logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jaký byl PIM 2010

Jaký byl PIM 2010

Pokud jde o počasí, tak bylo jednoznačně nejlepší za poslední roky. Pozitivní bylo i to, že mi za ně nikdo v cíli nevynadal tak jako loni :), kdy jsem si po větě: „Můžeš si psát o tom maratonu co chceš, ale já to tak nenechám, kterej debil si vymyslel maraton v Praze v květnu?“ :) Také se mi zdálo, že i když byl rekordní počet účastníků, sanitky jezdily nějak méně. Pokud jde o vodiče, nechám vás zhodnotit jejich práci. Co já mám zprávy, tak až na jednoho, ehm jednu, všichni splnili úkol na jedničku, za což jim děkuji před nastoupenou jednotkou :), tedy vámi.

Jeden zádrhel to vše mělo, že jste mě marně hledali ve startovním poli s fialovým balonkem a čísly 5:00, ale snad jsem byl ve svém tralaláčku – paraplíčku dobře rozpoznatelný.

obrázek

Pokud jde o mě, já si maraton dobře užil, hlavně v závěru, kdy jsme s Michalem pomohli doběhnout do cíle jedné běžkyni a jednomu běžci. Když jsem viděl jejich úsilí a vůli, to, jak bojují s bolestí, nemohl jsem než v duchu smeknout.

Smeknout musím ještě i před Pavlínou Folovskou, která celý maraton bojovala s bolestí v třísle, chtěla, moc chtěla splnit cíl, který si dala a na nějž trénovala více jak půl roku. I přes ten zdravotní handicap by to určitě dala, nakonec jí však kilometr před cílem v třísle ruplo, ale ani v tu chvíli to nevzdala a do cíle pár minut přes čtyři hodiny došla. Napsala mi celá zkroušená, že je jí moc líto, že nesplnila cíl. Řekl jsem jí, že pokud jde o mě, tak považuji její cíl za splněný, a že jsem na ní hrdý a to taky jsem.

obrázek

Smeknout musím i před Irenou Elis, další z členek Women´s Challenge, ta si dala za cíl doběhnout. V přípravě musela překonávat řadu problémů, ale nezabalila to, do cíle nakonec došla za 7 a půl hodiny. Nesplnila limit, ale k čertu s limitem, v New Yorku je 8 hodin, tam by ho splnila. Irena je, stejně jako Pavlína, pro mě vítěz, ať se na to dívá kdo chce jak chce.

Až budu někdy vzpomínat na PIM 2010, tak si vždy vzpomenu na ty dva, co jsme s Michalem doprovodili do cíle, na Pavlínu, na Irenu.

Teď dám slovo Zdeňkovi, Michalovi Vavákovi a Martinovi, a pokud se máte i vy o co podělit, co souvisí s letošním PIMem, tak to napište do komentářů.

Zdeněk Dančo

Na PIM jsem se těšil, zvláště po optimistických předpovědích, že bude ideální studenější počasí. Tak jsem si naplánoval časový rozvrh a věděl jsem, že tentokrát to určitě vyjde. Ale jestli je něco na PIMU jisté, tak je to počasí. Věřím tomu, že kdyby se PIM přesunul na leden, stejně bude teplo. A já mám rád na maraton chladněji. Ale počasí neporučím, a jelikož PIM jsem absolvoval po jedenácté, ani to teplo mě vlastně nepřekvapilo a ani mé optimistické plány jsem nepřizpůsobil počasí.
Takže jsem opět prvních 20 km běžel rychleji než je zdrávo, a samozřejmě jsem na to mezi 20. -30. km doplatil. Když se přidaly křeče, věděl jsem, že plán nevyjde.
Ale přesto jsem si závod užil, atmosféra díky umístění tratě do města skvělá a zase jsem si potvrdil, jak je maraton spravedlivý...

Michal Vavák – vodič na 4:00

Byl pro mě první v pozici vodiče a moc jsem si to užil. Neběžel jsem pro sebe, ale spíše myslel na druhé, ačkoli to tempo, kdy jsme stahovali ztrátu od výstřelu, bylo chvílemi pro naše „ovečky“ až příliš rychlé. Na mě bylo stále velké horko, a tak jsem rád přivítal spršku na 33. km. A největší zážitek: v cíli za mnou přišla jedna běžkyně s díky, že se kvalifikovala do Bostonu, poté, co se ke mně přidali v Těšnovském tunelu :) Velice rád budu u TOHO i příští rok.
Děkuji ještě jednou za možnost běžet jako vodič. V Pelhřimově na půlce na viděnou

Martin Ševčík

obrázek

Maraton. To byl teda nápad. Před lety jsem ho běžel pro „účast", letos už s výhledem na lepší čas. Poprvé, co jsem při závodě zhusta doplňoval cukry ionťáky a gely od Nutrendu (díky Bohu a slečno/paní Šrámková za ně), a kvůli nim jsem opravdu energeticky nestrádal. Tradičně se mi – coby člověku nezvyklému dlouhých běhů – ozvala kolena, kotníky a hlavně chodidla.
Běželo se nádherně a už po 13ti kilometrech, při průběhu Staromákem, se dostavoval pocit euforie. V plánu jsem měl doběhnout před vodiči s bílými balónky, tak jsem si je držel za sebou. Doběhli mne v přesné půli a nohy mi začaly trochu odpírat poslušnost. Další pitná zastávka udělala mezi námi mezeru, která se zvětšovala a zvětšovala ... ale to nevadilo, běžel jsem si svým tempem. Po třicátém už to ale šlo ztuha, musel jsem si párkrát oddechnout chůzí. Po 34. kilometru mě doběhl Tomáš, s kterým jsme vybíhali, a ten měl evidentně víc síly. Po pár metrech jsem ho pustil dál a já se trápil sám. Na pětatřicítce jsem si dal CARBOSNACK a pohledem na hodinky se začal obávat o magický 4hodinový limit. Během by to šlo, ale moje plánované střídání chůze a běhu bylo na hranici. A zrovna, když jsem se rozbíhal, tak tu byli vodiči na 4.00. Mno, hrůza. A v tempu, co připomínalo spíš Keňany. Na 36. kilometru – zrovna, když jsem si chtěl zase ulevit chůzí – mě předběhla hezká holka, já se nechtěl nechat zahanbit, a tak se přidal. Šlo to kilometr a chytil jsem druhý dech. Z blízké občerstvovačky jsme vyběhli spolu, dali se do řeči a ona povídala, že už toho má taky plné brýle. Ovšem dodala zásadní věc: „Je to víc o hlavě!“ Přestože jsem to slyšel už tolikrát, že je to hlavně o vůli, nakoplo mne to jako nic předtím. Na čtyřicátém prvním jsme dokonce předběhli vodiče na 4 hodiny a do cíle přiběhli v (reálném) čase 3.57:47. Paráda. Nohy – hlavně ta kolena a kotníky – bolí, v první chvíli jsem si říkal, že jsou na odpis, ale závod to byl krásný.

Martin Lukeš

Tak v cíli dnešního maratonu jsem si mohl říci: řady PIM kingů se rozrostly o dalšího! Ano, letošní PIM byl pro mě šestým. A jak jsem ho prožíval? Se smíšenými pocity, už ráno mě vytáhli naši milí pejsci ve 3.40 z postele a chtěli mermomocí ven. Což se možná projevilo v průběhu maratonu. Po výstřelu jsem se na start dostal až za 6 minut, to je prostě problém úzkých startovních koridorů. Začal jsem zvolna a postupně tempo zvyšoval až do chvíle, kdy se pražská dlažba rozhodla otestovat můj kotník, naštěstí to dobře dopadlo, ale zpomalit jsem musel. Ještě že to bylo až po 30 kilometrech. Do cíle to byl už takový malý boj i uvnitř mě, věděl jsem, ze mi čas pod 3.30 není opět v Praze souzen. Nakonec to bylo 3.47.50 a real time 3.41.35. A co říct k pořadatelům? Myslím, že to velké množství startujících zvládli tak na 2 a pomalu se lepší i divácká kulisa, i když o tu se především starají zahraniční návštěvníci. Přiznávám ale, že horské maratony se mně osobně libí víc.

Co mě ještě zaujalo na trati?

obrázek
Pyjár míří do nebes

obrázek
Jiří Zlatoústý

Miloš Škorpil foto
Jaký byl PIM 2010 Jaký byl PIM 2010 Jaký byl PIM 2010 Jaký byl PIM 2010 Jaký byl PIM 2010

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jana | 10. 5. 2010 9.46 hod. | 90.178.228.xxx
ahoj, zdravím všechny maratonce, po včerejším dni se již můžu taky tak nazývat. Splnila jsem si svůj sen..zaběhnout maraton..můj prvotní plán zaběhnout za 4:15 mi nevyšel..prvních 5 km jsem se pokoušela držet toto tempo, ale pro mě bylo vražedné. Do 26. km jsem se držela vodičů na 4:30, ale pak mi v nestřeženou chvíli unikli ,:) párkrát jsem viděla Miloše v protisměru..a vidět barevné paraplíčko mi dodávalo energii a naději, že to zvládnu :)) Díky. Nakonec můj real time byl 4:33 a jsem za něj vděčná. Byl to nádherný a nezapomenutelný zážitek.
PS netušila jsem, že poslední km budou tak bolet...ale síla vůle, šílení davů fanoušků, podpora dobrovolníků dělá své..Díky všem, kteří mi umožnili splnit si můj sen.

zdenek | 10. 5. 2010 8.48 hod. | 85.70.99.xxx
Také jsem nepochopil paní vodičku Jarku Pokorovou, která do cíle doběhla v čase 4:06, místo na balonku uváděných 4:15. Je mi líto těch, kteří dají vodičům důvěru, a potom je vše jinak. Nevím důvod proč se nedržela času, možná ji nešly hodinky… každopádně silně zacloumala v důvěru vodičů..

fotoMiloš Škorpil: Zdeňku, dík za komentář, nechtěl jsem to psát naplno v článku, ale ten jediný, kdo mě jako vodič zklamal byla právě Jarka, pro níž to byl tím pádem poslední závod v němž dělala vodičku, tedy poslední z pohledu závodů pořádaných PIMem.

štefan | 10. 5. 2010 8.45 hod. | 194.228.18.xxx
Letos jsem podruhé dělal vodiče na 4:30. Měl jsem velikou radost, že se několika běžcům podařilo s náma udržet. Největši radost jsem měl z Tomáše, kluka s Mariánských Lázni, který běžel svůj 1.maraton. Tomáš je číšník, v přípravě zaběhl nejvíc 20 km. Vsadil se o sud piva, že doběhne pod 4:33. Celou dobu běžel se mnou, akorát v úplněm závěru ztratil pár vteřin, oficielní čas měl kolem 4:30:30, real asi 4:22:30

Miloš Petr | 10. 5. 2010 7.46 hod. | 212.47.6.xx
Rád bych poděkoval vodičům na čas 3:45. Díky nim jsem udržel konstantní tempo a doběhl v pohodě do cíle. Zvláštní dík patří Samovi Strakovi za famozní povzbuzování na cílovém koberci.

Irena Ellis | 10. 5. 2010 7.31 hod. | 81.201.60.xxx
Miloši, díky za pomoc a podporu při tréninku. Včera to bylo super! I když ne v limitu – jako Irča unlimited :-) si připadám, i když s chozením to bude možná trošku horší teďka pár dní...:-D

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Česká naděje pro Tokio: Sympatická sprinterka svůj handicap nevnímá : Jakube díky! Opraveno :) »
  • Česká naděje pro Tokio: Sympatická sprinterka svůj handicap nevnímá : Vlado, v textu je chyba, běželi 3 km. »
  • Jsem hobík a maratonů v tomto módu jsem uběhl již několik : Volkswagen Maraton Praha – 42,195 km 2019 = Slo to : 3:49:52 »
  • Česká naděje pro Tokio: Sympatická sprinterka svůj handicap nevnímá : Jestli Martin Fuksa uběhl 5 Km za 10:44, tak to je světový rekord, o kterém zatím ještě nikdo neví…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dva roky problemů na pravé, teď levé noze, začátek jsem z nevědomosti nezaregistroval (podlamování…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků