Brdská stezka 2010
17.4.2010. Brdské stezky, jednoho z ultramaratonských závodů zařazených do Evropského poháru, jsem se letos chtěla určitě zúčastnit. Loni se mně ten závod moc líbil a zaběhla jsem si osobní rekord. 50 km převážně brdskými lesy. Startuje se od základní školy v Mníšku a dál pokračuje směr Řitka, U Šraňku, Skalka, Kytínská louka, Vrážky, Nad hájovnou Rochota, Stožec, hájovna Obora, Bekovka, hájovna Knížecí Studánky, Hladovka, rozcestí před Chrouzavou, Kytín, Kytínská louka, Stříbrná lhota a končí se opět na školním hřišti v Mníšku pod Brdy. Dá se nejen běžet, ale i jít, protože současně probíhá dálkový pochod.
Start byl brzo už v 8:00, malinko se opozdil (o 5 minut). Začátek trasy vede po silnici a celkem po rovině nebo z kopce, trasu jsem znala z předcházejícího roku, tak jsem asi tak věděla, co si můžu dovolit. Běžela jsem celkem svižně, protože do kopců to zase tak neumím a tušila jsem, že budu určitě pomalejší. 10 km jsem měla cca kolem 52 minut, to už mne dávno předběhla Pavlína Procházková, Dáša Kubrová, Karolína Jeníková. Ani mně to tolik nevadilo, dělaly mně holky „zajíce“.
Do kopečků jsem běhala a chodila, vždycky 3 kroky a 3 skoky, nohy to dělaly nějak samy, automaticky, tak jsem je nechala. Do seběhů jsem šla, co to šlo, kdy jindy se dá nahonit několik vteřinek nebo minutek, že jo? Nejdřív jsem doběhla Karolínu, pak Dášu, ale Pavlínu pořád ne. Viděla jsem jí občas před sebou a hodně daleko, jen takový barevný flíček (zelenomodré triko s dlouhými rukávy), skoro jsem jí doběhla na 4.občerstvovačce. Taky jsem se chvilku předbíhala s jednou (asi) Němkou, starší paní, štíhlounká, lehounká , běželo jí to krásně stylově, nakonec jsem jí utekla…Měla jsem v úmyslu zopakovat taktiku z minulého roku, po 30. km to napálit, co to půjde. Nebyla jsem si ale vůbec jistá, jestli to vydržím až do konce.
Necelý kilometr před 40. km a předposlední občerstvovačkou Pavlína zastavila v lese a já ji předběhla, ještě jsem na ni volala, že mě určitě zase brzy dohoní. Nedohonila a asi ani nehonila, udělala si bohužel něco s nohou. Letos jsem až na malý kousek v úvodních kilometrech běžela celý závod úplně sama, buď jsem někoho dobíhala nebo někdo občas předběhl mě. Les ještě skoro spal, blatouchy nějak nevěděly o tom, že by měly kvést (jako loni), celkem jsem okolí registrovala jen koutkem oka, asi ve mně začíná převažovat závodník nad turistou a obdivovatelem přírodních krás.
Za poslední občerstvovačkou seběh z kopce, pak táhlé, ne moc příjemné stoupání po silničce a už je tu Mníšek. Vím, že to ještě chvilku potrvá, než bude škola a cíl, hlídám si hodinky, protože tuším, že by měl být osobák. Ještě ten nepříjemný kopec s hodně auty, tentokrát bez protivětru, zatočit vpravo, je tu školní hřiště a CÍL. Dostávám pamětní medaili, květinu, buchtu a vodu, mám nový osobní rekord na 50 km 4:50:53, zlepšení oproti loňsku (a mému dosavadnímu OR) o celých 6 minut. Mám radost. Nakonec je i bedna, resp. víc beden, trochu mně splývají dohromady, každopádně jsem 2. Češka (za Šárkou Macháčkovou z Olomouce) a myslím, že 5. žena celkem. Dostávám diplom z veteránského mistrovství České republiky za 1.místo v kategorii „ženy 40“ v disciplíně ultra – 50 km a to potěší.
Vložit komentář
Děkuju všem. Držím palečky, ať se Vám daří nejen v běhu.
Gratulace, mas pravdu, bylo to moc hezke, ja jsem byl nadseny z atmosfery a z trasy.. At se dari!!!
gratuluji
velká gratulace ! já jsem teď v neděli JEN šla 45km a nohy mi málem upadly … a to jsem přihlášená na květnový maraton :D
Martino, moc blahopřeji, skvělý výkon! P.
