logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Chvála profesionálům a taky „bulváru"

Chvála profesionálům a taky „bulváru"

Kilometry pro Paraple běží stále dál a dál. Běžím je já dnes s pokladničkou na zádech, jedna pokladnička na vás bude čekat v cíli, takže kdo chce, má tu nejlepší příležitost, pokud se nemohl z jakéhokoliv důvodu přidat, když jsem běžel pro Paraple okolo České republiky, zaběhnout si je při Volkswagen Maratonu Praha také.

Kdo neběžíte dnes v Praze, můžete se přidat kdykoliv během roku svými kilometry a svými korunkami k Oběhu světa pro Paraple a zasláním částky rovnající se počtu kilometrů, jimiž se připojíte k této formě Kilometrů pro Paraple. Penízky pak pošlete na konto centra Paraple: 10006-18831021/0100 a uveďte variabilní symbol:1114219511.

Nyní k tomu zvláštnímu nadpisu. Ať už máme jakýkoliv názor na Blesk či Šíp plus, upozorňuji, že si je normálně nekupuji, ale na druhou stranu mám s těmito medii osobně velmi dobrou zkušenost. Vždy, když o mně a o mých aktivitách psali, tak to bylo napsáno a podáno naprosto seriózně a profesionálně. Píši o tom i proto, že není náhodou, že v  vycházejícím Nedělním Blesku je velký článek, věnovaný Kilometrům pro Paraple. Vážím si toho i z toho důvodu, že Blesk jako takový oslovuje spousty a spousty lidí a že právě k těmto lidem se dostane informace o charitativní akci. O formě charity, na níž nejsme u nás zvyklí. Říkám, že změny musí přijít zespoda, sice většina lidí stále opakuje, že vše se odvíjí od těch nahoře, ale to je holý nesmysl, ti nahoře jsou jen obrazem nás, kteří jsou dole, a my všichni jsme obrazem toho, jak se dokážeme postarat o své potřebné.

Nějak mi pořád nedá spát pohled na charitu a na pomoc konkrétním lidem v nouzi. Řeknu vám, jak se dívám na pomoc potřebným, na charitu já. Já prostě tuto pomoc vidím tak, že jsem dostal něco darem. Je jedno, co to je. Mohu běhat, mám nekonečnou řadu skvělých přátel ochotných mi pomoci vždy, když si něco vymyslím, dělám, co mě baví – tím nyní nemyslím běh, ale tak vůbec vše, co dělám. Možná to bude i tím, že mě baví život a tak si ho prostě užívám a jen tak jako mimochodem udělám to či ono a ONO je to TO, co zrovna nějak přitáhne pozornost, nebo osloví desítky či stovky lidí. Žiji prostě život s radostí a v radosti, a protože radost přitahuje radost, mohu svým činěním přinášet radost i jiným.

Ještě se vrátím k tomu, co mám, ne proto, abych se vychloubal, ale abych se odhalil, abyste mohli pochopit, proč ty všechny věci dělám. Mám partnerku, jakou bych přál každému. Pánové pozor! Tu svou nedám, najděte si svoji :). Mám skvělé syny, ne že bych je nejradši někdy nezabil :), ale jsou přesně takoví, jaké jsem si je přál mít, když se narodili – jsou sví, a to považuji v životě za velmi důležité.

Tohle všechno mám a jsem za to ŽIVOTU nekonečně vděčný, a právě ta NEKONEČNÁ vděčnost je příčinou toho, že dělám, pokud se týká pomoci potřebným, charity, to, co dělám. Moje vděčnost je vyjádřena PODĚKOVÁNÍM za to všechno, co mi život dal, dává a Bůh ví, ještě dá. Neumím si představit lepší způsob, jak poděkovat, než že pomůžu, pomůžu těm, kterým bylo dáno nést těžké břímě svého osudu, a je docela jedno, jakou formou je toto břímě vyjádřeno. V podstatě vše, co v životě dělám, je svým způsobem charita, i trénování, práce na Běžecké škole, moje vlastní práce, která mě živí. Jasně, za něco z toho dostávám zaplaceno penězi, ale ty peníze dostávám proto, abych mohl ještě více dávat.

Nejsem misionář, ani utopista, ani to nedělám pro věčnou slávu, nebo pro jakoukoliv slávu, nemám zapotřebí na sebe nijak upozorňovat. Dělám to, protože se tím skutečně bavím a dělá mi to radost. Vím, že pro mnohé je to těžko stravitelné sousto, ale také vím, že je spousta těch, kteří to cítí jako já, a těch lidiček, kteří to cítí jako já, je stále víc a víc. Netoužíme zakládat žádná oficiální sdružení, myslím si, že nám stačí jen o sobě vědět, vědět, že nejsme sami takto „vyšinutí“ mezi všemi „normálními.“ Protože, co je to norma. Nejsme anarchisti, my proti ničemu nebojujeme, nic neboříme, nebouráme, my žijeme TADY A TEĎ a to je jediné, co nás odlišuje od většiny, která by ráda žila také tady a teď, ale nějak žije v myšlenkách stále v zítřku, či včerejšku.

Ve čtvrtek jsem také slyšel názor, že pokud člověk běhá hodně dlouho a dlouhé trasy, je natolik ovlivněn působením endorfinů, že mu je pak všechno jedno, jako by měl v hlavě prázdno, vše bylo z jeho hlavy vymazáno a on se stal naprosto rezistentní ke všemu, co se kolem něj děje. Je fakt, že nyní jsem při těch nesčetných Kilometrech pro Paraple asi hlavně na DagmarKu takto působil, když mě poslala někam – tedy nějakým směrem, a já si běžel, kam mě nohy nesly :). Na druhou stranu to ale bylo i tím, že já si při běhu myslím na svoje a v podstatě hlavu nevypínám nikdy, jak by mohla potvrdit Jitka, která se mě snažila napravit – fyzioterapeuticky a já při tom pořád něco vymýšlel, takže mě musela umravnit a nakázala mi: „Přestaň už konečně pracovat a uvolni se:“ :). Ale já byl v tu chvíli krásně uvolněný, jen prostě mnou proudily myšlenky, jimž jsem nechával volný průchod :). Někdo to může nazývat práce, já tomu říkám radost :).

Vás čeká radost v podobě výzvy, výzvy jedné z nejtěžších, jakou si člověk dokáže vymyslet, výzvy zvané MARATON. Přeji vám, abyste si tu výzvu užili, hlavně přitom zůstaňte stále pevně nohama na ZEMI, nikam nelétejte – hlavně po startovním výstřelu, držte si tempo, v němž a na nějž jste se připravovali, a v cíli pak nezapomeňte projevit svou vděčnost. Vděčnost za to, že jste mohli maraton běžet a uběhnout, a je zcela jedno, s jakými pocity, tím, že odevzdáte do kasičky Centra Paraple 42,- Kč, nebo někdy později přispějete na jakoukoliv charitu, která vás bytostně oslovuje.

Když jsem na začátku poděkoval Blesku a Šípu plus, musím také poděkovat Právu, iDnes, Pelhřimovskému deníku, Rovnosti a behej.com, které také o Kilometrech pro Paraple napsaly, hlavně však Radiožurnálu, který sledoval mé kroky od startu až do cíle.

DÍKY, DÍKY, DÍKY

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

pavel kosorin | 11. 5. 2010 20.51 hod. | 95.140.247.xx
diky :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»
  • Škorpilova škola běhu – běžecký almanach pro všechny : Knížku jsem koupil před třemi lety a začal běhat.Teď si život bez běhu nedokáži představit. »
  • Vyzkoušel jsem běžecké vybavení z Lidlu: začátečník si může vybrat : Kdysi jsem si v Lidlu kupoval běžecké funkční oblečení, k mému překvapení, šlo o docela kvalitní…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků