logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Rizika běhu, aneb jak lze také číst závěry studie MarathonLab IKEMU

Rizika běhu, aneb jak lze také číst závěry studie MarathonLab IKEMU

Každá činnost v sobě skrývá riziko z povolání, ne nadarmo je každý zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance s riziky jeho práce a s tím, jak se proti nim bránit! Ano, jsem odborník na pracovní rizika, tak o tom něco vím :).

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Proč se neběhá v přípravě na maraton 42 km?
  2. Proč probíhá úplná regenerace po maratonu čtyři týdny?
  3. Proč běžet maximálně jen dva maratony za rok?
  4. Proč se řídit v tréninku tepovou frekvencí a rychlost na kilometr brát jen jako kontrolní ukazatel?
  5. Proč střídat intenzivní tréninkové dny s dny regeneračními?
  6. Jak je možné, že je člověk schopný běhat ultramaratony, když jej dokáže skolit maraton?
  7. MUDr. Miroslav Nosek – Komentář ke studii MarathonLab IKEM u běžců, amatérů, kteří absolvovali Pražský maraton 2019
    1. Citované studie

Závěry studie, tak jak byly interpretovány na iDnes, většina z vás četla, ti ostatní si je můžou přečíst z pohledu Aleše Dvořáka, jinak též autora skvělé knihy Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout.

Já se nebudu vyjadřovat k tomu, co a jak bylo interpretováno na iDnes, ale podívám se na to z pohledu člověka, který běhá více jak padesát let a skoro tak dlouho trénuje i ostatní, a který na toto téma napsal stovky článků a několik knih.

Proč se neběhá v přípravě na maraton 42 km?

Častá otázka, kterou dostávám, když si lidé přečtou tréninkové plány, ať už ty, co jsem někde napsal, nebo byly napsány někým jiným, či jsou obsahem různých aplikací. Odpověď je jasná: Protože běžet 42 kilometrů je pro tělo děsný záhul, z nějž se naplno vzpamatuje, i když vy se cítíte třeba dobře, až po měsíci.

Proč probíhá úplná regenerace po maratonu čtyři týdny?

Na základě výsledků zjištěných IKEMem (a mezi námi, ta zjištění už byla známa dávno před tím, jen bylo třeba je prezentovat na studii běžců a běžkyň, kteří se zúčastňují největšího maratonu u nás, protože na něm se velká většina zúčastněných snaží podat co nejlepší výsledek, bez ohledu na to, jak na to trénovali) velmi názorně vidíte, že vaše srdce, ledviny a játra dostanou pěknou nakládačku, z níž se hezky dlouho dávají dohromady. Teď si ještě vezměte, že jste vyčerpali velké množství minerálů, změnil se vám krevní obraz (došlo k úbytku hemoglobinu), celkově se snížila imunita. Další čočku dáte tělu, když místo zavodnění oslavíte svůj úspěšný maraton několika mázy piva, proložených něčím tvrdším, a zajíte to smažákem.

Proč běžet maximálně jen dva maratony za rok?

Tady je odpověď taky velmi prostá: Protože na maraton byste měli jít připravení, zdraví a v plné síle. Příprava na maraton optimálně trvá čtyři měsíce. K tomu musíme připočíst měsíc, kdy sice jen neležíme, ale aktivně regenerujeme po maratonu – a to nám dohromady hodí pět měsíců. Běžíte-li tedy maraton začátkem května, měli byste na další nastoupit až začátkem října. Pak už přichází podzim a zima, v nichž se připravujeme na další sezónu. Takže jednoduchá matematika, kterou zvládne i dítě na nižším stupni základní školy.

Proč se řídit v tréninku tepovou frekvencí a rychlost na kilometr brát jen jako kontrolní ukazatel?

Protože tepová frekvence, klidovou počínaje, nám nejlépe řekne, jak jsme na tom, zvláště pak, když nejsme schopni vnímat signály svého těla, že má dost. Což v mnoha případech nejsme, protože jsme se je naučili utlumovat léky na bolest, energetickými nápoji, různými nakopávači, protože tak je to normální a dělají to skoro všichni.

Tepovou frekvenci ale tyhle „pomocníci" neoblbnou, oblbnou jen vaší mysl, váš konečný úsudek, váš pocit, jak na tom jste.

Je mi jasné, že řídit se tepovou frekvencí v tréninku může být pruda, protože kilometry nenaskakují, čas na kilometr neklesá, a není se pak čím chlubit na sociálních sítích. Navíc většina lidí už když startuje do tréninku má tepovku v oblacích a dostat dolů jim nejde ani za boha. A ani za boha ji tímto způsobem dolů nedostanou. Dostanou ji dolů, jen když se budou rozbíhat zvolna a pak teprve přiloží pod kotel, bohužel naše tělo nereaguje tak, jako třeba auto, jemuž na začátku naložíte, rozjedete se při spotřebě 20 litrů z 0 na 100 za pár vteřin, a pak držíte rychlost a jen trošku přikrmujete. Naše tělo reaguje přesně naopak, musíte ho zlehka uvést do optimálního tempa, a pak jej za daného tlukotu srdce udržovat v konstantní rychlosti, která je ale vyšší, než když do ní sprintujete hned od startu.

Proč střídat intenzivní tréninkové dny s dny regeneračními?

Protože tělo musí dostat čas, aby mohlo opravovat a budovat. Jistě mi dáte všichni za pravdu, že účelem tréninku je zlepšovat fyzickou kondici, zlepšovat náš výkon. Při intenzivním tréninku (intenzivní není jen intervalový či silový, ale i tempový), dochází cíleně k malým traumatům na úrovni buněk, jejichž výsledkem (u těch nejzatíženějších) jsou mírná poškození, která ale tělo dokáže opravit, dáme-li mu k tomu čas a prostředky. Čas mu dáme zařazením regeneračního tréninku, prostředky odpovídající výživou. Kdybychom v těle však jen opravili, co se poškodilo, jeho výkonnost bychom nezvýšili. Abychom výkonnost zvýšili, musí tělo něco nastavět a to tolik, aby v případě, že ho vystavíme stejné zátěži, v níž naposledy došlo k poškození, k žádnému poškození nedošlo. No ale my mu naložíme o trošku víc, tím jej znovu (ale cíleně) vystavíme o něco málo vyšší zátěži, opět dojde k drobným poškozením, ale pokud dáme tělu opět čas a prostředky (zařadíme regenerační trénink a podpoříme vhodnou stravou), zase naše forma o stupínek stoupne.

Pokud však budeme stále makat do plných, nebude mít tělo čas, i při poskytnutí odpovídající stravy, budovat. Bude čím dál tím víc vystresované, zatnuté. Což si však tělo nedá dlouhodobě líbit, postaví se na zadní, něco někde praskne, nebo onemocníme a po čase začneme zase od začátku. Zatímco kdybychom ctili jeho potřeby, postupovali dopředu drobnými krůčky, k cíli dofrčíme nepoměrně rychleji.

Jak je možné, že je člověk schopný běhat ultramaratony, když jej dokáže skolit maraton?

No jak, protože ultramaratony, snad kromě 50 km či šestihodinovky, se běhají pomaleji než maraton a ti, co je absolvují, by už měli mít za sebou dlouhodobou běžeckou minulost. Já jsem třeba ultramaratony začal běhat až téměř po třiceti letech běhání, proto i v 65 letech mám všechno svoje (myslím klouby), nikdy jsem neutrpěl vážný úraz (všechny úrazy, co jsem kdy měl, jsem si udělal ještě v době, kdy jsem běhal 800, 1500 metrů a 5 km na dráze nebo v hale, kdy jsem absolvoval velmi intenzivní trénink a nevěděl, co vím dnes. Ale možná ani to by mi nepomohlo, protože jsem byl mladý a ctižádostivý a chtěl vyhrávat! :)

MUDr. Miroslav Nosek – Komentář ke studii MarathonLab IKEM u běžců, amatérů, kteří absolvovali Pražský maraton 2019

Observační studie sledovala vliv maratonského běhu – závodu u 97 amatérských běžců. Účastníkům byl proveden krevní odběr, lékařské vyšetření, EKG a echokardiografické vyšetření před závodem a 24 hodin po závodě. Byly použity záznamy ze sporttesterů a dotazníky od účastníků. Z výsledků studie vyplynulo, že 50 běžců mělo neléčenou hypertenzi, 55 běžců neléčenou poruchu metabolismu tuků, 10 lidí abnormální nález při echokardiografickém vyšetření a 27 běžců mělo pozitivní rodinnou anamnézu kardiovaskulárního onemocnění. Po závodě mělo 70 % běžců zvýšenou koncentraci troponinu, bílkoviny (která bývá zvýšena u pacientů s poškozením myokardu), a 26 běžců mělo výsledky odpovídající akutnímu poškození ledvin. Titulky v novinách o výsledcích studie informovaly spíše nešťastně jako o poškozování srdce sportem. To rozpoutalo diskuzi nad výsledky, někdy i s pochybami o designu uspořádání studie.

Studie, jak byla navržena a provedena, je podle mého názoru naprosto v pořádku.

Děkujeme organizátorům i účastníkům za její úspěšné dokončení. Zahrnout větší počet subjektů nebo srovnávat s elitními běžci vzhledem k velké výkonnostní variabilitě a nutnému většímu počtu subjektů nebylo cílem, nebylo by to praktické a ani nutné. Ukázalo se, že účastníci průzkumu měli kardiovaskulární rizikové faktory co do frekvence a významu podobné, jak tomu bývá v běžné populaci. Nemysleme si, že sportovci – běžci jsou vždy zdravější, nemusí být.

Z analýzy studie vedle známek dehydratace vedoucí až k poškození ledvin zaujaly výsledky o zvýšených hladinách troponinu. Ve studii byl zvýšen více u běžců, kteří běželi nerovnoměrným tempem nebo zrychlili v druhé části závodu. (Nemáme bohužel data o vztahu k srdeční frekvenci.) Na jedné straně se tak objevily titulky o maratonském běhu, který vede k poškození srdce, na straně druhé diskuze o nedostatečné fyzické připravenosti hodnocené skupiny běžců.

Z jiných studií víme, že zvýšená hladina troponinu je po zátěži celkem běžná. V podobné studii u účastníků maratonu v Bostonu v roce 2002 mělo zvýšené hladiny troponinu 68 % ze 482 běžců (podobná četnost). V této studii se také nenašla jasná spojitost s osobní ani rodinnou anamnézou, tréninkem nebo výkonem v závodu. Ve velké metaanalýze 145 studií analyzující troponin při zátěži bylo konstatováno, že troponin se u těchto jinak zdravých sportovců zvyšuje především po dlouhodobé a vyšší námaze, ale i při kratší (30 min) intenzivní aktivitě, a to v 0-100 % a u různých pohybových aktivit. Autoři této metaanalýzy uzavírají, že většinou šlo pravděpodobně o fyziologické zvýšení.

Dodávám, že posuzovat je vždy třeba každý případ individuálně s ohledem na anamnézu a další klinické projevy. Infarkt nebo závažná srdeční arytmie hrozí každému bez výjimky.

Ze studie MarathonLab bychom si měli odnést to, že před přípravou na maraton bychom měli být vyšetřeni alespoň v rámci běžné prevence u praktického lékaře, tj. krevní obraz, cukr, močovinu, minerály, krevní tlak a EKG, ideálně i echokardiografické vyšetření srdce u specialisty. Běhejme hlavně pro radost a s pokorou.

Závodu by potom měla předcházet kvalitní běžecká příprava a na startu bychom měli být v optimální fyzické kondici bez známek akutního onemocnění. Hydratovat dostatečně dlouho před závodem i v průběhu závodu a potom mysleme na to, že kromě nohou bude ke konci závodu unavené i naše srdce, a to ještě několik dní po závodu. Ať se vám lehce běží!

Citované studie

Fortescue et al. Cardiac Troponin Increases Among Runners in the Boston Marathon, Ann Emerg Med. 2007;49:137-143

Gresslien et al. Troponin and exercise, International Journal of Cardiology 221 (2016) 609–621

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (15 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Martina | 12. 2. 2020 10.15 hod. | 88.102.242.xx
Ahoj Mirku, loni jsem běžela půlku na jaře, ale pak jsem trénovala na osobák na 5km (podle Milošova 20 ti týdenního plánu) , z toho jsem dala osobák i na 10km a v Liberci na Nature run i na 12km, ale na maraton naběháno nemám. No, asi to budu muset vzdát:-( Dík za radu.

fotoMiloš Škorpil: Mirku, díky za odpověď Martině.
Martino, jednak gratuluji k osobákům na 5 a 10 km, a jsem rád, že patříš k těm rozumným, co si nechají poradit. Jak psal Mirek, je třeba se vyléčit a pak začít pracovat. Když budeš zdravá, doporučil bych ti na podzim maraton v Drážďanech.

Mirek Nosek | 11. 2. 2020 19.47 hod. | 89.24.181.xx
Martino, jestl máš teď chřipku v polovině února, měla bys začít s během až v březnu. Plán s mi zdá už dost nabouraný. A jestli nemáš dlouhodobě naběháno, maraton v Praze bych raději odložil. (relativně dlouho a často jsi byla v zimě nemocná, zkus spíše ve větším klidu stabilizovat svoji celkovou zdravotní kondici). Držím palce a přeji brzké uzdravení.

Martina | 11. 2. 2020 10.56 hod. | 88.102.242.xx
Moc se mi líbí Vaše analýza studie. Prostě hlavně vždy zapojit rozum. Mám otázku. Nechci jít na maraton nepripravena. Mám ještě šanci se připravit, když jsem v říjnu měla anginu, listopad jsem běhala jen regeneracne 40 minut 4x tydne. V prosinci jsem měla další anginu. V lednu jsem běhala nejprve 40 minut 3x tydne. Pak od 20.1. dle plánu Jak ubehnout maraton za 100 dni. Ale teď mám chřipku. Mám ještě naději? Moc děkuji

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecký trénink

všechny články Běžecký trénink

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Konec Běžecké školy : Na chvíli Jsem se vyděsil, že by jste Miloši svou celoživotní lásku z ničeho nic pověsil na hřebík.…»
  • Konec Běžecké školy : Člověk si mnohdy uvědomí skutečnou hodnotu čehokoli, až ve chvíli, kdy to ztrácí... Zvláště ve…»
  • Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge 2012 : Copak asi dělá HANELE, která psala první komentář? Já jsem nepoznal nejzábavnější, nejobětavější,…»
  • Konec Běžecké školy : Me se uplne zatajil dech!!az s tou kulturistikou mi to doslo:-D »
  • Konec Běžecké školy : No dostal jsi mě! »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků