logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jedenáctý týden – Po moravských vzpomínkách…

Jedenáctý týden  – Po moravských vzpomínkách…

Z následujících tří týdnů tréninku mám docela velký strach. Čekají mne dlouhé sobotní tratě 27 km, 32 km a 38 km. Asi by mi nevadilo je běžet v pohodovém tempu. To by byla rychlejší turistika. Ale běžet takovou dálku ve výkonnějším levelu? Anděle můj, ochraňuj mne prosím. Přemýšlím o tom, jak to nejen zvládnout, ale také jakou trať najít, aby byl běh zajímavý.

Vydávám se domů na Moravu. Máma mi s tátou Bohoušem naplánovali 27 kilometrový okruh z Moravského Berouna přes Sedmičky, Jívovou a Vésku. Dohodli jsme se, že na této dlouhé trati mne doprovodí máma na kole a bude mi podávat vodu a datle. Po příjezdu se ale vymlouvá, že musí vařit, a proto se mnou pojede táta Bohouš. Ne že bych to nečekala, že její nadšení vystřídá smysl pro povinnost. Vybíhám dříve, aby mne mohl později táta dojet a nemusel se mnou se celou dobu ploužit jako šnek.

Trať a terén na severu Moravy je velmi členitý. Jsou zde obrovské táhlé kopce a tak běh dává pěkně zabrat. Pro mne je to ovšem velká nostalgie. Probíhám místy, kde jsem byla naposledy před 15 lety. V Jívové míjím hospůdku, kam jsme s partou v dětství jezdili na vesnické diskotéky. Kochám se také krásou elegantních větrných elektráren, které do místní krajiny přirozeně zapadají. Sem tam potkáme turisty nebo projíždějící motorkáře či místní pracující na svých zahrádkách. Naše dvojka – já a táta na kole – vzbuzuje docela pozdvižení. Asi zde běžci nejsou tolik rozšíření jako v Praze. Všichni nás zdraví, mávají nám nebo jen koukají. Táta se taky snaží. Raději moc na mne nemluví a ochotně mi vždy podá datli nebo vodu. Prvních 8 km bylo pro mne dosti dlouhých. Ale jakmile se kilometrovník přehoupl přes 12 km, už se mi běželo lépe a začalo to rychle ubíhat. Od 22. kilometru jsem začínala cítit tuhnutí svalů a snažila se všelijak utěšovat a hodně přemýšlet, jen aby každý kilometr uběhl co nejrychleji. V závěru jsem se snažila 25. kilometr vysprintovat a poslední 2 kilometry na výklus – navíc z kopce – byly už za odměnu. Rychlou část trasy se mi podařilo i přes ta velká převýšení uběhnout v průměru 5:37/km, v plánu bylo 5:42. Tak jsem měla ze sebe radost. Táta mi mezitím ujel domů a asi mámě sdělil nějaké své dojmy. Protože když jsem zazvonila na dveře, otevřela mi máma se slovy: „Pavli, ty jsi ale fakt magor.“

Taky tě mami mám ráda!

V neděli jsem si hodinkový výklus naběhala v lesích na Staliňáku, kde jsem jako malá chodila na běžecké a běžkařské tréninky. Je to zvláštní běžet po cestičkách, kde jste jako malé dítě šmatlali několikrát týdně.

Na pondělní intervalovku 2x23 minut v rychlém tempu jsem se moc těšila. Vydala jsem se směrem na Gizitu a Valteřice. Tady jsme se jako děti dost najezdili na kole. Navíc mne těšilo, že po intervalových čtyřstovkách mne čeká „jen“ 2x 23 minut. Jak mne v tom rychlejším tempu ale překvapilo, že minuty ubíhají velmi velmi pomalu. Prvních 23 minut jsem po tom dlouhém sobotním běhu vytrpěla jako zvíře. Navíc jsem měla tuto trasu v paměti zafixovanou, že dojet do Valteřic na kole byla opravdu dálka. A tak mne překvapilo, že uběhlo 20 minut a já už byla za Valteřicema. Jo, holka, asi jsi nám trochu vyrostla. Při zpáteční cestě mne do dalších 23 minut povzbudila skupinka rómských dětí. Když mne viděly, vyběhly z rozbitého činžovního domu a čekaly, až proběhu kolem. Přiznám se, že trochu jsem probíhala s obavou. Vtom na mne malý klučina zařval: „Půjči si moje kolo!“. A tak jsem mu se smíchem odpověděla: „Ne, dík, já už to doběhnu.“ Děti se pak začaly překřikovat: „A dáš to? Dáš to?“ „Jasně a ahoj!“, zamávala jsem jim a běžela domů. Mám to tady doma ráda.

11. týden:

  • PO volno
  • ÚT 10 km s partou jak jste zvyklí
  • ST 18 min (135 – 140 tepů (135 – 140 tepů), 4 rovinky, 10x 400 (1:46) – 400 MK (135 – 140tepů), 10 min (135 – 140 tepů)
  • ČT 50 min (135 – 140 tepů)
  • PA volno
  • SO 18 min (135 – 140 tepů ) – 125 minut (155 tepů) – 10 min (135 tepů)
  • NE 60 min (135 – 140 tepů)

Celkem 70 km

Dvanáctý týden – Z Kolína do Poděbrad

obrázek

Středečních 12 intervalů bylo velmi zastrašujících. Ale naštěstí se mého tréninku chytli i kolegové z práce a tak středeční zabíjející trénink jsme opět zvládli spolu.

Pomalu se blížila sobota a mých 32 km. Protože se mi osvědčil doprovod na kole, pátrala jsem ve svém okolí, kdo by mi tentokrát pomohl, aby mi nejen podával občerstvení, ale také dával pozor na to, abych někde nezkolabovala. Domluvily jsme se s kamarádkou Lindou. Ona mne doprovodí na kole a já ji doprovodím na její první tandemový seskok s padákem. Nakonec se k nám i přidal kamarád Roman, který také poběží maratón. Trasu jsme vybrali podle letiště – z Kolína podél Labe do Poděbrad a zpět.

obrázek

Trasa vede po rovině a převážně v terénu a je nádherná. Škoda jen, že byla docela zima. Po prvních 3 kilometrech jsem se však zahřála. Roman mi svým bleskovým tempem zmizel dopředu a Linda kolem mne kroužila a pilně doplňovala tekutinami a datlemi. Ani nevím jak, ale prvních 17 kilometrů uběhlo velmi rychle a tak jsme před Poděbrady udělali otočku a vydali se zpět. Nožky poslušně kmitaly, dech byl pravidelný a cítila jsem se dobře. Po 22. kilometru se však můj stav začal mírně zhoršovat. Už jsem začínala počítat každý kilometr. Navíc kamínky na hliněné cestě se mi začaly více a více zařezávat do nohou. Na 28. kilometru mi Linda ujela za Romanem a já netrefila cestičku k řece a tak jsem se zaběhla. Když už se sotva plazíte a jedete na poslední plyn, je to k vzteku. Vrátila jsem se zpět. Začalo mne bolet břicho a měla jsem pocit, že se musím zastavit. Na 31. kilometru jsem místo následného zvolnění zastavila a musela si dřepnout, jak mne pálila lýtka. Asi se mi zakyselily svaly. Bylo mi do breku. Zatímco jsem se snažila rozklusat, tak jsem vystydla a dala se do mne zima. Přede mnou zbývaly ještě neskutečně dlouhé 3 km. Linda mi zavolala, aby zjistila, kde jsem. Chudák si akorát vyslechla jakési nevrlé skučení. Ještěže má vzácný dar – mírnost. A tak mne našla a doprovodila po zbytek výklusu. V závěru nás čekal Roman, který vypadal svěžeji než já, ale asi měl taky dost. Poslední kilometr k autu jsem ušla a rozchodila valící se kyselinu ve svalech. Bohužel únava udělala i tak své a při hledání správné cesty na sportovní letiště jsem nechtíc vjela do zákazu vjezdu, kde už čekala nedočkavá kolínská městská policie a napařila mi pokutu. Jo, tak to je. Grázlové, co jezdí jako piráti po silnicích, těm všechno projde. Ale jakmile se ztratíte a potřebujete pomoc, tak vám hned napálej pokutu, jen aby měli bodíky do svého hodnocení. A pak, že má policie „pomáhat a chránit“.

obrázek

V neděli byl po předešlé námaze výklus velmi dlouhý. Navíc mi sobotní trasa způsobila odřeniny na rukou (zapomněla jsem na vazelínu) a ženské zdravotní problémy. Ale jak říkal druhý den pan doktor, je to normální problém vrcholových sportovkyň. Ani neví, jak mne tím pochválil, protože mne zařadil do vyššího levelu.

12. týden:

  • PO 15 min (135 – 140 tepů); rozcvičení; 2x /22 min (162 -165 tepů) – 10 min (135 – 140 tepů)/; 10 min (135 – 140 tepů)
  • ÚT 10 km s partou jak jste zvyklí
  • ST 2km klus, 4 rovinky, 12x 400 (1:46) – 400 MK (135 – 140 tepů), 10 min (135 – 140 tepů)
  • ČT 50 min (135 – 140 tepů)
  • PA volno
  • SO 18 min (135 – 140 tepů ) – 150 minut (155 tepů) – 10 min (135 tepů)
  • NE 10 km (135 – 140 tepů)

Celkem 90 km

Pavlína Folovská foto
  • přečteno: 7176/7073×
Jedenáctý týden  – Po moravských vzpomínkách… Jedenáctý týden  – Po moravských vzpomínkách… Jedenáctý týden  – Po moravských vzpomínkách…

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Tréninkový deníček Pavlíny Folovské

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků