logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Pražský maratón byl bolestivý

Pražský maratón byl bolestivý

Na Pražský maratón jsem se pečlivě připravovala od ledna. Cílem pro mne bylo uběhnout závod pod čtyři hodiny. Trénink byl hodně náročný, dala jsem do něj maximum. Proto týden před startem jsem měla ze sebe dobrý pocit, že jsem udělala vše, co bylo potřeba. Bohužel ne vždy nám vyjde vše tak, jako bychom si přáli. Ale odvaha to vše podstoupit, se přece taky počítá.

Zatímco kamarádi řešili své zdravotní problémy, já tomu svému nevěnovala tolik pozornosti. Několik dnů před závodem se mi poprvé za celou dobu tréninku ozvalo natažené tříslo. Měla jsem představu, že to půjde rozběhnout. Proto jsem dodržela klidný předzávodní týden. Protože mne trápí nízká hladina cukru, snažila jsem se také co nejvíce nasytit sacharidy a cukry, abych jich na tak dlouhé štrece měla dostatek. Až se mi i zdálo, že jsem musela nějaké to kilo přibrat. Vynechala jsem svou oblíbenou kávu a co nejvíce jsem pila. V sobotu večer jsem usínala s mírnou nervozitou, nemohla se dočkat rána a neustále si představovala, jak dobíhám do cíle a nade mnou svítí hodiny s trojkou na začátku.

Ráno jsem si trochu popletla strany v metru, zajela si na špatnou stanici. A tak jsem na focení pro Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, pro který jsme s kolegy z ČSOB opět běželi, přibíhala pozdě. Pak už jsem ale vše stíhala pěkně po pořádku a podařilo se mi také vměstnat na masáž, kde si mě do paškálu vzali dva studenti. Pak jen vystát nekonečnou frontu na TOI TOI a zařadit se na start. Atmosféra startu byla úžasná. A pak už hurá směr Holešovice.

Po prvním kilometru jsem ale zjistila, že to letos nebude bez trápení. Tříslo pomalinku zlehounka začalo střílet. Uklidňovala jsem se, že po pár kilometrech to rozběhnu. Pozornost od bolesti mi prvních deset kilometrů pomohla odvést kamarádka z Brna, Eva, která běžela štafetu. Měla krásně rozběhnuto a ještě mne bavila zážitky z Maroka, odkud se před týdnem vrátila. Devátý kilometr si zasprintovala a odfrčela pryč.

obrázek

To já už vyhlížela mámu, tátu Bohouše a sestru s rodinou. Stáli kousek pod Pařížskou ulicí s vtipným transparentem a mě bodlo radostí u srdce, že jeli takovou dálku, aby mě mohli povzbudit. Výbor dobré vůle fandil hned vzápětí a u Národního divadla mne předběhla s pokřikem Yuya, aby mne vzápětí někdo plácl po rameni, Jarmila Holasová, a povídá: „Já si říkám, že když ty lidi všude řvou Pavlína, že to musíš být ty. Běžíš taky pod čtyři?“ A tak jsme chvilku běžely spolu a její společnost mi opět pomohla na chvíli nemyslet na více a více střílející bolest. Celou dobu jsem držela průměrné tempo 5:20/km. Jarmila mě, jako zkušená matadorka, ještě usměrnila, abych nezrychlovala a snažila se běžet stejným tempem. Někde na občerstvovačce jsme se pak oddělily, protože rozběhy z chůze byly pro mne hodně bolestivé.

Největší strach jsem měla ze Strakonické. Minulý rok jsem si tam zažila pěknou krizi. Ale ani nevím, jak jsem ji profrčela a pak se vydala na poslední desetikilometrový okruh. Na každé občerstvovačce jsem se snažila bolesti ulevit, ale jinak pověstná „krizová zeď“ nepřicházela. Pravá noha by si bez levé běžela s naprostým klidem třeba až do Polska. Jen levá noha mi od třísla stále více tuhla. Připadalo mi to, jako bych běžela s mramorovým sloupkem od řeckého chrámu. Někde na 38. kilometru jsem opět potkala Jarmilu, ještě jsem jí stihla pozdravit a pak už jsem jen shrbená koukala přímo do země a snažila se přebolet poslední kilometry. Na 40. kilometru jsem koukla na hodinky a stále bylo dostatek času, abych to se skutečným časem stihla pod svůj limit. A přes tvář mi v tu chvíli přelétlo cosi jako úsměv.

Kousek za 41. kilometrem jsem ale najednou ucítila škub. Noha odletěla trochu stranou a já skončila ve dřepu. Kolem běžící do cíle zpomalovali a povzbuzovali mne. Začalo rychlé bilancování: vzdát nebo nevzdát kilometr do cíle? Doktoři by na mne asi vrhli svůj zlověstný pohled, ale touha zvítězila. A tak chůze střídala pomalý běh. Nakonec síla vůle mi pomohla v klusu zvednout při každém kroku levou nohu. Na chvíli jsem se v myšlenkách ocitla ve vysokých horách, kde tohle funguje. Levá, pravá, levá, pravá a pravidelný dech. A pak už se konečně na mne zubil modrý koberec a čas 4:08 (reálný 4:04) a medaile v cíli.

Napětí povolilo a já opět skončila ve dřepu. I přesto, že se mne snažili kamarádi podpírat, nebyla jsem schopná se udržet na levé noze a veliká bolest mi zaplnila mozek. Přivolaná zdravotní služba mne zanesla do stanu, kde jsem dostala kapačky.

obrázek

Sanitkou mne pak odvezla do nemocnice a do domácího léčení jsem dostala dvě krásně modré berličky. Smutek mi nakonec rozptýlil trenér Miloš Škorpil a jeho slova, že jsem hvězda dne.

Už se těším, až se dám do pořádku a zapracujeme na mém „specifickém“ běžeckém stylu. Protože ani tento zážitek mne neodradí běhat dále. Běh může někdy zabolet. Pozitiva však převažují. Běh očišťuje duši, dává křídla. Běh je prostě fajn.

Pavlína Folovská foto
  • přečteno: 12101/11917×, 8 komentářů
Pražský maratón byl bolestivý Pražský maratón byl bolestivý

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (2 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr Hruška | 11. 6. 2010 13.45 hod. | 80.250.1.xx
Těšíme se na Vás v autobuse na Poutním maratonu! :-)

www.maraton.farnostcheb.cz

Dana Němcová | 17. 5. 2010 22.04 hod. | 78.136.150.xxx
Ahoj Pájo, gratuluju, ze jsi to zvladla i přes ty těžkosti, muselo to byt fakt náročné. Klobouk dolů. Doufam, ze uz je Ti dobre. Měj se fajn, příští rok to bude určitě ještě lepší.

Milan Kůtek | 11. 5. 2010 19.46 hod. | 89.103.63.xxx
Pavlíno, blahopřeji k vítězství (nad sebou samou).
I mně zkazily přípravu zdravotní kompilkace (více v sobotu), ale není nad starou moudrost „Jsou horší věci na světě!“
:) M

Irena Ellis | 11. 5. 2010 19.37 hod. | 81.201.60.xxx
Ty jo, Pavli...hlavně se brzy uzdrav, ať můžeš zase vyběhnout! Jsi vítězka. Respekt :-). To jsem se dnes naučila od spolužáků, co je jim kolem dvaceti :-D.

pavel kosorin | 11. 5. 2010 17.31 hod. | 195.122.215.xx
ano, běh dává křídla – tak ať zase brzy vyletíš na svoji oblíbenou trasu!

Martina Němečková | 11. 5. 2010 17.03 hod. | 213.220.200.x
Moc gratuluju a brzo se uzdrav, ať zase můžeš běhat :-))

DančaM | 11. 5. 2010 15.14 hod. | 193.245.34.xx
Nejen jako běžec, ale i jako tvá kolegyně nahlas říkám BRAVO, BRAVO, BRAVO!! Čas a výkon úžasný. Přeji ti rychlé uzdravení a doufám, že se příští rok potkáme nejen na půlce, ale pro mě i na prvním Marathónu.

Miloš | 11. 5. 2010 14.02 hod. | 85.161.145.xxx
Irena i Pavlína, byť na první pohled stály na opačné straně řady – Irena měla za cíl „jen“ doběhnout, Pavlína zlepšit se o hodinu a zaběhnout pod 4 hodiny – se pro mě staly svým přístupem k tréninku, k
samotnému maratonu, nejvyšší inspirací. Moc si vážím toho, že jsem jim mohl svými zkušenostmi trošku pomoci, ony mi to několikanásobně vrátily. Holky – DÍKY, DÍKY, DÍKY. Projekt Women´s Challenge považuji sám pro sebe za neocenitelnou zkušenost a jsem si jistý, že má budoucnost, jen je potřeba, aby se mu někdo věnoval naplno a ne jen jakoby bokem. I ohlasy na článek Ireny – a věřím, že ani u Pavlíny nezůstanete pozadu – naznačují, že ten projekt má budoucnost. I ostatní holky, co byly vybrány do finální části projektu, ukázaly, že to má cenu. Když to nepůjde u zřizovatele :), věřím, že na Běžecké škole dáme dohromady tým, který tomu dokáže dát ten správný šmrnc ...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Tréninkový deníček Pavlíny Folovské

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků