logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Mohlo by tu být i líp

Mohlo by tu být i líp

Tak jsme se konečně dočkali prezidenta. Už víme, kdo jím bude dalších pět let. Pro někoho to byl šťastný den, protože zvítězil jeho favorit, pro jiného to byl smutný den, protože jeho favorit nebyl první na pásce.

Nicméně se zdá, že nejvýznamnějším výsledkem prezidentských voleb 2018 není personální nezměna na Hradě, ale to, že společnost je rozdělená jak přeříznutá okurka.

Je vůbec něco, co ty dva nesmiřitelně rozdělené tábory spojuje?

Myslím, že až utichnou emoce, něco se najde. Stávající pan prezident se z Hradu stěhovat nebude a všichni ostatní, jeho voliči i nevoliči, se po té mírně hysterické kampani zase mohou nastěhovat zpátky do svých osobních životů. Konečně! Protože by přece mělo platit – můj dům, můj hrad! Nebo jak říkají Britové: My House My Castle.

A jakmile se zase vrátíme z toho veřejného života do toho vlastního, pravděpodobně nám dojde, že důležité není jen to, kdo reprezentuje náš stát, ale taky to, jak každý z nás reprezentuje sám sebe a svoji rodinu. Proč je to tak důležité? Protože tím nejpodstatnějším benefitem demokracie je fakt, že všichni můžeme mít trochu toho prezidentství u sebe doma, ve svém vlastním životě. Můžeme se svobodně rozhodovat, kde budeme žít, co budeme dělat, s kým se budeme stýkat a s kým ne, o co se budeme zajímat a co budeme ignorovat.

Pokud nejsme obtěžováni všudypřítomnou kontrolou státu, můžeme se ve svém vlastním životě cítit tak trochu jako premiér, ministr financí, školství i zahraničních věcí. Ať je prezidentem kdokoli, mnohem důležitější přece je, jak je to s námi, jak svobodně a jak moudře se ve svém životě rozhodujeme v oblasti rodiny, práce, financí, zdraví a vzdělání. Proč je to důležitější? Protože sebevědomí a soběstačnost občanů je to, o co jde v demokracii především. Jak říkal Masaryk – já pán, ty pán!

Do roku 1989 v naší zemi žádní páni nebyli, kromě komunistů. Ale to vlastně taky nebyli skuteční páni, jen si na ně hráli. Přesto nám mluvili do života a snažili se nás kontrolovat do nejmenších detailů, v osobním i veřejném životě. Vrať se domů a převleč se!, přikázal ředitel gymnázia mému spolužákovi, který přišel do školy v tričku s anglickým nápisem. Mimochodem – nad tím šumperským gymnáziem visel nápis KOMUNISMUS NÁŠ CÍL, ačkoli komunismus nebyl cílem vůbec nikoho, ani tehdejších studentů ani tehdejšího učitelského sboru. A myslím, že ani těch, kdo tehdy seděli ve vládě.

Píše se rok 2018 a o životních cílech si rozhodujeme sami. Nemluví nám do toho žádná strana a žádná vláda, protože o tom, které strany budou v Parlamentu a kdo bude vládnout, rozhodujeme my, co chodíme volit.

Takže teď, když už máme odvoleno, nechme tu politiku být a vraťme se zase k vlastnímu životu, protože z devadesáti devíti procent jsme to my sami, kdo může ovlivnit jeho kvalitu.

Přeju vám krásné dny plné zdraví, lásky a smysluplné práce. Běžte si zaběhat do přírody, přečtěte svým dětem pohádku a zajděte nimi do bazénu, uvařte něco skvělého k večeři a pomilujte se s partnerem/parnerkou. Nebo si pusťte Hapku s Horáčkem, jejich klasické album Mohlo by tu být i líp. Horáček je skvělý textař, píše o tom, jaký život opravdu je: komický i tragický, vznešený i přízemní, nudný i vzrušující, ošklivý i nádherný. A protože je tak barevný a bohatý, stojí za to ho žít!

Pavel Kosorin foto
  • přečteno: 1550/1459×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Pavel Navrátil | 1. 2. 2018 22.15 hod. | 78.45.110.xxx
Pane řediteli, děkuji za pěkný textík. Konečně mám ale důvod nesouhlasit :) Myslím, že i způsob uvažování o politických věcech je součástí naší každodennosti. Výsledek voleb ukázal, že ta těsně prohrávající polovina se prostě musí průběžně více snažit. Nesmí se schovávat jen ve svých rodinách a v našich hradech. Tam pochopitelně žijme, budujme vztahy, které jsou pro nás životně zásadní, ale ... Schovávat se doma, to jsme dělali za komunistů, abychom přežili to, co se změnit nedalo. Zavřeli jsme se do našich domovů, abychom se za zdmi těch našich hradů mohli alespoň trochu svobodně dýchat. Možná si to někteří přejí, abychom se zase skrčili, sehli zalezli do svých nor.
Pokud jsme ale v demokratické (sic krátce) zemi, máme dnes i na víc. A máme za to i odpovědnost :) Takže ne, schovávat se nebudeme, že?

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Průvodce běžeckými časopisy : O běhu a kultuře kolem ní píše i časopis B magazine (Béčko). Klade důraz na kvalitní grafické…»
  • Běžecká obuv vhodná pro začínající běžce a běžkyně : Ahoj, u bot se často uvádí "drop " , že to je rozdíl podrážky pata špička vím, ale jaký…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Dobry vecer, dnes jedu druhy den 16/8, ale mam problem snist 3x velke porce. Nehladovim. Dnes jsem…»
  • Přetrénovanost je jako zranění. Léčba vyžaduje trpělivost : Dobrý den, asi se budu ptát blbě, ale co znamená "nohy jako z tvarohu"? Slyším to poprvé…»
  • Dýchání při běhu. Proč je lepší a účinnější dýchání (nadechování) nosem : S dýchaním nosom mám pozitívne skúsenosti.Dokonca intervalový tréning v zime sa lepšie znáša. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků