logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Maratonské dozvuky aneb chvátej pomalu

Maratonské dozvuky aneb chvátej pomalu

Neděle je hezký den. Některé patří k těm méně zapomenutelným. Jako třeba ta právě odkvačivší. To si takhle přivstanete, proběhnete se po naší stověžaté matičce, a zničehonic je z vás úředně zaknihovaný maratonec. Co bychom si lhali, v životě běžecky smýšlejícího jedince kráčí bez pardonu o zcela zásadní chvilku.

Mě osobně potkala naráz další veliká čest a dosud si lámu hlavu s tím, za co jsem vlastně raději. Kromě maratonce jsem zároveň dostal šanci zhostit se úlohy vodiče.

Všechno začalo nevinně. Přesně dva týdny před pražským maratonem jsme doprovázeli s pár přáteli Miloše Škorpila na jeho dobročinné transrepublikové cestě. Silnice z Pelhřimova do Jindřichova Hradce, která se mimochodem rovněž rovná maratonské vzdálenosti, se klikatila více než příjemně. Jak tak kilometry ubíhaly, přišla řeč i na náplň nejbližších týdnů. „A nechtěl by ses proběhnout na PIMu? Sháním k sobě vodiče na pět hodin. Ty budeš držet tempo, já mezitím zase něco vyberu pro Paraple. Já vím, je to pomalý, ale bude to hezký,“ překvapil mě dotazem šaman českých vytrvalců. Moje „díky moc, uvidíme“ znamenalo, že to napevno beru. Aby ne.

42 195. Tahle číselná kombinace otevírá zámek zdánlivě nepokořitelného trezoru. Sejfu překypujícího poznáním, zkušenostmi, opravdovostí, radostí, hrdostí...

Pokladnice jménem maraton je stará přesně půl třetího tisíciletí, po překonání oné magické cifry touží stále noví odvážlivci. Ani já jsem nebyl jiný.

Navíc ta výzva! Možnost být jakkoliv užitečný druhým jest velký dar. Odmítnout jej bych považoval za osobní zbabělost. Mnohem jednodušší bylo oprostit se od narážek na pětihodinový limit typu, „co tam budeš tak dlouho dělat“, „abys u toho neusnul“ či „to bych se radši houpal na pouliční lampě“.

Mno, takřka výhradně jsem slýchal podobná moudra od lidí, jejichž hluboké znalosti maratonské problematiky vrcholí zhlédnutím televizního zpravodajského šotu se zubícím se vítězným černouškem před časomírou značící dvě hodinky a nějaké drobné k tomu...

obrázek

Vážení přátelé i ti ostatní, s nimiž se ještě neznám, maraton je úplně o něčem jiném. Fakt. Já tam byl. Kdo nevěří, ať (tam) běží příště také. Není to jen prachsprostý závod s časem. Je to stěží uvěřitelné divadlo plné lidských příběhů.

Na jedné straně povzbuzujete zarputile bojující hobbíky. Do některých byste neřekli, že jim nějaké běhání něco říká. Jen na první pohled. Třeba na pětatřicátém kilometru z jedné spoluběžkyně vypadlo, že nikdy nezvládla více než osmnáct kilometrů. Pravda, pak zmizela v davu za námi. Věřím, že vydržela. Moc jsem jí to přál.

Nebo se okolo vás prořítí asijský mládenec v bláznivě zmalovaném triku a s barevnými parůžky na kštici. Tu se vyfotí s hosty přilehlé zahradní restaurace, tam si zazpívá s doprovodnou kapelou anebo pochoduje před mažoretkami. Prostě se baví. Ostatně, proč ne. A vedle něho cupitají stovky „firstimers“, kteří si to prostě jen chtěli dát.

Zatímco skupinka Afričanů pelášila Pařížskou třídou vstříc cíli, u Vyšehradu jsme potkali chlapíka. Co muže. Ctihodný kmet to byl. Pravda, běžecký styl za Keňany přece jen trochu pokulhával, ale za úsilí a jiskru v oku mu tleskali úplně všichni běžci. Mno, a daleko za ním už se plahočila pěškobusem řada ambiciózních runnerů ve špičkovém ohozu i botách. Prostě přecenili své síly. Jo, maraton umí být i tvrdý.

Rutinér Miloš zvolil spolehlivou taktiku – pomalu, ale jistě a s úsměvem stále kupředu. Prostě sváteční jogging jako vyšitý. „Uvidíš, co pěšáků budeme po třicátém kilometru sbírat,“ usmál se zpod svého nepřehlédnutelného deštníčku Paraple naraženého na hlavě. A taky že ano. Maminka a Miloš mají přece vždycky pravdu.

A tak se při druhé smyčce Karlínem postupně zapojil k naší mašince dloooouhý vláček. Tady už žádného velkého hecování nebylo třeba. Stačilo pět slov. „Pojď, Pařížská je za rohem.“ Kdyby tak šly všechny bolesti světa léčit jednou větou. Ze zmožených, nezřídka i kulhajících se znovu vyklubali běžci, z nich poté sprinteři. Tamtoho s tou pětihodinovkou na žlutém rozlišováku prostě musím dát!

A pak cíl. Ono to s tím sladkým ovocem (mimochodem, banánů, jablek a pomerančů tam bylo také dost) zní jako pustá fráze. Dokud si tou slavobránou doopravdy neproběhnete. Jakmile se na krku zhoupne maratonská medaile a dav tleská právě a jenom vám, všechna příkoří jsou rázem zapomenuta.

Tím to hasne? Kdepak. Tím to všechno teprve začíná. A jak jsem se tak koukal okolo sebe, myslím, že nemluvím jen za sebe.

Tak ještě jednou děkuji všem, kterým jsem snad byl alespoň trochu k užitku. Díky Milošovi za moudra i šanci být u toho, a brzy zase při dobývání kvóty 42 195 nashledanou! Nebo spíše naběhanou.

Michal Vítů z Pejru

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 9225/9110×, 5 komentářů
Maratonské dozvuky aneb chvátej pomalu

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal Vítů | 6. 8. 2010 9.45 hod. | 195.191.204.xxx
Zdravím vás! Jsem rád, že jste se ozvala. Tak to mě upřímně těší, že se dobrá věc nakonec podařila. Z celého srdce gratuluji tím více, pokud jste do té doby neuběhla více než dvacet kilometrů. To už chce nejenom skálopevné odhodlání, ale také odvahu. Právě vy jste ta pravá maratonkyně. Jste statečná. To je mnohem více než ona „běžecká stehna“. Když už jsme u toho, pokud vydržíte (= běháte pořád) a chcete, budete je mít za chvíli taky. Vůle dokáže více než předpoklady. Jenom mě mrzí, že jsme se pak už nepotkali, abychom naše zážitky důkladně rozebrali. To se má. Moc jsem vám držel palce. Každopádně – mějte se fajn a ať to běhá!

Spolubezkyne | 28. 7. 2010 23.00 hod. | 94.142.234.x
dobehla dobehla.....v realnem case 05:07, cimz jsem o 53 minut stahla svuj vysneny limit. Proto Vam velmi velmi dekuju, sama bych to urcite takhle nedobehla. Jestli vubec.
Co se tyce vzhledu, ani netusite, jak dlouho jsem knourala pred svymi nejblizsimi „kde jsou ta bezecka stehna?". Ovsem ted, s visici medajli, je mi to uplne jedno. Hlavne, ze se dobre beha do schodu.
P.S. Muj max do maratonu byl 20km, a musim se priznat, ze od 21 mi na tvari tuhnul usmev. Ale zase jsem zivouci dukaz pro Milose, ze maraton se za 100 dni ubehat da :)

Michal z Pejru | 13. 5. 2010 18.20 hod. | 195.191.204.xxx
Ahoj, Milane, mno, s tím pajdagogem bych byl raději opatrnější. Nechybělo mnoho a dělal jsem všem těm bolavým kapitána. Tuším, že to bylo na Smíchově, tam jsem si tak jedinečně protáhl kotník o obrubník, že nemít vyčvachtané vazy z předchozí fotbalové kariéry a všechny svaté na své straně, pajdal jsem jako válečný veterán sám… Jinak, k mé svědecké výpovědi se ještě patří doplnit, jak moc si všech dokončivších spolubojovníků vážím. Celou cestu s námi běžel jeden kluk, snad třicet kiláků trpěl jako zvíře, ale dal to. Co víc k tomu dodat. Každému bych přál, aby si vodičskou výsadu vyzkoušel také. Když pomůžeš druhým, tvoje radost se násobí. Navíc: holdoval jsem spoustě sportů, některé mě baví dodnes, ale čistá, opravdová atmosféra běžeckých závodů, ta člověka doslova pohltí. Ani se mi nechtělo domů. Ale dost bolo slov, pojďme běhat!

Dav | 11. 5. 2010 22.39 hod. | 86.49.31.xxx
Hezky napsaný:-)

Milan Kůtek | 11. 5. 2010 19.58 hod. | 89.103.63.xxx
Michale, jakožto pedagog (doslova vedoucí děti) ti uděluji titul pajdagog (vedoucí pajdavé) a tvé zážitky ti částečně závidím. Třeba se k nim taky někdy dobéřu… :)
M

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Zaběhni Pražský maraton 2018 s Milošem, Michalem a Salmingem pod 3 : Dobrý den, přihlásila jsem se (1x) na pražský 1/2 maraton (7.4.2018) a chci se na něj připravovat…»
  • Zaběhni s Milošem a Salmingem Pražský maraton 2018 pod čtyři : Dobrý den, uvedený odkaz na formulář nefunguje – je to technický problém, nebo vyčerpaná…»
  • Cesta běžce. Pohled do bájného světa japonských běžců a prospěšnosti správného běžeckého stylu : Knihu vřele doporučuji všem běžcům, krásné a poutavé čtení .... místy velice poučné ... »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, chtěla bych začít běhat, ale nerozumím úplně plánu, 7x (2 min CH – 2 min RCH) + 2…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků