Kilometry pro Paraple on-line – den dvanáctý
Není lepší pocit než pocit naprosté volnosti. Dnes je přede mnou etapa ze Žamberka do Šumperka. Vede přes hory a přes doly, tedy konkrétně hlavně mě čeká vyšplhání se na Červenovodské sedlo ležící ve výšce 814 m nad mořem, tedy zatím nejvyšší bod cesty.
Ráno vstávám v 7 hodin. Cítím se poměrně dobře, pryč je včerejší únava. Nasnídám se, chvíli si popovídám s Petrem Dostálkem o jeho běžeckých toulkách a plánech a po půl 9 přijíždí Mirek Pospíšek se svou ženou Inkou, kteří budou další dva dny mými průvodci na cestě. Před půl 10 jsme v Žamberku. Napijeme se a úderem půl desáté vybíháme. V Jablonném nad Orlicí
na nás už netrpělivě čeká Josef Kubín. Než ale doběhneme do Jablonného, musíme něco uběhnout. Stoupáme a stoupáme a stoupáme, ani nad Jablonným to není o nic lepší.
Serpentina střídá serpentinu, dokud se nevyškrábeme na vrchol Červenovodského sedla. Pak se zase serpentinami spouštíme dolů do Červené vody. Když doběhneme do Červené vody, pochvalujeme si, že trať nevede obráceně, z téhle strany by to stoupání bylo o moc těžší.
V Červené vodě jsme okolo 13. hodiny. Přemýšlíme nad obědem a Josef říká, že asi po 7 kilometrech je hostinec Na Kocandě a že tam dobře vaří. Dáme si po hroznovém cukru a vyrážíme na Kocandu. Běžíme do orného kopečka, Mirek to celkem natahuje a pěkně mě rozeběhne :). Hodina je pryč a Kocanda nikde. Když už začínáme o její existenci pochybovat, objeví se cedule do ní lákající. Josef se omlouvá s tím, že na kole ty kilometry ubíhají trošku rychleji než při běhu :). Když jsme konečně na Kocandě, tak mu odpouštíme. Příjemné prostředí, hovězí vývar, Šanghaj s rýží, Holbach pivo z hor a presto běžíme dál.
Po dalších 5 kilometrech Josef končí, loučíme se. Inka ho veze zpět do Jablonného, zatímco my s Mirkem běžíme dál do Šumperka. Je před námi už posledních 14 kilometrů. Běžíme v poklidném tempu, sluníčko ale dokázalo docela ohřát vzduch. Rozhlížíme se po benzínce nebo nějaké restauraci, ale kde nic tu nic. Až teprve na kraji Šumperka je benzínka. Míříme tam a já říkám: „Určitě teď přijede i Inka.“ A také jo, ve chvíli, kdy zabočíme k benzínce, projíždí po silnici kolem nás a jede dál. Jdu neomylně po cole. Normálně jí nemusím, ale teď jsem po těch 14 kilometrech docela žížnivý a potřebuji i rychlý přísun cukrů a na to přiměřené množství coly funguje skvěle.
Dopijeme, mezitím k nám dorazí i Inka. Nasedáme a jedeme vstříc dalšímu osudu. Ubytování jsem nezajišťoval, věřil jsem, že pán se o své ptáčky postará :). Tak se také stalo. Přejeli jsme na konec Šumperka, Inka zrovna říkala: „Jsme to nějak přejeli,“ koukala, kde to obrátí, když v tu chvíli se po pravé straně zjevil nápis „Pension D.“ Odbočili jsme přes plnou vpravo a za chvilku byli u pensionu. Šel jsem se dovnitř zeptat, zda by měli místo pro tři lidičky. Měli. Cena zněla 450,- Kč jednolůžkový, 650,- Kč dvoulůžkový. Dal jsem se s paní Šebestovou, majitelkou pensionu, do řeči. Měla nás za cyklisty, právě se také vrátila z cyklistické projížďky. Když slyšela, že jsme přiběhli a proč že běžíme, přispěla na konto Paraple jednou stokorunou :), a ještě to doplnila slovy, že na Paraple ráda přispívá a přispěje, protože věří panu Svěrákovi a tomu, že ty peníze se dostanou těm, kteří je potřebují. No není ten život báječný? :).
Sumář dne:
- dnes jsme uběhli 57 km, celkem 602 km
- běželi jsme 8 hodin, celkem 81 hodin a 10 minut
- vybrali 300,- Kč, celkem 3946,- Kč
Vložit komentář
manželka je Žamberačka a já zase Šumperák, pěkně jsi nás přemostil Miloši :-)
