Jak se (ne)vykašlat na maraton
Řada z vás nám v minulých dnech sdělila své nesdělitelné maratonské zážitky. Při jejich čtení mi až běhal mráz po zádech. Někteří běželi doslova „na krev“. Já ne. Já jsem místo na krev běžel na hleny.
Že kašlu stále víc, to už jsem věděl od pátku. Že kašlu zatím nejvíc, to jsem zjistil v neděli ráno. Že se na to nevykašlu a poběžím i s tím, že budu po většinu závodu kašlat, to jsem se dozvěděl po hlasování se sebou samým.
Celkem by mě zajímalo, co si tak o mně mysleli okoloběžící maratonci. Nejspíš něco v tom smyslu, že se zas nějaký chlastač a kuřák v hospodě vsadil, že on ten maraton přece uběhne. A teď to vypadá, že z něj na příštím kilometru začnou vypadávat Marsky i s filtrem!
Na běhání a na maraton se kvůli tomu samozřejmě nevykašlu. Naopak – začínám přijímat opatření na příští rok. Prvním z nich bude předsunutí tréninkového plánu o 1 týden. Abych totiž nebyl nemocný v posledním týdnu před závodem, záměrně onemocním v tom předposledním.
Neměl by s tím být žádný problém. Projdu například všechny čekárny u lékařů v našem městě a v každé se poctivě zdržím. Pak si dám třicetikilometrový trénink a zpátky pojedu vlakem, samozřejmě s hlavou vykloněnou ven z otevřeného okna. Průvan v kombinaci s přechlazeným pivem, které do sebe budu lít – to přece musí vyjít. V posledním, tedy odpočinkovém předmaratonském týdnu, kdy se člověk už stejně jenom válí, se pak uzdravím – a je to!
Příští rok bych se chtěl rozhodně zlepšit, ale láká mě i běžet jako vodič s balonkem. Přemýšlel jsem tedy, jak by se obojí dalo skloubit dohromady – udělat si rekord, ale také pomoci k rekordu jiným a být svědkem neopakovatelných prožitků závodníků z kraje závodního pole. Nakonec jsem to vyřešil: poběžím jako vodič na 2:05 !
Vložit komentář
