logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Z Buštěhradu na Sněžku… po svých…

Z Buštěhradu na Sněžku… po svých…

Zní se to jako nesmysl? Jak to může někoho napadnout?

Je to nesmysl hraničící se zdravým rozumem, pro mě je to realita. Rok 2019 byl pro mě trápení a ve znamení léčení zranění, tedy neběhání. V září 2019 jsem se začal konečně připravovat na závod na 24h ve švýcarské Basileji, který se měl uskutečnit 1.-2.5. 2020. Když jsem byl v nejlepší fázi tréninku, přišel Covid-19 a hodil do všeho vidle. Začala se uzavírat republika a rušit závody. K naštvání, ale zdraví je na prvním místě.

Po krátké úvaze a konzultaci s Milošem (Miloš Škorpil – ultra trenér, kamarád a rádce) jsem se rozhodl, že v tréninku nepolevíme a udělám si vlastní výzvu v podobě vyběhnutí na Sněžku. Tuto horu každý rok zdolávám v rámci tréninku několikrát. Tentokrát ale odstartuji z domova, z Buštěhradu. Termín padl na 29.-30.5.

před startem

Měsíc před startem jsem se sešel s klukama, co mě budou doprovázet, a naplánovali jsme cestu, zastávky na občerstvení a všechny detaily, které můžou nastat. Je to takový můj rituál. Plánovat vše předem do posledního detailu. Vše připravit, nakoupit, navařit, to je vždy práce mojí úžasné manželky Gábinky, která ví, „na co" rád běhám a co je osvědčené.

start

Odstartoval jsem v pátek 29.5. ve 20.00 hod za přítomnosti nejbližších a sousedů. Prvních 10,5 km jsem měl doprovod v podobě souseda Petra Graclíka, takže super pokec, ostatně jako každý běh s Petrem! Za Kralupami nad Vltavou jsme měli první sraz s mým doprovodem, Mirkem Touškou (kamarád, nejlepší supporter, trenér a můj poradce) a Petrem Veverkou (ultramaratonec a nadšenec), kteří mě doprovázeli autem, případně na kole, a v případě Mirka i během při výstupu na Sněžku.

Z Kralup jsem nabral směr Mladá Boleslav (Veltrusy, Dřínov, Obříství, Byšice, Mělnické Vtelno, Bezno). Každých cca 15 km jsem se potkal s klukama, kteří mi vždy vše doplnili na další cestu do tmy. Po každých cca 45 km byla větší zastávka, kde jsem si dopřál i polévku a nealko pivo na srovnání žaludku. Přeci jen jíst a pít při neustálém pohybu není ideální a žaludek dostává slušně zabrat…, ale zatím vše šlo bez větších problémů, a já ukrajoval kilometr po kilometru…

Z Boleslavi jsem zamířil směr Sobotka (zde jsem musel po státní silnici č.16) a byl svědkem nočních závodů kamiónů. Nic příjemného, ale díky reflexnímu oblečení jsem byl velmi dobře vidět a „kamióňáci" byli ke mně celkem ohleduplní.

Trosky

Ze Sobotky jsem zamířil kolem Trosek a začaly se mi ukazovat Krkonoše. Zde započala krásnější část mého běhu. Mohl jsem přivítat slunce, které akorát začalo vycházet. Naskytl se mi tak úžasný pohled na vycházející slunce, které osvětlovalo Trosky…, tohle vždy beru jako odměna za tu dřinu. „Doktore, vy jste se zase kochal!“. V okolí Trosek jsem taky protnul vzdálenost 100 km.

První nepovedený moment přišel po cca 110 km za Libuní v kopcích u Svatého Petra, kde jsem při 5 km stoupání přehlédl odbočku v lese a zakufroval jsem. Jako na potvoru nebyl signál, takže jsem musel pokračovat na kopec na signál a navigovat se zpět na správnou trasu. Nicméně výhledy, kterými jsem byl odměněn, za to stály. Z Lomnice nad Popelkou jsem upaloval směr Jilemnice, kde na mě čekali kluci a Mirek v cyklistickém, aby mě až do Pece doprovodil na kole. Chtěli mě mít pod dohledem, protože člověk po 130 km běhu nemá unavené jen tělo, ale i mozek:), a dohledu je potřeba.

Jeden z krásných a povzbuzujících momentů přišel s přiběhnutím do Vrchlabí, kde na mě čekal Petr se standardním občerstvením, a jako velké překvapení moje milovaná rodinka! Je naprosto úžasné a posilující, když máte podporu celé rodiny. Všechny jsem olíbal, nabral pití a jídlo na cestu do Pece, a vyrazil na 20 kilometrovou cestu přes hory a doly. Čekalo mě druhé největší, ale nejdelší stoupání na trase. Přes 14 km pořád do kopce… V některých částech se nedalo běžet a muselo se jít, nebylo vidět „na konec“. V takových to chvílích jen koukáte metr před sebe a snažíte se jít/běžet co nejrychleji a neřešíte, kdy to skončí. Na seběh už se člověk taky netěší, protože má rozsekané nohy na maděru a každý dopad cítí celé tělo intenzivněji a intenzivněji.

Přibíhám do Pece ke svému týmu a oni mi hrají Eye of the Tiger na povzbuzení! Vědí, co mám rád. V Peci jsem se převlékl, dal si espreso, nabral vodu a gel, a vyrazil na poslední kopeček. Z Pece na Sněžku je to cca 7 km přes Obří Důl a nastoupáte přes 800 výškových metrů. Kopeček! Jen pro představu, když sem jezdím trénovat a běhám tuto trasu, trvá mi to cca 45-50 min. Tentokrát to bylo hodně přes hodinu. Myslím, že jsem to vyběhl jen díky hlavě a klukům. Tělo už bylo u konce sil. V každém případě nahoře bylo krásně! Rodina, kamarádi, všichni jsme měli obrovskou radost, že po skoro 17 hodinách na cestě jsme v cíli! Po doběhnutí ultra mě vždy zalije pocit štěstí a hrdosti, že jsme to zvládli. Také lehký pocit smutku, že je jedna cesta u konce. Skvělé je, že hned zase začíná další…, člověk prostě nesmí přestat snít a po cestě domů už se mi honily hlavou další plány.

Ještě v řeči čísel: celková trasa = 166,14 km, čas = 16:54 min, nastoupáno více jak 3300 výškových metrů, snědeno 6x tvarohový šáteček, 2x toust šunka/sýr, nějaké jablko, pomeranč, banán, 6 gelů, trošku brambůrků, kyselá okurka, vypito celkem 10 litrů tekutin a spáleno 9000 kcal.

Na celé této akci byla jedna velmi důležitá věc! A to podpora spolku Sportem plníme sny a jejich květnová výzva na podporu sedmnáctileté Monči, která má sen, mít vlastní cukrárnu. Bohužel jí do cesty vstoupily dva nádory na mozku a potřebuje prostředky na rehabilitaci. Proto jsme se rozhodli tuto akci podpořit, a za každý uběhnutý kilometr jsme věnovali 10 Kč. Tímto bych chtěl poděkovat všem kamarádům, kteří se ke mně a k akci přidali. Díky! Naděje totiž umírá poslední!

Všem moc děkuji za podporu, jak mne, tak především Monči.

  • přečteno: 1976/1418×, 1 komentář
Z Buštěhradu na Sněžku… po svých… Z Buštěhradu na Sněžku… po svých… Z Buštěhradu na Sněžku… po svých…

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Martin Lacko | 9. 6. 2020 9.51 hod. | 217.30.65.xx
Prostě a tak ...
Řečeno bylo dost a mohlo by být dalšími...
Jen to zkusit...
Vždyť rozklusávaní a vyklusávání se doporučuje skoro u každého sportu a je jeho nedílnou součásti v tréninkové přípravě každého sportu... i třeba plavců...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Petře, znamená to, že máš v jednom tréninku střídat 7x po dvou minutách 2 minuty vycházkové s 2…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Ahoj, Potřebuji a to zdůrazňuji, zničit, staré návyky. Vážím 150 kg a po přečtení článků jsem…»
  • Tipy jak spálit pět set kalorii : Ještě jsem zapomněla mám157 cm vážím 56,5 kg »
  • Tipy jak spálit pět set kalorii : Já tedy nevím je mi 70 let a denně spálím 450 až520 kalorií. Neběhám. Běžný režim 2x denně s…»
  • Tipy jak spálit pět set kalorii : Já tedy nevím je mi 70 let a denně spálím 450 až520 kalorií. Neběhám. Běžný režim 2x denně s…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků