pořád co zlepšovat. A vlastně to by ani nebyl život, kdyby nebylo potřeba pořád něco zlepšovat a o něco (v dobrém slova smyslu) usilovat.

Těmito pár řádky jsem se tedy chtěl podělit o své čerstvé a skromné zkušenosti při svém boji s cukrovkou typu II. Pravidelným běháním (cca obden v rozsahu 1,5 až 2 hodiny) se mi daří již několik měsíců držet hladinu cukru v krvi v normě, a to i bez používání léků. Jsem si vědom toho, že asi nastane čas, kdy budu muset prášky brát či aplikovat si injekce, ovšem za každý den, kdy jsem bez těch prášků s různými negativními účinky, opravdu děkuji. V mém případě je tedy běhání motivováno dost dramaticky a jde mi fakt o zdraví. Kromě toho se u mne dostavila psychická pohoda (protože jedním z vedlejších účinků oněch prášků byly i výkyvy nálad atd.), lepší pracovní nasazení a celková vitalita. Takže suma sumárum běhání mi pomáhá účinně bojovat s cukrovkou; je to prozatím můj účinný nástroj, díky němuž se mi daří držet hladinu cukru v krvi v požadované normě. Je pochopitelné, že kromě toho držím dietu a že jakékoliv dietní „zaškobrtnutí" se mi ihned projeví zvýšenou hladinou cukru v krvi, což posléze mohu (vlastně musím, protože chci) zkorigovat zase jen během.

Touto cestou bych chtěl poděkovat Miloši Škorpilovi za jeho úžasné stránky plné zajímavých informací a rad, které využívám ve svém boji s cukrovou. Miloši, ještě jednou děkuji!

  • přečteno: 978/884×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jaro Baláž | 29. 10. 2017 7.31 hod. | 90.177.242.xxx
Presne ako píše Pavel Vrcha. Človek dokáže veľa. Je to všetko o tom či chceš niečo dokázať , alebo nie. Ak máš svoj cieľ a ideš za ním tak to dokážeš. Podobnú skúsenosť s cukrovkov mám aj ja. Zlikvidoval som z váhy 27 kg / 97-27=70 kg / a zlikvidoval aj cukrovku za 2 roky.Po 35 rokoch bez športu som ako 58 ročný zabehol v roku 2016 v Košiciach 42,1 km maratón za 03:51:52 hod. Pred pár dňami polmaratón za 0:43:05 hod. Teraz som bez inzulínu, bez tabletiek. Cukor, krvný tlak, cholesterol všetko OK. Pohyb to je život. Začať so športom sa dá kedykoľvek.Vek je iba číslo. A to aj vďaka radám Miloš Škorpil, ktoré mi pomohli sa v bežeckom športe orientovať.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Zdravý životní styl

všechny články Zdravý životní styl

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků